Plasty jsou prostřednictvím každodenně používaných předmětů součástí našeho života. Často však obsahují příměsi, tvořené nebezpečnými látkami. Najdeme je i ve výrobcích citlivého použití, jako jsou dětské hračky a kuchyňské náčiní, které mohou představovat významnou příležitost, jak se dostat do lidského těla. Potvrzují to výsledky studie, kterou na mezinárodní konferenci DIOXIN2024 prezentovali čeští vědci z organizace Arnika.
Ve většině spotřebních produktů, které testovali, včetně hraček a kuchyňského náčiní, byla nalezena látka TBBPA (tetrabrombisfenol A). Ta velmi pravděpodobně už v minimálním množství přispívá ke vzniku rakoviny a narušuje funkci hormonálního systému. Testovaly se také produkty českého původu a koncentrace v nich zjištěné patřily k těm nejvyšším v Evropě. Hlavním předmětem zájmu byly výrobky, které byly vyrobeny z recyklovaného plastu, konkrétně se jednalo o dětské hračky, doplňky do vlasů, kuchyňské náčiní a kancelářské potřeby. "Výsledky jsou velmi znepokojivé, zejména kvůli tomu, že téměř nejvyšší hodnoty TBBPA byly naměřeny právě ve vzorcích hraček. TBBPA je známý endokrinní disruptor a potenciální karcinogen, na endokrinní disruptory jsou přitom nejcitlivější právě děti do pěti let a těhotné ženy. Předchozí studie navíc potvrdily jejich biologickou aktivitu, což v tomto případě znamená, že narušují transport hormonů štítné žlázy," uvedl jeden z hlavních autorů studie a vedoucí programu Toxické látky a odpady v organizaci Arnika, Jindřich Petrlík.
TBBPA patří do skupiny látek, které fungují jako zpomalovače hoření. Do plastů se přidávají jako příměsi, nejsou v nich pevně vázány a proto se z nich uvolňují v průběhu celého životního cyklu, včetně likvidace. TBBPA je problematický i z hlediska recyklace (plastů), protože je pro člověka toxický už ve velice nízkých koncentracích. Podle autorů studie takové příměsi do plastů nepatří, protože mimo jiné také “otravují” cirkulární nakládání s touto surovinou. Apelují proto, aby součástí nově připravované mezinárodní úmluvy o plastech bylo omezení toxických látek, které je přípustné do plastů přidávat. TBBPA totiž není zdaleka jediné nebezpečné aditivum, které se do plastů přidává. Celkově v nich můžeme najít až 16 tisíc chemických látek, z nichž byla čtvrtina označena jako toxická.
“Je jasné, že se musíme zbavit toxických látek v plastech a zároveň omezit samotnou výrobu plastů. Současná podoba nakládání s plasty je dlouhodobě neudržitelná, a právě vznikající mezinárodní úmluva o plastech může přinést potřebné řešení. Tato úmluva by měla přispět k ochraně lidského zdraví i životního prostředí před škodlivými účinky chemických látek, které se v plastech nacházejí i které se do nich záměrně přidávají,” říká odbornice na toxické látky v životním prostředí v Arnice Nikola Jelínek.
Mezi další nebezpečnou látku přidávanou do plastů patří skupina látek označovaných jako PFAS (perfluorované a polyfluorované látky), které narušují funkce hormonálního a reprodukčního systému a jsou spojovány se vznikem některých druhů rakoviny. PFAS jsou vzhledem ke své struktuře nerozložitelné, proto se označují jako „věčné chemikálie“. Nelikviduje je ani spalování, byly naopak nalezeny ve směsi popela a popílku, pocházejícího ze spalovny odpadů, která byla použita ve Frýdlantu k zasypávání terénu. PFAS byly nalezeny i v mechu nebo jehličí v okolí spalovacích zařízení v Evropě i Asii. Byly však zjištěny i ve vejcích (určených ke konzumaci) z okolí cementárny CEMEX v Prachovicích, která spoluspaluje TAP (tuhé alternativní palivo, které se vyrábí z plastů). Znepokojující je fakt, že ve vejcích z kontrolní lokality v Bystřici bylo nalezeno jen jejich minimální množství, což ukazuje na jejich přenos do životního prostředí v důsledku spalování plastů ošetřených těmito látkami.
PFAS se ve vstupech do spaloven v České republice, v emisích, a dokonce ani v reziduích ze spaloven odpadů nesledují, což je zásadní problém, protože z největší části končí právě v popelu, kterého zůstává po spalování odpadu největší podíl, kolem 30 % hmotnosti. Uvolňují se však i přímo do ovzduší. Při použití pro terénní úpravy nebo stavbu silnic se tak mohou dostávat do životního prostředí, jak bylo v minulosti zjištěno například v Nizozemsku a nově také v České republice, což v kombinaci s tím, že se jedná o prakticky nerozložitelné látky, přispívá k překračování limitů chemického znečištění planety. Ani ukládání popela ze spaloven na skládky problém neřeší, protože bylo zjištěno, že se uvolňují do skládkových vod, a opět znečišťují životní prostředí.
Pro víc informací kontaktujte tiskového mluvčího Arniky Luboše Pavloviče Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 606 727 942.
Projekt je spolufinancován EU LIFE programem (LIFE22-GIE-HU-ToxFree LIFE for All/101114078) a prezentuje stanoviska spolku Arnika, která nemusí nutně vyjadřovat oficiální postoj Evropské unie, programu Life a dalších donorů.
ToxFree Life – Život bez toxických látek
Mezinárodní projekt Život bez chemie pro všechny (ToxFree Life for All) se soustředí na škodlivé a problematické chemikálie, se kterými se běžní lidé setkávají každý den. Jeho hlavním cílem je informovat veřejnost o vlivu nežádoucích chemikálií na zdraví a životní prostředí. Spolu s dTestem jsou součástí projektu i spotřebitelské organizace z Maďarska (TVE), Rakouska (VKI) a Slovinska (ZPS). Českou republiku a Slovensko zastupuje spolu s dTestem také ekologická organizace Arnika.
Hlavní aktivitou projektu je testování přítomnosti problematických chemických látek ve výrobcích běžné spotřeby. Na základě výsledků testů pak můžeme pomáhat spotřebitelům činit rozhodnutí v zájmu jejich zdraví a vybírat bezpečnější produkty. Naší snahou je také podpořit veřejnost v tlaku na účinnější regulaci, která by vedla ke snížení přítomnosti nežádoucích toxických látek v každodenním životě.
Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však pouze názory autora (autorů) a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie nebo CINEA. Evropská unie ani orgán poskytující podporu za ně nemohou nést odpovědnost.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí. Projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
