Proces EIA má tyto fáze:

Oznámení - Ten, kdo hodlá záměr provést (zpravidla investor) předkládá oznámení záměru příslušnému úřadu – krajskému úřadu či Ministerstvu životního prostředí (dle rozsahu záměru). Úřad je povinen informaci o tom zveřejnit na své úřední desce, kde se postupně vyvěšují i další dokumenty související s procesem EIA. Oznámení se také objeví v informačním systému EIA.

Zjišťovací řízení - Úřad posuzuje, zda záměr bude dále podléhat procesu EIA či nikoliv. V kladném případě následují další fáze. V této fázi procesu EIA je možné se do něj zapojit a doručit příslušnému úřadu své vyjádření k záměru.

Dokumentace - Investor si nechá autorizovanou osobou zpracovat dokumentaci, ve které jsou hodnoceny vlivy záměru na jednotlivé složky životního prostředí v daném místě.

Posudek - Úřad nechá nezávislou autorizovanou osobu zpracovat posudek dodané dokumentace a všech podaných připomínek k dokumentaci. Posudek stejně jako informace o veřejném projednání musí být zveřejněna na úřední desce a to nejméně 5 dní před jeho konáním.

Veřejné projednání - Veřejná schůzce, na které má široká veřejnost šanci se k záměru vyjádřit a uplatnit případně své výtky.

Závazné stanovisko - Závazné stanovisko vydává příslušný úřad a je podkladem pro navazující řízení (zpravidla stavební či územní).

Procesu EIA se mnohem podrobněji věnuje organizace Frank Bold. Na jejich stránkách najdete i vzorové vyjádření.

Jednotlivé fáze k procesu jsou oznamovány na úřední desce krajského úřadu a také v informačním systému EIA. Více o tomto tématu se dozvíte na stránkách organizace Fank Bold.

V zákonem daných lhůtách může každý zasílat svá vyjádření v jednotlivých fázích procesu EIA. Tato vyjádření mohou ovlivnit závazné stanovisko. Své vyjádření k oznámení, dokumentaci či posudku může podat jednotlivec nebo spolek v zákonem stanovených lhůtách (do 20ti dnů od vydání oznámení, do 30 ti dnů od zveřejnění dokumentace či posudku). Tyto lhůty vycházejí ze zákona 100/2001 Sb. Vyjádření je potřeba podat písemně či elektronicky na odbor životního prostředí příslušného krajského úřadu. Stanovisko EIA lze napadnout v tzv. navazujících řízeních. Pro více informací navštivte stránky organiza Frank Bold, která se tomuto tématu věnuje podrobněji.

Proces EIA je v ČR upraven zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (100/2001 Sb.). V příloze tohoto zákona (Kategorie I) jsou definovány záměry, které vždy musí projít tímto procesem. Patří sem např. stavba přehrad, letišť, dálnic, dolů a dalších. V Kategorii II téhož zákona jsou pak vyjmenovány záměry, které musí absolvovat tzv. zjišťovací řízení, v rámci kterého se rozhoduje, zda následně bude záměr posuzován v rámci procesu EIA či nikoliv. Najdeme zde například trvalé nebo dočasné odlesnění nebo zalesnění nelesního pozemku na ploše od 5 do 25 ha, různé průmyslové provozy, golfová hřiště nad 1 ha a další. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí prochází úpravami a aktualizacemi, kdy se mění například lhůty pro podání připomínek k jednotlivým fázím procesu. Doporučujeme se proto detailně seznámit s aktuální verzí zákona. Podrobněji se problematice procesu EIA věnuje organizace Frank Bold.

EIA (Environmental Impact Assesment) je proces, v rámci kterého se posuzuje vliv záměru (stavby, technologie či činnosti) na zdraví a životní prostředí. EIA je předstupeň pro udělení stavebního povolení u projektů, které by mohly mít negativní dopad na životní prostředí. Proces EIA vede Krajský úřad nebo Ministerstvo životního prostředí. Proces EIA je v ČR upraven zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon 100/2001 Sb.). Tento zákon prochází úpravami a aktualizacemi, kdy se mění například lhůty pro podání připomínek k jednotlivým fázím procesu. Doporučujeme se proto vždy seznámit s aktuální verzí zákona. Podrobněji se problematice procesu EIA věnuje organizace Frank Bold.

