Zápach se může uvolňovat buď ze samotného PVC či z lepidla. Přítomnost škodlivých látek lze zjistit ze samotného PVC (ideálně i se vzorkem lepidla), případně lze udělat i rozbor vzduchu v místnosti, kde se látky z PVC uvolňují. Poslední možností je odběr prachu a analýza toxických látek, které se v něm usazují. Existuje velké množství chemických laboratoří, kde podobné analýzy provádějí.

Výrobci reagovali na počátku nového milénia na fakt, že 6 nejpoužívanějších ftalátů bylo zakázáno v hračkách, potravinových obalech a jiných skupinách výrobků. Stavebních materiálů a vybavení domácnosti se však tyto zákazy netýkaly. Ze 40 dosud známých ftalátů jich je jen hrstka označených za tzv. CMR látky (karcinogenní, mutagenní či toxické pro reprodukci). To se týká zejména nejrozšířenějšího DEHP. Výrobci ale často nahrazují tyto nejznámější ftaláty jinými méně známými, kde toxicita zatím nebyla prokázána, případně tam dávají jiná změkčovadla (ne na bázi ftalátů, ale třeba adipátů či citrátů). Neexistuje však dostatek informací o tom, zda jsou tato náhradní změkčovadla zdravotně nezávadná. Navíc se tyto látky z PVC uvolňují, protože v něm nejsou pevně vázány. Místo PVC zkuste marmoleum či přírodní linoleum bez PVC, moderní je dnes i betonová stěrka. Případně korek či dlažbu nebo dřevo. Počáteční investice je vyšší, životnost PVC je však 20 - 30 let, zatímco dřevo, dlažba a tradiční materiály vydrží i dvakrát tak dlouho.

Zelené úřadování je zkratka pro environmentálně ohleduplný provoz institucí financovaných z veřejných prostředků. Znamená to zvláště výběr zboží, které má co nejnižší dopady na životní prostředí. Klíčová je zejména energetická náročnost výroby, recyklovatelnost či rozložitelnost, obsah toxických látek atd. Často jsou zohledňována i kritéria sociální – upřednostnění produktů z chráněných dílen, výrobky z rozvojových zemí bez podílu dětské práce a za spravedlivou mzdu (tzv. fair trade). K zelenému úřadování patří také odpovědné zadávání veřejných zakázek. Jak do nich správně zahrnout environmentální a sociální kritéria se lze dočíst na stránkách Veronicy určených právě pro Zelené úřadování.

To, čemu většina lidí běžně říká „lino“, je v podstatě PVC. Je to sice zažité, ale nesprávné a zavádějící označení. Kromě podlahových krytin z PVC existují totiž také opravdová lina neboli "linolea". Přírodní linoelum je vyrobeno z přírodních surovin – lněného oleje, přírodní pryskyřice, dřevité a korkové moučky, pigmentů, vápence a juty. Mezi nejznámější přírodní linolea dnes patří marmoleum, artoleum, marmorette a linosom. Linoleum je tvrdé, ale přitom pružné, takže dobře působí na klouby člověka. Z PVC se také vyrábí spousta druhů zboží včetně plastových ubrusů, koupelnových závěsů, obalových fólií apod. PVC lze dohledat podle značky označující druh plastu - trojky nebo písmen "PVC" v recyklačním trojúhelníku.

Velmi často tyto obtíže způsobují tzv. těkavé organické látky (VOC), které mohou být dráždivé až alergenní. Ve starším nábytku to býval zvláště formaldehyd, který bývá obsažený v lacích, lepidlech nebo mořidlech, a který je dnes v novém nábytku výrazně omezován. Legislativa udává maximální hodnoty pro obsah této a dalších z těch nejhorších těkavých organických látek. V případě podobných optíží doporučujeme vystěhovat zapáchající nábytek z místnosti, a to hlavně z takové, kde tráví čas děti. Po určité době tento typ látek sám vytěká. Nábytek je možné též reklamovat, protože ho z důvodu zápachu nelze používat. Důležitá je zejména prevence: kupovat zařízení z kvalitních, ideálně přírodních materiálů. Do syntetických materiálů jsou velmi často přidávány nebezpečné chemikálie, z nichž některé mohou unikat do ovzduší  v domě.

Ne, takové měření neprovádíme. Obraťte se na akreditované laboratoře. K tomuto tématu také doporučujeme články a prezentace Státního zdravotního ústavu.

