Okresní soud v Pardubicích včera, 10. března zprostil Luďka Zahradníka obžaloby z trestného činu poškození životního prostředí. Podle soudu nebylo prokázáno, že pachatel vyhubil chráněné živočichy na ploše větší než pět hektarů. Soudce Jan Šlosar rovněž zapochyboval o úmyslu jednatele společnosti Skládka Elzet Zahradníka. „Chráněné druhy obojživelníků zmizely podle nás z plochy nejméně osmi hektarů. A pan Zahradník si musel být vědom, že potřebuje kromě stavebního povolení i pravomocnou výjimku od orgánů ochrany přírody, na jejíž pravomocné vydání se mu ale nejspíše čekat nechtělo,“ domnívá se Zora Kasiková, mluvčí sdružení Arnika, které občanům Mikulovic poskytlo právní pomoc. Zástupce žalovaného Jiří Komárek se na místě vzdal odvolání, státní zástupkyně Kateřina Pavlíková si ponechala lhůtu na případné odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Podle soudu už nelze pachatele potrestat ani za přestupek, který byl v mezidobí promlčen. „Takovéto řešení je špatným signálem pro podobné podnikavce. Podobné případy se objevují stále častěji, viz případ lokality Na Plachtě. Ojedinělý případ v české justici tak zřejmě zůstane nepotrestán. Důvodem je i složitost posuzování skutkové podstaty trestného činu ohrožení a poškození životního prostředí. Je to tedy zároveň signál pro tvůrce nového trestního zákona," zhodnotil situaci právník Centra pro podporu občanů Arniky Lukáš Matějka.
Vyslechnut dnes byl také soudní znalec RNDr. Mojmír Vlašín, který měl zhodnotit velikost plochy, na které se dříve vyskytovali obojživelníci čolek velký a rosnička zelená a pták břehule říční. Pro obojživelníky stanovil jako minimální plochu biotopu 2,6 hektarů, kterou tvoří voda a kde se tyto druhy rozmnožují. Maximální plochu ovšem nestanovil přesně, tudíž soud v pochybnostech vzal za rozhodující pouze vodní plochu.
Při použití metodiky (1), kterou se řídí například i Agentura ochrany přírody a krajiny, měla být vzata v úvahu plocha větší než 2,6 ha. Vedle vodní hladiny se výměra měla totiž vztahovat též na plochy zimovišť obojživelníků, nezbytné pro jejich přežití. Ty pak měly být určeny jako přírodě blízké biotopy v dosahu do 164 metrů, tedy výsledek na úrovni 8,64 ha. „Jsme si jisti, že se tito živočichové nalézali na mnohem větší ploše. Potvrdila to v minulosti i Agentura ochrany přírody a krajiny, která daný biotop dlouhodobě sleduje," řekl Václav Průšek ze Sdružení pro ekologii – Mikulovice.
Společenská nebezpečnost činu je podle soudu v daném případě snížena také kvůli silnici, která dnes přes zničené jezero vede. „Ani to není přesné, naopak je to obrácená logika. Silnice I/37 Pardubice - Chrudim dnes vede lokalitou právě proto, že už byla předtím zavezena odpadem. A zavezena být nemusela, kdyby jednatel firmy Skládka Elzet Luděk Zahradník vyčkal rozhodnutí o výjimce. Ale protože dostal od státního Ředitelství silnic a dálnic zaplaceno za to, že připraví pro silnici podloží, netřeba se divit, že budoval skládku i za cenu porušení zákonů," myslí si Matějka.
K zavážení jezera docházelo od roku 2000 do roku 2004, kdy na ně upozornili občané Mikulovic. V květnu 2008 byl Luděk Zahradník uznán vinným, nebyl mu ale uložen trest. V únoru tohoto roku Vrchní soud v Praze neuznal žalobu Luďka Zahradníka, jenž za vyjádření jednatele Sdružení V. Průška v pořadu České televize Nedej se požadoval omluvu, odškodné 100 000 Kč a náhradu soudních výdajů (2).
Přílohy:
(1) Zásady pro vymezování mokřadních biotopů pro obojživelníků:
Obojživelníci žijí část životního nebo ročního cyklu ve vodě a část na souši. Potřebují tedy pro svou existenci chránit jak souš, tak vodu. Chráněná území jsou obecně navrhována takto: minimální území nutné pro ochranu je tzv. jádrovou zónou (core zone). Aby bylo toto nezbytné území chráněno, vytváří se kolem něj tzv. nárazníková zóna (buffer zone), která má tlumit negativní vlivy na chráněné území. Tato filosofie je zohledněna i u našich typů chráněných území, jež mají ochranná pásma.
Jádrová a nárazníková zóna jako biotop
Jak vyplývá z předchozího, musí se jednat o vodní plochu a část suchozemského prostředí nutné k životu, kde obojživelníci loví potravu či přezimují. Jádrovou zónu tvoří voda a země pro obstarání potravy a přezimování. Nárazníková zóna je pak obalovou vrstvou kolem jádrové zóny. Pro obojživelníky nelze brát jako nárazníkovou zónu jen oblast kolem vody – pro tyto živočichy je souš bezpodmínečně důležitá pro přežití.
Velikost jádrové a nárazníkové zóny
Podle studie Semlitsch&Bodie (2003) publikované v časopise Conservation Biology, což je přední světový ochranářský časopis, je zvolena hodnota 164 metrů pro jádrovou zónu a 50 metrů pro nárazníkovou zónu. Schéma a podrobnosti viz příloha.
Dle studie Calhoun&Miller&Klemens (2005), která se věnuje posuzování vlivů výstavby v okolí mokřadních ploch, se doporučuje pracovat s hodnotou jádrové zóny 230 metrů a hodnotit, kolik procent z toho je zastavěných (kritická hodnota je 25 %).
(2) Více ve zprávě Arniky z 2. února 2009
Další tiskové zprávy k případu zavezeného jezera v Mikulovicích:
Jednatel skládkové firmy jde před soud za likvidaci jezera a zasypání stovek žab (12. února 2008)
Jezero v Mikulovicích téměř zaniklo, přesto kvůli němu zuří boj na soudech i ministerstvu (7. dubna 2008)
Soud uznal Luďka Zahradníka vinným za zasypání ohrožených živočichů (28.května 2008)
Zavezení jezera a chráněných živočichů odpady by nemělo zůstat bez trestu. Soud pokračuje. (21.10.2008)
