Stavební úřad v Úvalech u Prahy soustavně porušuje zákon, přesto s tím nadřízené orgány nic nedělají. Tvrdí to sdružení Arnika. To úřad již pět let marně žádá o kopie dokumentů (1), na základě kterých úřad schválil – rovněž protiprávně (2) – stavbu lisovny společnosti ESSA Czech v obytné zóně Hodov (3). Na poskytnutí dokumentů má přitom nárok kterýkoliv občan na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (4). Právo Arniky na požadované podklady nedávno potvrdil i správní soud (5), stavební úřad listiny přesto dodnes tají. Podle Arniky jde o ukázkový příklad toho, že v České republice je právo na informace prakticky nevymahatelné a běžný občan nemá šanci se úřední vůli účinně bránit. Česká republika tím porušuje mezinárodní Aarhuskou úmluvu (6).
„V roce 2001 jsme požádali stavební úřad v Úvalech o kopii územního a kolaudačního rozhodnutí pro stavbu lisovny ESSA. Z pohledu zákona o svobodném přístupu k informacím jde o banalitu, jejíž vyřízení by nemělo trvat více než čtrnáct dní. Ani po pěti letech jsme se ale dokumentů nedomohli,“ popisuje vleklou kauzu Mgr. Lukáš Matějka z Centra pro podporu občanů sdružení Arnika. „Podali jsme přes dvacet různých žádostí, odvolání či stížností. Máme dokonce pravomocné rozhodnutí soudu. Stavební úřad přesto dál pošlapává zákony a upírá veřejnosti právo na informace,“ dodal Matějka. Podle něj se situace v posledním roce ještě zhoršila. „Zatímco dříve byl stavební úřad v Úvalech ve svém postoji osamocen, letos ho začal hájit středočeský krajský úřad. Místo, aby nadřízený státní orgán bezpráví zastavil, krajský úřad protiprávní stav prohlubuje,“ uzavřel právník.
Centrum pro podporu občanů sdružení Arnika podalo v tomto týdnu proti postupu stavebního úřadu v Úvalech již druhou žalobu, jíž se domáhá kopií úředních listin. Zároveň vyzvalo tajemnici Městského úřadu Úval Věru Hejtíkovou, aby pro opakovaná porušení zákona odvolala vedoucí stavebního úřadu Helenu Bulíčkovou. Centrum pro podporu občanů se také obrátilo na Ministerstvo vnitra a Ministerstvo pro místní rozvoj se žádostí o dozorování nad činností Městského Úřadu v Úvalech i středočeského krajského úřadu při poskytování informací a o proškolení jejich pracovníků.
Podle Martina Skalského ze sdružení Arnika je poskytování informací ze strany úřadů dlouhodobým problémem. „Podobných případů jako v Úvalech u Prahy řešíme desítky po celé republice. Úředníci hřeší na to, že soudy jsou drahé a pracují neskutečně pomalu. Pro úředníka, který se snaží zamaskovat špatné rozhodnutí, korupci, svou nečinnost nebo neschopnost, bývá často nejjednodušší cestou prostě ignorovat informační zákony a všechno tajit. Bohužel, ještě nikdy jsme nebyli svědky toho, že by byl někdo za podobné chování důrazně potrestán. Nešvary tak přetrvávají,“ řekl Skalský.
Současná praxe správních úřadů je v rozporu se závazky, které Česká republika přijala podpisem Aarhuské úmluvy (6). Podle ní jsou signatářské státy povinny zabezpečit svým občanům právo na informace, právo na účast v rozhodování a právo na přezkum sporných případů nezávislými soudy. „V České republice jsou všechny tři pilíře Aarhuské úmluvy hrozivě vratké. Domoci se spravedlnosti bývá obtížné, zdlouhavé a drahé,“ tvrdí Martin Skalský z Arniky. Podle něj zatím lidé málo využívají stížností k mezinárodní institucím i soudních žalob. „Běžný člověk nemá prostředky ani čas na to, aby se o každý dokument přetahoval s úřady dlouhé roky,“ řekl Skalský. Arnika se snaží lidem v podobných případech pomoci. Věří, že situace se může změnit jedině tehdy, když bude přibývat lidí, kteří si nenechají úřednickou zvůli líbit.
Poznámky:
(1) Historie sporu o dokumenty k lisovně ESSA
2001 - Centrum pro podporu občanů sdružení Arnika (CEPO) požádalo stavební úřad v Úvalech o kopii územního rozhodnutí a další poklady ke stavbě. Úřad žádost ignoroval a na dopis Arniky vůbec neodpověděl.
2002 - CEPO svou žádost z roku 2001 zopakovalo.