Aarhuská úmluva o svobodném přístupu k informacím se vztahuje také na instituce Evropské unie (Evropskou komisi a Evropský parlament, ale např. i na Evropskou investiční banku apod.), které jsou financovány z daní občanů. Komunikace s nimi by měla být možná i v českém jazyce. V případě tohoto typu dotazů je možné se obrátit také na informační středisko EU v Praze.

Pokud vám nevyhověl ani odvolací orgán, můžete se obrátit se žalobou na správní soud. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího orgánu. V prvním stupni jsou příslušné krajské soudy, v jejichž obvodu má sídlo odvolací orgán, jehož rozhodnutí musíte napadnout. O kasační stížnosti (opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu) rozhoduje Nejvyšší správní soud v Brně. V prvním stupni není povinností mít advokáta. V každém případě zaplatíte soudní poplatek 2 000 Kč (který ovšem můžete "vyhrát" zpátky).

Především popište, kdo jste (jméno, datum narození a adresu, případně název firmy, IČ a adresu), a co se stalo. Uveďte, jaké rozhodnutí o odmítnutí informací chcete nechat zrušit a proč. Pro odmítnutí buď není žádný zákonný důvod (nebo ho ani úřad neuvedl), anebo uváděný důvod "nesedí" na vaši žádost.

I o sebemenším nevyhovění žádosti musí úřad vydat rozhodnutí. Pokud "zapomene" poskytnout část požadovaných informací, je to důvodem ke stížnosti nebo odvolání.

Úřad má možnost poskytnout informace po vyloučení právem chráněných údajů - zkrátka třeba začerní některé pasáže při poskytování kopie listiny. I o tomto neposkytnutí musí vydat písemné rozhodnutí. Proti němu se můžete odvolat.

Odmítá-li úřad reagovat na telefonické a slovní dotazy, je vhodné zaslat písemnou žádost. Neodpoví-li úřad ani na dopis, stěžujte si u nadřízeného úřadu (do 30 dnů od uplynutí třicetidenní lhůty k poskytnutí informací; u informací o životním prostředí do 15 dnů). Pokud se požadované informace týkaly životního prostředí, nazvěte dopis odvoláním. Nepomůže-li ani to, můžeme zvážit možnost žalovat postup úřadů u správního soudu. Pokud úřad odmítne informace poskytnout, musí takové rozhodnutí vydat písemně a uvést v něm, z jakého zákonného (tedy někde v zákonech napsaného) důvodu to udělal. Pokud s rozhodnutím nesouhlasíte, můžete se písemně odvolat na adresu téhož úřadu, který vám informace odmítl vydat.

Všechny veřejné instituce by tak měly učinit co nejdříve, jinak nejdéle do 15 dní. Pokud se informace týká životního prostředí, lhůta může být podle zákona až 30 dní. Lhůta může být částečně prodloužena - proč ji prodlužuje a o kolik, musí úřad sdělit písemně předem (může to být v případech zvláště komplikovaných žádostí o informace, kdy úřad musí např. zpracovat rozsáhlou statistiku apod.).

Správní řád a stavební zákon umožňují nahlížet do spisu jen účastníkům řízení. Přesto můžete žádat o informace o probíhajícím řízení, i když nejste jeho účastníkem. Uvedené zákony neomezují obecný přístup k informacím, proto nepožadujte nahlížení do spisu, ale přímo kopie dokumentů ve spisu ke správnímu řízení obsažených.

Spotřebitelské dotazy je dobré směřovat nejprve na ekologické či spotřebitelské poradny nevládních organizací, které se tímto tématem přímo zabývají. Poradí vám nejen jak šetrně nakupovat, ale také jak se orientovat v informacích a značkách uváděných na výrobcích a podle toho případně volit šetrnější alternativy. Instituce jako krajská hygienická stanice, Státní zdravotní ústav nebo různé státní zkušebny jsou povinny odpovědět pouze na to, jestli dané zboží není škodlivé, splňuje požadavky zákona, příp. jestli v dané oblasti existuje státem uznávaná náhrada nebo výrobce (např. ekologicky šetrný výrobek, certifikáty ISO).