Kontaktujte nejdříve svého lékaře, případně alergologa, ať dětem provede testy na různé alergie, abyste vyloučili případné jiné původce zdravotních potíží. Dále je možné se obrátit na Centrum zdraví a životního prostředí při Státním zdravotním ústavu, které  provádí měření  kvality vnitřního prostředí a poskytne vám případně konzultaci. Dalším orgánem SZÚ je oddělení pro chemickou bezpečnost či Centrum toxikologie a zdravotní bezpečnosti. Lze provést tzv. jednorázový kožní test. Odpovědným orgánem pro ochranu obyvatelstva před vlivy toxických látek ve vnitřním prostředí je Ministerstvo zdravotnictví. 

Vinyl je jiný název pro PVC. Ke změkčení se v něm často používají ftaláty či jiná změkčovadla. Doporučujeme vybírat si přírodní materiály nebo jiné plasty jako je polyetylen (PE), polypropylen (PP), polyuretan (PU), polyethylentereftalát (PET), kam se změkčovadla přidávat nemusejí. PVC je problematický plast, protože při jeho výrobě se používá mnoho toxických látek, které se mohou během užívání z výrobku uvolňovat. Současně lze na rozdíl od jiných, výše zmíněných plastů (PE, PP, PU, PET atd.) velmi špatně recyklovat a znovu použít.

Syntetické koberce byly v minulosti významným zdrojem těkavých organických látek. Došlo proto k zavedení jejich certifikace. To výrazně zmenšilo emise z těchto výrobků. Pokud se jedna o koberce bez příměsy chemických látek, lze asi doporučit koberce z přírodních materiálů (vlny, bavlny apod.). I zde je ale dobré ověřit si na výrobním štítku či obalu, zda výrobek prošel certifikací. Některé zejména skandinávské firmy také garantují zákazníkům, že jejich výrobky neobsahují žádné toxické látky včetně formaldehydu a jiných těkavých organických látek, zpomalovačů hoření či insekticidů.

Tato podložka je zpravidla vyrobena z kusů polyuretanové pěny. Tyto kousky jsou svázány dohromady, proto vytváří kropenatou strukturu. Často se prodávají pod názvem „rebond“.

HBCD (hexabromcyklododekan) se na černé listině Stockholmské úmluvy ocitnul v roce 2013, což znamená, že by tato látka neměla být vyráběna ani používána. Tento zákaz ovšem nezískává platnost ze dne na den, ale vztahuje se na něj vyjímka platná do roku 2019, která dává výrobcům čas na přechod k dostupným alternativám (které ovšem nejsou v případě použití polystyrenu pro vnější zateplení budov smysluplné). Současně jsou přijata opatření, která dávají spotřebiteli možnost rozpoznat polystyren s HBCD od jeho bezpečnější alternativy. Pro výrobce totiž nově platí povinnost polystyren ošetřený HBCD označovat.

Do polystyrenu se v minulosti přidával zpomalovač hoření hexabromocyklododekan (HBCD). Je to trochu paradox, protože vznícení uvnitř domu, které je nejčastější příčinou požárů například v panelových domech, izolace zvenčí, ve které je zpomalovač hoření obsažený, nijak nezabrání. Přitom zpomalovače hoření způsobují neúměrnou zátěž pro zdraví lidí i životní prostředí. U HBCD jsou potvrzeny škodlivé dopady na lidský hormonální a reprodukční systém. HBCD se navíc v životním prostředí nerozkládá, transportuje se na velké vzdálenosti a hromadí se v lidské i zvířecí tukové tkáni, lidé ho tedy mohou sníst s potravou. Navíc vykazuje vlastnosti perzistentních organických látek, kvůli kterým se ocitnul na černé listině Stockholmské úmluvy a čeští výrobci ho do polystyrenu přestaly přidávat. Výrobci si ovšem mohou na přechodnou dobu (do roku 2019) zažádat o vyjímku. V takovém případě však mají povinnost použití tohoto zpomalovače registrovat a informovat o něm.

V polyuretanové pěně se mohou vyskytovat zpomalovače z nové generace bromovaných zpomalovačů hoření (nBFRs). Ty byly chemickým průmyslem vyvinuty jako náhražky problémových a v EU i USA zakázaných PentaBDE, OktaBDE a HBCD. Bromované zpomalovače hoření je velice různorodá a v podstatě uměle vytvořená skupina různých organických látek obsahujících brom a majících podobné vlastnosti. Ne vždy se jedná o nově objevené látky; mohou být používané po desetiletí, jen se jim díky daleko nebezpečnějším příbuzným nevěnovalo tolik pozornosti. Největším konzumentem nBFR je bezesporu elektronický průmysl. Obecně se zpomalovače hoření používají mimo jiné v tištěných spojích, kabelážích, plastových dílech, podlahových krytinách, čalounění, v hasicích přístrojích, v nejrůznějších nátěrech, krytinách a pryskyřicích.