Aarhuská úmluva o svobodném přístupu k informacím se vztahuje také na instituce Evropské unie (Evropskou komisi a Evropský parlament, ale např. i na Evropskou investiční banku apod.), které jsou financovány z daní občanů. Komunikace s nimi by měla být možná i v českém jazyce. V případě tohoto typu dotazů je možné se obrátit také na informační středisko EU v Praze.

Pokud vám nevyhověl ani odvolací orgán, můžete se obrátit se žalobou na správní soud. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího orgánu. V prvním stupni jsou příslušné krajské soudy, v jejichž obvodu má sídlo odvolací orgán, jehož rozhodnutí musíte napadnout. O kasační stížnosti (opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu) rozhoduje Nejvyšší správní soud v Brně. V prvním stupni není povinností mít advokáta. V každém případě zaplatíte soudní poplatek 2 000 Kč (který ovšem můžete "vyhrát" zpátky).

Především popište, kdo jste (jméno, datum narození a adresu, případně název firmy, IČ a adresu), a co se stalo. Uveďte, jaké rozhodnutí o odmítnutí informací chcete nechat zrušit a proč. Pro odmítnutí buď není žádný zákonný důvod (nebo ho ani úřad neuvedl), anebo uváděný důvod "nesedí" na vaši žádost.

I o sebemenším nevyhovění žádosti musí úřad vydat rozhodnutí. Pokud "zapomene" poskytnout část požadovaných informací, je to důvodem ke stížnosti nebo odvolání.

Úřad má možnost poskytnout informace po vyloučení právem chráněných údajů - zkrátka třeba začerní některé pasáže při poskytování kopie listiny. I o tomto neposkytnutí musí vydat písemné rozhodnutí. Proti němu se můžete odvolat.

Odmítá-li úřad reagovat na telefonické a slovní dotazy, je vhodné zaslat písemnou žádost. Neodpoví-li úřad ani na dopis, stěžujte si u nadřízeného úřadu (do 30 dnů od uplynutí třicetidenní lhůty k poskytnutí informací; u informací o životním prostředí do 15 dnů). Pokud se požadované informace týkaly životního prostředí, nazvěte dopis odvoláním. Nepomůže-li ani to, můžeme zvážit možnost žalovat postup úřadů u správního soudu. Pokud úřad odmítne informace poskytnout, musí takové rozhodnutí vydat písemně a uvést v něm, z jakého zákonného (tedy někde v zákonech napsaného) důvodu to udělal. Pokud s rozhodnutím nesouhlasíte, můžete se písemně odvolat na adresu téhož úřadu, který vám informace odmítl vydat.

Všechny veřejné instituce by tak měly učinit co nejdříve, jinak nejdéle do 15 dní. Pokud se informace týká životního prostředí, lhůta může být podle zákona až 30 dní. Lhůta může být částečně prodloužena - proč ji prodlužuje a o kolik, musí úřad sdělit písemně předem (může to být v případech zvláště komplikovaných žádostí o informace, kdy úřad musí např. zpracovat rozsáhlou statistiku apod.).

Správní řád a stavební zákon umožňují nahlížet do spisu jen účastníkům řízení. Přesto můžete žádat o informace o probíhajícím řízení, i když nejste jeho účastníkem. Uvedené zákony neomezují obecný přístup k informacím, proto nepožadujte nahlížení do spisu, ale přímo kopie dokumentů ve spisu ke správnímu řízení obsažených.

Spotřebitelské dotazy je dobré směřovat nejprve na ekologické či spotřebitelské poradny nevládních organizací, které se tímto tématem přímo zabývají. Poradí vám nejen jak šetrně nakupovat, ale také jak se orientovat v informacích a značkách uváděných na výrobcích a podle toho případně volit šetrnější alternativy. Instituce jako krajská hygienická stanice, Státní zdravotní ústav nebo různé státní zkušebny jsou povinny odpovědět pouze na to, jestli dané zboží není škodlivé, splňuje požadavky zákona, příp. jestli v dané oblasti existuje státem uznávaná náhrada nebo výrobce (např. ekologicky šetrný výrobek, certifikáty ISO).