Informace o emisích do životního prostředí a jejich původcích se poskytují bez omezení - nelze argumentovat ochranou osobních údajů nebo obchodního tajemství. Příslušný úřad musí v konkrétním případě sdělit i komu a jakou udělil za poškozování prostředí pokutu (pokud řízení vede, musí alespoň sdělit s kým a za jaký delikt). Informace o přenosech vybranách nebezpečných látek (emise, úniky do vody, přenosy v odpadech atd.) musejí provozy každý rok hlásit do Integrovaného registru znečišťování. Data z něj najdete přehledně na našich stránkách Znečišťovatelé pod lupou, kde si můžete informace o znečišťivání najít o na mapě, podle jednotlivých oblastí nebo i pro jednotlivé podniky.

Žádný úřad, i kdyby měl tuto informaci vůbec k dispozici, ji nesmí poskytnout. Podle zákona se neposkytují informace, jejichž zpřístupnění by mohlo mít nepříznivý vliv na životní prostředí (lidé by mohli lokality s chráněnými rostlinami vyplenit).

Úřady nemají povinnost odpovídat na dotazy směřující k názorům a budoucím rozhodnutím, ani vytvářet nové informace. Pokud budeme žádat např. studii, zabývající se možným přežitím arniky v přírodě, žádný úřad nám ji nezpracuje. Na neurčité otázky, neupřesníte-li je aspoň dodatečně, neočekávejte odpověď.

Informace vztahující se k určitému podniku, v obchodním styku ceněná a běžně nedostupná, podnikem za tajemství označená a zároveň dosud tajená. Například přesnou technologii filtrů na komín plánované spalovny nám úřady neprozradí, výrobce a princip zachycování škodlivých látek není možné tajit.

Otevřenost je efektivní nástroj pro boj s korupcí. Zákon o veřejných zakázkách žádné informace nechrání.

Řada dílčích zákonů vyžaduje zveřejňování informací také na webových stránkách. Úřady jsou např. povinny provozovat elektronickou úřední desku a elektronickou podatelnu. Na internetu je povinné uveřejňování každoročních statistik o počtu přijatých žádostí o poskytnutí informací a jejich vyřízení.

Žádáme-li rozsáhlejší informace, máme právo si vyžádat jejich kopie na papírech nebo datových nosičích. Kopie si můžeme pořídit i sami např. digitálním fotoaparátem nebo jinou technikou. Nutí-li Vás úředník k opisování dokumentů s tím, že na kopie nemáte právo, jde o závažné porušení zákona.

Ano, to je možné, ale až po poskytnutí informací o životním prostředí, v ostatních případech vám musí výši úhrady oznámit ještě před poskytnutím (odesláním) informací. Můžete se pak rozhodnout, zda Vám příslušná informace za danou částku opravdu stojí.

Úřady mohou požadovat úhradu materiálu, nezbytného k předání informací (tedy papírových kopií, disket, CD nebo DVD disků, poštovného apod.). Účtovat si mohou jen ceny obvyklé na trhu. Úřady nesmí požadovat žádné peníze za čas úředníků, strávený při vyhledávání informací, ani "nestandardní" částky v řádu např. desítek korun za stránku. Slušné úřady poskytují informace bezplatně. Všechny úřady mají ceník a mají povinnost ho zveřejnit.

Problematiku práva na informace upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Máme také samostatný zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zákony specifikují lhůty, v jakých musí úřad odpovědět (jde zpravidla o 15 až 30 dní) a jakým způsobem se můžeme bránit proti odmítnutí zpřístupnit požadované informace.

Podnikatelé nebo neziskové spolky nezávislé přímo na veřejných rozpočtech poskytují informace veřejnosti pouze dobrovolně, informační zákony se na ně nevztahují. Jiné je to v případech, kdy soukromé podniky čerpají např. investiční pobídky, dotace apod. informace v takovém případě ale musí zveřejnit orgán veřejné správy, který dotaci přidělil.
Ačkoliv podniky nemusí informovat veřejnost, jsou povinny některé typy informací poskytovat veřejné správě (např. hlášení do integrovaného registru znečišťování, hlášení o produkci odpadů apod.). Tyto informace jsou pak prostřednictvím veřejné správy dostupné občanům.

