Obraťte se na místně příslušný inspektorát České inspekce životního prostředí či na odbor životního prostředí na krajském úřadu. 

Pro výrobky platí Evropská chemická legislativa známá pod zkratkou REACH, která v příloze XVII zakazuje či výrazně omezuje použití látek jako jsou těžké kovy (kadmium, olovo, rtuť), polyaromatické uhlovodíky, sloučeniny arsenu, azbestu a další látky. Aktuální seznam najdete na stránkách Evropské chemické agentury (ECHA). https://echa.europa.eu/cs/substances-restricted-under-reach Přísnější legislativa platí pro kosmetiku, hračky a výrobky pro děti, obalové materiály pro potraviny. 

Bromované zpomalovače hoření se dávají zejména do plastů v autech, letadlech a spotřební elektronice proto, aby zabránily náhlému vzplanutí požáru. Používají se také v polystyrenu určenému k zateplení budov. Nacházíme je tedy v recyklátech z více druhů plastů. Bývá často nabarven načerno. Naopak recykláty z PET lahví, tvrdého polyetylenu a polypropylenu v sobě tyto látky obsahují jen zřídka.

Pokud je nějaká budova postavena s použitím azbestu, nebezpečí hrozí až v momentě, kdy se budova bourá či opravuje a jsou porušeny azbestové desky, ze kterých se vlákna azbestu uvolní a mohou být vdechnuta. Pak skutečně mohou způsobit i rakovinu. Samotná přítomnost azbestu v konstrukci nemusí nic znamenat, pokud nebyl azbest narušen. Zdravotní potíže (pálení očí, kašel) mohou mít různý původ, včetně například citlivosti na formaldehyd, který se může uvolňovat z dřevotřískových materiálů. Nejlépe poradí lékař.

Pro většinu chemických látek nejsou v České republice nastaveny hygienické limity pro jejich přítomnost v krvi, moči ve vlasech či nehtech. Lze však dohledat srovnání s výsledky měření těchto látek na různých lokalitách a pro skupiny obyvatel s různou zátěží. Případně existují limity stanovené americkou EPA. S interpretací vám také může pomoci lékař, Státní zdravotní ústav anebo některá z ekologických poraden.

Chemické analýzy nejsou nic levného. Nejlevnější analýzy na těžké kovy stojí od jednoho sta (za jeden kov) do zhruba 1500,- Kč (za soubor těžkých kovů). Vše ostatní už je dražší. Nejdráže vyjdou analýzy na dioxiny (neboli polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany) mezi 10 až 20 tisíci korun za jednu analýzu. Ve velkém rozpětí jsou ceny za analýzy bromovaných zpomalovačů hoření – od 6 do 15 tisíc, podle způsobu a přesnosti měření. Mezi dvěma až čtyřmi tisíci zaplatíte za chemickou analýzu na těkavé organické látky (v závislosti na matrici a měření). O něco více pak stojí chlororganické látky jako polychlorované bifenyly, DDT anebo hexachlorbenzen. Ceny za analýzy reziduí pesticidů se odvíjí od toho, jak velkou skupinu těchto látek chcete analyzovat.

Pátráte-li po hladině těžkých kovů, je dobré zkusit analýzu vlasů anebo nehtů. Pro sledování kadmia je vhodnou matricí i moč, zatímco pro olovo je to spíše krev. Těkavé organické látky lze nejlépe změřit ve vydechovaném vzduchu, lze je ovšem nalézt i v krvi. Krev je obecně asi nejlepší matricí ke sledování celé škály toxických látek v lidském těle, stejně jako mateřské mléko. Najdeme v nich totiž jak látky, které se snáze rozpouštějí ve vodě, tak látky vázané na tuky, například perzistentní organické látky (POPs) jako dioxiny, DDT, polychlorované bifenyly. Posledně jmenované chemické látky lze nalézt a analyzovat v podkožním tuku, protože POPs jsou obecně lipofilní povahy a ve vodě se naopak nerozpouštějí. Rozhodnutí o tom, kterou matérii ze svého těla si necháme odebrat pro zjišťování chemických látek, na něž jsme zvědaví, závisí samozřejmě i na bolestivosti či složitost odběru. Odběr bychom určitě neměli dělat sami, ale poradit se s lékařem a ještě předtím s laboratoří, ve které si necháme dělat rozbor. Pokud je laboratoř součástí hygienické služby (sídlí v některé z poboček Státního zdravotního ústavu), pak jim může vzorek zaslat přímo lékař, který odběr také provede. Vlasy se například musí odebírat na temeni hlavy podle přesně stanoveného postupu. Mateřské mléko je nutné odebírat v určité době po zahájení kojení a tak dále.