Informace o emisích do životního prostředí a jejich původcích se poskytují bez omezení - nelze argumentovat ochranou osobních údajů nebo obchodního tajemství. Příslušný úřad musí v konkrétním případě sdělit i komu a jakou udělil za poškozování prostředí pokutu (pokud řízení vede, musí alespoň sdělit s kým a za jaký delikt). Informace o přenosech vybranách nebezpečných látek (emise, úniky do vody, přenosy v odpadech atd.) musejí provozy každý rok hlásit do Integrovaného registru znečišťování. Data z něj najdete přehledně na našich stránkách Znečišťovatelé pod lupou, kde si můžete informace o znečišťivání najít o na mapě, podle jednotlivých oblastí nebo i pro jednotlivé podniky.

Žádný úřad, i kdyby měl tuto informaci vůbec k dispozici, ji nesmí poskytnout. Podle zákona se neposkytují informace, jejichž zpřístupnění by mohlo mít nepříznivý vliv na životní prostředí (lidé by mohli lokality s chráněnými rostlinami vyplenit).

Úřady nemají povinnost odpovídat na dotazy směřující k názorům a budoucím rozhodnutím, ani vytvářet nové informace. Pokud budeme žádat např. studii, zabývající se možným přežitím arniky v přírodě, žádný úřad nám ji nezpracuje. Na neurčité otázky, neupřesníte-li je aspoň dodatečně, neočekávejte odpověď.

Informace vztahující se k určitému podniku, v obchodním styku ceněná a běžně nedostupná, podnikem za tajemství označená a zároveň dosud tajená. Například přesnou technologii filtrů na komín plánované spalovny nám úřady neprozradí, výrobce a princip zachycování škodlivých látek není možné tajit.

Otevřenost je efektivní nástroj pro boj s korupcí. Zákon o veřejných zakázkách žádné informace nechrání.

Řada dílčích zákonů vyžaduje zveřejňování informací také na webových stránkách. Úřady jsou např. povinny provozovat elektronickou úřední desku a elektronickou podatelnu. Na internetu je povinné uveřejňování každoročních statistik o počtu přijatých žádostí o poskytnutí informací a jejich vyřízení.

Žádáme-li rozsáhlejší informace, máme právo si vyžádat jejich kopie na papírech nebo datových nosičích. Kopie si můžeme pořídit i sami např. digitálním fotoaparátem nebo jinou technikou. Nutí-li Vás úředník k opisování dokumentů s tím, že na kopie nemáte právo, jde o závažné porušení zákona.

Ano, to je možné, ale až po poskytnutí informací o životním prostředí, v ostatních případech vám musí výši úhrady oznámit ještě před poskytnutím (odesláním) informací. Můžete se pak rozhodnout, zda Vám příslušná informace za danou částku opravdu stojí.

Úřady mohou požadovat úhradu materiálu, nezbytného k předání informací (tedy papírových kopií, disket, CD nebo DVD disků, poštovného apod.). Účtovat si mohou jen ceny obvyklé na trhu. Úřady nesmí požadovat žádné peníze za čas úředníků, strávený při vyhledávání informací, ani "nestandardní" částky v řádu např. desítek korun za stránku. Slušné úřady poskytují informace bezplatně. Všechny úřady mají ceník a mají povinnost ho zveřejnit.

Problematiku práva na informace upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Máme také samostatný zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zákony specifikují lhůty, v jakých musí úřad odpovědět (jde zpravidla o 15 až 30 dní) a jakým způsobem se můžeme bránit proti odmítnutí zpřístupnit požadované informace.

Podnikatelé nebo neziskové spolky nezávislé přímo na veřejných rozpočtech poskytují informace veřejnosti pouze dobrovolně, informační zákony se na ně nevztahují. Jiné je to v případech, kdy soukromé podniky čerpají např. investiční pobídky, dotace apod. informace v takovém případě ale musí zveřejnit orgán veřejné správy, který dotaci přidělil.
Ačkoliv podniky nemusí informovat veřejnost, jsou povinny některé typy informací poskytovat veřejné správě (např. hlášení do integrovaného registru znečišťování, hlášení o produkci odpadů apod.). Tyto informace jsou pak prostřednictvím veřejné správy dostupné občanům.

Místo (podatelna) pro příjem žádostí musí být k dispozici po celou pracovní dobu. Kdo (např. který odbor) informaci poskytne je věcí každého úřadu, úřad ale poskytování informací nesmí nijak omezit. Poskytování informací se neomezuje jen na tzv. návštěvní hodiny (i když příslušný úředník může být zrovna "v terénu").