Místo (podatelna) pro příjem žádostí musí být k dispozici po celou pracovní dobu. Kdo (např. který odbor) informaci poskytne je věcí každého úřadu, úřad ale poskytování informací nesmí nijak omezit. Poskytování informací se neomezuje jen na tzv. návštěvní hodiny (i když příslušný úředník může být zrovna "v terénu").

Povinnost se vztahuje na samosprávu (obec, kraj, starosta, hejtman, primátor, rada, zastupitelstvo) i státní orgány (obecní a krajský úřad, ministerstva, báňský úřad, ale i prezident, parlament, vláda, soudy, policie). Máme právo se ptát i organizací, které jsou přímo zřízené nějakým úřadem (např. organizace spravující obecní majetek). Zjednodušeně lze říci, že informovat musí všechny instituce placené z daní.

Zdůvodnění žádosti o informace zákony nevyžadují a nikdo to po vás nesmí chtít. Musí být pouze jasné, kdo se ptá, aby mohl dotázaný odpovědět.

Pokud očekáváte spor, nechte si podání potvrdit (v podatelně nebo na poště, případně jej pošlete elektronicky se zaručeným podpisem). Bránit se lze pouze proti neposkytnutí informace na písemnou a žádost s potvrzením jejího doručení.

Požádat o informace je možné telefonicky, e-mailem, osobním dotazem nebo písemně. Formu bychom měli volit podle složitosti dotazu. Všechny způsoby jsou ale podle zákona správné a příslušný úředník na ně musí odpovědět. U složitějších dotazů je nejjistější žádat písemně (doporučenou poštou) nebo e-mailem s elektronickým podpisem.

Pokud úřad vámi požadovanou informaci má, byť už byla zveřejněna (vyvěšena, publikována), můžete trvat na jejím přímém poskytnutí.

Různé zákony v oblasti životního prostředí ukládají povinnost úřadům vést souhrnné informace a vydávat zprávy o životním prostředí. Ty musí být následně zveřejněny (zejména zpráva o stavu životního prostředí ČR za každý rok), stejně jako mnoho dalších koncepčních dokumentů (např. havarijní plány) nebo jednotlivá rozhodnutí mající vliv na prostředí. O haváriích musí informovat jednak jejich původci, především ale instituce zapojené do krizového řízení nebo integrovaného záchranného systému.

Některé informace úřady zveřejňovat musí - jde o základní informace o úřadu, výroční zprávy o informování veřejnosti, právní předpisy, přehled hlavních dokumentů podle kterých postupují a poskytnuté informace, o něž žádali občané.To vše a další databáze můžete nalézt na internetu - doporučujeme začít u portálu veřejné správy, kde zveřejňují informace malé obce bez vlastních webových stránek, a kde naleznete odkazy na všechny instituce.

Úřad, který od vás dostane žádost o informace, které vůbec nemá, by ji měl sám předat správnému úřadu a dát vám o tom zprávu. Způsobuje to ale zdržení. Úředníci navíc někdy sami zákony neznají a nevědí, co s nesprávnými žádostmi o informace dělat. Je vždy lepší adresovat žádost přesně tomu úřadu, který je příslušný k jejímu vyřízení.

Je důležité žádat informace po správném subjektu - tedy takovém, který je opravdu má. O všech institucích, které něco kolem životního prostředí dělají, se můžete informovat na Ministerstvu životního prostředí, případně u nevládních organizací.

I když nejste politikem, novinářem, ani aktivistou Arniky, úřady s Vámi musí jednat. A to dokonce bez ohledu na to, zda je tazatel občanem ČR, nezletilým, fyzickou nebo právnickou osobou. Stačí se jen představit - na anonymy se neodpovídá. V případě, že o informace žádáte jménem právnické osoby (např. jako jednatel občanského sdružení), je dobré mít připravené písemné oprávnění (úřad jej může ověřovat).

Vedle citlivých údajů o osobách, utajovaných informací státního významu, obchodního tajemství nebo majetkových poměrů třetích osob úřady nemusejí poskytovat vnitřní dokumenty (záleží na vůli úřadu), informace předané třetími osobami dobrovolně (mohou dát souhlas), díla, vynálezy apod. (záleží na použití a souhlasu autorů), nezpracované informace a neukončená řízení o deliktech (neposkytne jen dočasně).

