Na území Zlínského kraje je nejvíce provozoven z celé republiky, které vypouštějí do ovzduší styren (emise nahlásilo 13 provozů). Právě vyšší emise styrenu jsou hlavní změnou v žebříčcích největších znečišťovatelů Zlínského kraje oproti roku 2006, kdy se podílely na celkovém zatížení rakovinotvornými či potenciálně rakovinnými látkami podstatně méně (1). Největším znečišťovatelem Zlínského kraje zůstává i nadále provoz firmy Deza a.s. ve Valašském Meziříčí, který vede žebříčky látek rakovinotvorných, potenciálně rakovinotvorných, reprotoxických či nebezpečných pro vodní organismy. Deza je i v čele celostátního žebříčků největších původců emisí látek potenciálně karcinogenních a karcinogenních. „Deza sice i nadále snižuje emise karcinogenního benzenu (o 0,6 t oproti roku 2006), na druhou stranu však meziročně vypustila více emisí naftalenu, a to o 4,9 t na současných 50 t/rok (viz graf v příloze)“, shrnula výsledky analýzy Mgr. Kateřina Hryzáková z programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika.
Na konci října došlo v provozu Deza k úniku naftalenu, o kterém se veřejnost dozvěděla až v důsledku nepříjemného zápachu. Ten podle vyjádření firmy pro tisk souvisel s odčerpáním naftalenu z odpadní jímky. Ačkoliv díky zachycení v jímce nebude pravděpodobně tento únik naftalenu hodnocen jako havarijní, Česká inspekce životního prostředí podle vyjádření RNDr. Jany Bernátové provede další šetření.
Nejvíce skleníkových plynů a zároveň nejvíce plynů způsobujících kyselé srážky do ovzduší vypustila Teplárna Otrokovice. Firma Komponenty Zlín nahlásila oproti roku 2006 také emise škodlivého trichlorethylenu a stala se tak jediným ohlašovatelem a zároveň největším původcem emisí mutagenních látek ve Zlínském kraji.
Protože každá látka působí jinak na lidské zdraví či na životní prostředí, není možné určit největší znečišťovatele pouhým součtem vypouštěných emisí. Arnika se proto při zpracování dat z IRZ soustředila na rakovinotvorné látky (2), látky poškozující rozmnožování (reprotoxické), mutagenní látky (3), skleníkové plyny, látky poškozující ozónovou vrstvu Země, plyny přispívající ke tvorbě kyselých srážek, látky nebezpečné pro vodní organismy (4), rtuť, formaldehyd, styren a dioxiny.
Informace o únicích a přenosech chemických látek letos do registru ohlásilo 69 průmyslových a zemědělských provozoven ze Zlínského kraje, což je ve srovnání s minulým rokem o 7 méně. Celkem bylo letos v tomto kraji do registru nahlášeno v únicích do ovzduší 18 látek, v přenosech odpady 18 látek, v únicích do vody 15 látek a v přenosech odpadními vodami 4 látky. Mezi nejčastěji nahlašované látky patřil amoniak (celkem 15krát) a styren (celkem 13krát), obě látky v únicích do ovzduší.
Kompletní žebříček znečištění pro Zlínský kraj (soubor pro stažení).
Poznámky:
(1) Součet emisí styrenu ohlášených z provozů ve Zlínském kraji za rok 2006 byl zhruba 34 tun, zatímco za rok 2007 tato suma dosáhla již 40 tun. V případě emisí dichlormethanu je trend opačný z 34 tun ohlášených do IRZ za rok 2006 poklesly celkové úniky této látky ohlášené za rok 2007 na 31 tunu.
(2) Látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (kategorie 1)a potenciálně karcinogenní (kategorie 2A, 2B).
(3) Látky označené jako mutagenní v jejich charakteristikách zveřejněných na oficiálních stránkách IRZ. Konkrétně se jedná o následující látky: anthracen, 1,2-dichlorethylen (DCE), ethylenoxid, fenoly, formaldehyd, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), trichlorethylen a vinylchlorid.
(4) Látky nebezpečné pro vodní organismy jsou zvoleny podle tzv. R vět. Ovšem přestože jsou nebezpečné pro vodní organismy, u třetiny z vybraných látek (např. u tetrachlorethylenu anebo trichlorbenzenů) není v IRZ stanovena povinnost ohlašovat jejich přímé úniky do vody. Není jednoduché srovnávat nebezpečnost jednotlivých látek, pro jejich nebezpečnost pro vodní prostředí neexistují nějaké všeobecně uznávané koeficienty, jimiž by bylo možné vypouštěné množství látek vynásobit jako je tomu v případě látek poškozujících ozonosféru.
Tato aktivita je součástí projektu Chemická bezpečnost občanů Evropy, který byl finačně podpořen z prostředků Evropské komise prostřednictvím Zastoupení EK v ČR.