Povinnost se vztahuje na samosprávu (obec, kraj, starosta, hejtman, primátor, rada, zastupitelstvo) i státní orgány (obecní a krajský úřad, ministerstva, báňský úřad, ale i prezident, parlament, vláda, soudy, policie). Máme právo se ptát i organizací, které jsou přímo zřízené nějakým úřadem (např. organizace spravující obecní majetek). Zjednodušeně lze říci, že informovat musí všechny instituce placené z daní.

Zdůvodnění žádosti o informace zákony nevyžadují a nikdo to po vás nesmí chtít. Musí být pouze jasné, kdo se ptá, aby mohl dotázaný odpovědět.

Pokud očekáváte spor, nechte si podání potvrdit (v podatelně nebo na poště, případně jej pošlete elektronicky se zaručeným podpisem). Bránit se lze pouze proti neposkytnutí informace na písemnou a žádost s potvrzením jejího doručení.

Požádat o informace je možné telefonicky, e-mailem, osobním dotazem nebo písemně. Formu bychom měli volit podle složitosti dotazu. Všechny způsoby jsou ale podle zákona správné a příslušný úředník na ně musí odpovědět. U složitějších dotazů je nejjistější žádat písemně (doporučenou poštou) nebo e-mailem s elektronickým podpisem.

Pokud úřad vámi požadovanou informaci má, byť už byla zveřejněna (vyvěšena, publikována), můžete trvat na jejím přímém poskytnutí.

Různé zákony v oblasti životního prostředí ukládají povinnost úřadům vést souhrnné informace a vydávat zprávy o životním prostředí. Ty musí být následně zveřejněny (zejména zpráva o stavu životního prostředí ČR za každý rok), stejně jako mnoho dalších koncepčních dokumentů (např. havarijní plány) nebo jednotlivá rozhodnutí mající vliv na prostředí. O haváriích musí informovat jednak jejich původci, především ale instituce zapojené do krizového řízení nebo integrovaného záchranného systému.

Některé informace úřady zveřejňovat musí - jde o základní informace o úřadu, výroční zprávy o informování veřejnosti, právní předpisy, přehled hlavních dokumentů podle kterých postupují a poskytnuté informace, o něž žádali občané.To vše a další databáze můžete nalézt na internetu - doporučujeme začít u portálu veřejné správy, kde zveřejňují informace malé obce bez vlastních webových stránek, a kde naleznete odkazy na všechny instituce.

Úřad, který od vás dostane žádost o informace, které vůbec nemá, by ji měl sám předat správnému úřadu a dát vám o tom zprávu. Způsobuje to ale zdržení. Úředníci navíc někdy sami zákony neznají a nevědí, co s nesprávnými žádostmi o informace dělat. Je vždy lepší adresovat žádost přesně tomu úřadu, který je příslušný k jejímu vyřízení.

Je důležité žádat informace po správném subjektu - tedy takovém, který je opravdu má. O všech institucích, které něco kolem životního prostředí dělají, se můžete informovat na Ministerstvu životního prostředí, případně u nevládních organizací.

I když nejste politikem, novinářem, ani aktivistou Arniky, úřady s Vámi musí jednat. A to dokonce bez ohledu na to, zda je tazatel občanem ČR, nezletilým, fyzickou nebo právnickou osobou. Stačí se jen představit - na anonymy se neodpovídá. V případě, že o informace žádáte jménem právnické osoby (např. jako jednatel občanského sdružení), je dobré mít připravené písemné oprávnění (úřad jej může ověřovat).

Vedle citlivých údajů o osobách, utajovaných informací státního významu, obchodního tajemství nebo majetkových poměrů třetích osob úřady nemusejí poskytovat vnitřní dokumenty (záleží na vůli úřadu), informace předané třetími osobami dobrovolně (mohou dát souhlas), díla, vynálezy apod. (záleží na použití a souhlasu autorů), nezpracované informace a neukončená řízení o deliktech (neposkytne jen dočasně).

Zákon říká, že veřejné musí být všechny informace, s výjimkou obchodních tajemství a citlivých informací ohrožujících například bezpečnost státu. Nezveřejňují se ani osobní údaje. Za státní či obchodní tajemství přitom není možné označit jakýkoliv dokument - utajení podléhá jen malé procento dokumentů, které se pohybují po úřadech. Můžeme požadovat jakoukoliv informaci, kterou úřady mají nebo mají mít. Nezáleží jak informace vypadá nebo na čem je obsažena (na papíře či v elektronické podobě, písemná či zvuková atd.).