Zákon říká, že veřejné musí být všechny informace, s výjimkou obchodních tajemství a citlivých informací ohrožujících například bezpečnost státu. Nezveřejňují se ani osobní údaje. Za státní či obchodní tajemství přitom není možné označit jakýkoliv dokument - utajení podléhá jen malé procento dokumentů, které se pohybují po úřadech. Můžeme požadovat jakoukoliv informaci, kterou úřady mají nebo mají mít. Nezáleží jak informace vypadá nebo na čem je obsažena (na papíře či v elektronické podobě, písemná či zvuková atd.).

Integrované povolení (IPPC z anglického Integrated Pollution Prevention and Control) je dokument, který stanovuje podmínky provozu a kontroly velkých průmyslových podniků, nebo těch které mohou mít významný vliv na životní prostředí (hutě, chemičky, spalovny odpadů aj.). V rámci integrovaného povolení se také zkoumá, zda navrhovaný proces plánuje používat tzv. nejlepší dostupné technologie v dané oblasti (Best Available Techniques, zkráceně BAT). To je aspekt, který zaručuje pouze integrované povolení. Žádný jiný proces nemá podmínku na osazená provozu nejlepší dostupnou technologií.

Proces IPPC je upraven zákonem 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Přílohou zákona o integrované prevenci je i seznam zařízení, které do režimu IPPC spadají a která nemohou bez platného IPPC fungovat. Podobně jako je to v případě EIA existuje i pro IPPC veřejný online registr, kde naleznete vybrané části dokumentace. To, co se objeví v online databázi, v zásadě stačí k podání základních připomínek. Pro detailnější připomínkování a zapojení do procesu je však třeba zajít do spisu a dokumenty prostudovat podrobněji.

S připomínkami do řízení o IPPC se může podobně jako v případě EIA přihlásit kdokoli, tedy jak jednotlivec, tak spolek, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny. Spolky mají v řízení oproti jednotlivci silnější postavení, protože se stávají plnohodnotnými účastníky řízení. Připomínkování IPPC je již „vyšší aktivistická“, jedná se o velmi odborné dokumenty, jejichž připomínkování vyžaduje znalost referenčních dokumentů a prostudování relevantní literatury. Proto je také dobré včas najít odborníka na dané téma, který by mohl se zpracováním připomínek pomoci.

Průmyslové podniky také poměrně často žádají o změnu svého integrovaného povolení například dojde-li ke změně technologie nebo kapacity. S řízením o změně integrovaného povolení se asi setkáte častěji než s vydáváním IPPC nového. O změnu IPPC žádá provozovatel stávajícího provozu a účast veřejnosti v tomto řízení je upravena stejně, jako při vydávání povolení nového.

Dalším informačním zdrojem pro vás může být část webu Frank Bold věnovaná IPPC.

Proces IPPC probíhá podle správního řádu. Pokud obec nebo občanské sdružení nesouhlasí s vydaným povolením, může se odvolat. Podle zákona mají podniky neustále přizpůsobovat provoz nejnovějším poznatkům. Máte-li pocit, že podmínky integrovaného povolení jsou zastaralé, vyvolejte jejich revizi. Krajský úřad musí „aktuálnost“ povolení sám o sobě přezkoumat každých osm let.

Řízení se vždy účastní provozovatel zařízení, obec a kraj, na jejichž území má být zařízení umístěno, zaměstnavatelské svazy, obce a kraje, jejichž životní prostředí může zařízení ovlivnit, případně další osoby a organizace. Jednotlivci mají pouze omezené možnosti. Občanská sdružení se stanou účastníky řízení v případě, že se včas písemně přihlásí.

Nejlepší dostupné techniky jsou popsány pro každé výrobní odvětví v dokumentech BREF přístupných na informačním webu IPPC. Principem integrovaného povolování je posoudit provoz jako celek a zabránit přenosu znečištění mezi složkami životního prostředí. Klíčová jsou preventivní opatření a minimalizace spotřeby surovin či produkce odpadů.

Uplatnění „nejlepších dostupných technik“ (BAT) je klíčovou součástí integrované prevence. BAT má odpovídat nejúčinnější existující technologii v nejpokročilejším stadiu jejího vývoje při způsobu provozování, který minimalizuje negativní vlivy na životní prostředí. Zavádění nejmodernějších technologií se kombinuje s přísnou kontrolou jejich ekologických dopadů.