Máte-li pocit, že je váš organismus zatížen nějakou toxickou látkou, pak je určitě rozbor namístě. Na těžké kovy lze provést analýzu vlasů nebo nehtů. Pro většinu látek se pro rozbor hodí krev anebo mateřské mléko. Při odběru je potřeba dodržet určité postupy, abyste vzorek neznehodnotili. Ještě než k odběru přistoupíte, zjistěte si cenu analýzy, abyste nebyli překvapeni. Nejde o levnou záležitost. Nejdříve ale musíte mít alespoň představu, po jaké látce anebo skupině chemických látek pátrat. Doporučujeme tento krok konzultovat s lékařem.

Těžké kovy - zejména olova a kadmium - byly v Evropské unii v barvách zakázány již od počátku 90.let. Mohou se stále objevovat ve starších nátěrech. Většina barev a laků je dnes vyráběna bez obsahu těžkých kovů, barvy a laky jsou regulovány i zhlediska úniku těkavých organických látek.

Výroce, dovozce i prodejce je dle článku 33 evropské chemické legislativy REACH povinen doložit, zda výrobek obsahuje toxické látky, které jsou na tzv. kandidátní listině. To znamená, že se uvažuje o jejich omezování či postupném zákazu. Spotřebitel má právo si tuto informaci vyžádat písemně a prodejce je povinen mu ji sdělit do 45 dnů.

V České republice je pro použití malospotřebiteli povoleno celkem 9 účinných látek, včetně glyfosátu (propachizafop, chizalofop-p-ethyl, klopyralid, fluroxypyr, prosulfokarb, MCPA, kyselina pelargonová a metribuzin).  S výjimkou glyfosátu prodávaného pod značkou Roundup je většina herbicidů selektivní a působí například jen na dvouděložné plevele či na lipnicovité. Většina z těchto pesticidů má nějaké negativní účinky. Často je doporučována kyselina pelargonová, která se ovšem nesmí používat v době letu včel. Daleko více se doporučují mechanické metody hubení plevele - plení, rytí, použití mulče (na půdu, kde se chcete plevelů zbavit můžete položit např. karton, na něj nanést mulčovací kůru - karton udusí rostliny a časem se rozloží; zbude vám pak jen kůra která bude bránit prorůstání dalších rostlin). V zemědělství se také historicky používala výsadba konkurenceschopnějších rostlin ve vhodné skladbě záhonů tak, aby bránily prorůstání plevele. Více o této problematice v ekoporadně Veronicy.

Bisfenol A (BPA) se používá při výrobě epoxidových pryskyřic a polykarbonátových plastů (ze kterých vyráběly například lahve na pití, včetně kojeneckých lahví). BPA narušuje funkce hormonů a imunitního systému v těle. V roce 2010 Evropská komise uznala rizika, která představuje BPA pro dětský organismus, a nařídila zákaz výroby a prodeje (od 1. června 2011) kojeneckých lahví s obsahem BPA. Více se můžete dozvědět v naší publikaci.

Arnika není akreditovanou chemickou laboratoří. Takové měření vám provedou chemické laboratoře, které najdete např. v naší databázi chemických laboratoří. 

Polybromované difenylethery (PBDE) jsou uměle vyráběné, organické sloučeniny sloužící jako zpomalovače hoření. PBDE nalezly uplatnění například při výrobě elektroniky, automobilů, letadel, v textilním průmyslu, nebo stavebnictví. Do prostředí se PBDE mohou uvolňovat při výrobě, spotřebě a likvidaci. PDBE mají vysoký bioakumulační potenciál, jsou schopny přenosu v rámci potravních řetězců. Člověk může být PBDE vystaven vdechnutím, pozřením a kožním kontaktem. V organizmu se váží na tukovou tkáň. PBDE mohou mít negativní vliv na reprodukci, imunitní a hormonální systém, některé PDBE jsou považovány za neurotoxické a potenciálně karcinogenní látky. V EU jsou některé PDBE silně regulovány Stockholmskou úmluvou i vlastní evropskou legislativou (1907/2006 REACH).

Ftaláty jsou syntetické chemické látky odvozené od esterů kyseliny ftalové a používají se zejména k měkčení PVC, a to v relativně velkém množství – řádově několik desítek procent. Některé z nich jako DEHP, tedy di (2-etylhexyl) ftalát či DBP - dibutyl ftalát byly označeny jako toxické látky pro reprodukci, teratogenní látky (poškozující plod) a látky poškozující hormonální systém (tzv. endokrinní disruptory). Např. DEHP blokuje mužské hormony a má negativní účinky na vývoj a funkci mužských pohlavních orgánů.   Ftaláty se do těla dostávají nejvíce v jídle, dále se vstřebávají do kůže či je vdechujeme ze vzduchu. Jejich působení zejména na plod v těle matky či malé děti je řazeno mezi jednu z příčin vzniku poruch soustředění či hyperaktivity, astmatu a alergií. Více.