Integrovaný přístup neumožňuje stanovení mírnějších emisních limitů, ať už jde o znečištění ovzduší, vody, škodliviny v odpadech a dalších oblastech. Krajský úřad může naopak pro konkrétní provoz stanovit přísnější limity, než jaké požadují složkové zákony. Při posuzování musí zohlednit i příspěvek podniku k celkovému zatížení daného regionu.

Zákon integruje (a zároveň nahrazuje) některá povolení vydávaná podle složkových zákonů. Integrované povolení shrnuje podmínky konkrétního provozu z hlediska jeho vlivu na čistotu ovzduší, vody, půdy, na zdraví lidí (hladinu hluku, hygienické limity apod.), a další oblasti. Přesně to specifikují odstavce 4 a 5 v § 13 zákona o integrované prevenci. Níže najdete výčet povolení a souhlasů podle složkových zákonů, která lze nahradit vydáním integrovaného povolení:

• Zákon o vodách
  Například lze nahradit povolení k vypouštění odpadních vod do vodních toků nebo k vypouštění odpadních vod obsahujících nebezpečné závadné látky do kanalizace. Přesný výčet najdete v § 126 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon).

• Zákon o ovzduší
  Integrovaným povolením se například nahrazují souhlasy s povolením (nikoliv umístěním) stavby zvláště velkých a středních stacionárních zdrojů znečištění ovzduší. Přesný výčet najdete v § 53 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

• Zákon o odpadech
  Zejména souhlasy krajských úřadů k provozování zařízení k nakládání s odpady a vyjádření obecních úřadů obcí s rozšířenou působností ke zřízení těchto zařízení. Přesný výčet v §82 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.

• Zákon o vodovodech a kanalizacích
  Nahrazuje povolení k vypouštění odpadních vod, které vyžadují předchozí čištění, do kanalizace (dle § 18 odst. 3 ve spojení s § 39 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu).

• Lázeňský zákon
  Přesný výčet v § 37 odst. 5 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (lázeňský zákon).

• Zákon o veterinární péči
  Závazné posudky orgánu veterinární správy, které se týkají staveb a zařízení k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a krmivy, nebo k nakládání s konfiskáty živočišného původu. Přesněji v § 77a zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon).

• Zákon o ochraně veřejného zdraví
  Časově omezené povolení krajské hygienické stanice k provozu zdroje hluku nebo vibrací, který překračuje hygienické limity (§ 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví).

Integrované povolení vydávají krajské úřady. V případě provozů s negativním vlivem na životní prostředí přesahující státní hranice vede řízení Ministerstvo životního prostředí. Zveřejnění stručného shrnutí údajů ze žádosti zajišťuje krajský úřad a příslušná obec. Přehled všech záměrů naleznete v informačním systému IPPC.

Posouzení přeshraničních vlivů může být velmi sporné. V takových případech bude nejspíš směrodatný požadavek na posuzování od okolních států. Nicméně máte-li důkazy či odborné podklady vypovídající o přeshraničním vlivu nějakého podniku a chcete prosadit vedení procesu Ministerstvem životního prostředí, pak neváhejte s předložením takových informací krajskému úřadu nebo přímo ministerstvu. Mezi provozy s přeshraniční vlivem patří například spalovna komunálních odpadů Termizo v Liberci anebo všechny severočeské hnědouhelné elektrárny.

Zákon neplatí pro všechny průmyslové či zemědělské provozy. Přesný výčet typů činností, která podléhají integrované prevenci, najdete v příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci (č. 76/2002 Sb.).

Integrované povolení se vydává pro tzv. zařízení – pro jeden velký podnik tak může být vydáno několik integrovaných povolení, například zvlášť pro výrobu a zvlášť pro energetický provoz zásobující podnik. Integrované povolení potřebují například hutě, chemičky, elektrárny, spalovny odpadů aj. Patří sem však také papírny a zhruba 600 zařízení představují v ČR velké zemědělské a potravinářské provozy, včetně velkochovů, jatek a kafilérií.

O vydání integrovaného povolení mohou dobrovolně požádat rovněž další provozy, kterým to zákon nestanovuje.