2002 - CEPO se odvolalo proti nečinnosti stavebního úřadu k Okresnímu úřadu pro Prahu – východ; ten odvolání ignoroval a nijak neodpověděl
2004 - Městský soud v Praze zrušil „fiktivní rozhodnutí“ okresního úřadu, které v rozporu se zákonem nevyřídily žádost o informace ani odvolání CEPO. Zároveň soud nařídil okresnímu úřadu uhradit náklady na soudní řízení a stavebnímu úřadu v Úvalech, aby žádost CEPO vyřídil.
2004 - Stavební úřad ignoruje verdikt soudu a je nečinný. CEPO se odvolalo k nově vzniklému krajskému úřadu, který vyzval stavební úřad v Úvalech, aby požadované informace konečně poskytnul
2005 - Stavební úřad nadále ignoruje rozsudek i pokyn krajského úřadu. Krajský úřad opět vyzývá stavební úřad k poskytnutí informací.
2005 - CEPO se popáté odvolává proti nevyřízení žádosti o poskytnutí informací ke krajskému úřadu
(2) Lisovna ESSA Czech vyrostla na polích na okraji Úval, u městské části Hodov, v létě 2000. Město Úvaly u Prahy těsně před tím rozprodalo desítky parcel u Hodova soukromníkům k výstavbě rodinných domů. Lidé získali stavební povolení a někteří již své domky začali stavět. Podle územního plánu měli bydlet na dohled od Kunratického lesa, v jejich sousedství měly vedle dalších domků vyrůst již jen obchody, služby a drobné výrobny.
Ministerstvo životního prostředí potvrdilo (srpen 2001), že lisovna ESSA Czech měla projít procesem posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA). Protože se tak v rozporu se zákonem nestalo, jsou vydaná územní a stavební povolení rovněž protiprávní. Pochybení se dopustil stavební úřad v Úvalech a Okresní úřad pro Prahu – východ, který však byl nedlouho po stavbě lisovny zrušen.
Ombudsman vydal k případu obsáhlé stanovisko (leden 2005), v němž konstatuje, že při povolování stavby lisovny ESSA nade vší pochybnost selhaly úřady státní správy, konkrétně Okresní úřad pro Prahu východ a stavební úřad v Úvalech. Došlo k porušení celé řady zákonů, což v důsledku poškodilo vlastnická práva lidí, kteří v Úvalech koupili pozemky a postavili rodinné domky. Majetek lidí byl znehodnocen a ti jsou nyní nuceni žít v sousedství hlučné strojírenské výroby. Ombudsman poškozeným doporučil řešit problém soudní cestou.
(3) Podle vyjádření zpracovatele územního plánu</strong> Úval Ing. arch. Petra Durdíka neměla být stavba lisovny ESSA Czech vůbec povolena. Oblast, kde dnes továrna stojí, byla vymezena pro „nerušící výrobu a služby v kombinaci s bydlením“. Stavební úřad tak jednoznačně pochybil – těžkou strojírenskou výrobu rozhodně není možné vnímat jako „nerušící“. Část továrny navíc stojí i na pozemcích, kde měly být původně obslužné komunikace pro občany a zeleň.
(4) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,</strong> umožňuje každému člověku požádat o informace týkající se státní správy a hospodaření s veřejnými prostředky. Žádost nemusí obsahovat žádné odůvodnění a nemusí mít ani písemnou formu (požádat je možné např. i telefonicky, ústně nebo e-mailem). Zákon se vztahuje na všechny státní úřady i další organizace, hospodařící s veřejnými prostředky. Úřady musejí na každou žádost odpovědět do 15-dní. Odepřít požadované informace je podle zákona možné pouze v případě, že se jedná o obchodní, vojenské či jiné tajemství, osobní údaje nebo informace o probíhajícím trestním řízení. Pokud úřady zákon porušují a informace utajují, lidé se podle zákona mohou odvolávat k nadřízeným úřadům. Neuspěje-li žadatel ani tam, může se obrátit na soud.
(5) Rozhodnutí Městského soudu v Praze z května 2004 dalo zapravdu Centru pro podporu občanů sdružení Arnika. Ta žalovala Krajský úřad Středočeského kraje, který – v rozporu se zákonem – ignoroval odvolání Arniky proti postupu stavebního úřadu v Úvalech. Stavební úřad po dva roky ignoroval žádosti Arniky o poskytnutí klíčových dokumentů, kterými byla povolena stavba lisovny ESSA Czech. Soud konstatoval, že úřady jsou povinny na žádosti o poskytnutí informací odpovídat a přikázal krajskému úřadu zaplatit veškeré soudní výlohy. Rozhodnutím soudu se celý proces vrátil na začátek, úřady ovšem informace znovu odmítly vydat. Arnika tak dodnes požadované kopie nezískala a v červenci 2006 podala proti postupu krajského úřadu druhou soudní žalobu.
(6) Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, známá jako Aarhuská úmluva, je přelomovým dokumentem pro životní prostředí a demokracii. Byla přijata v roce 1998 na konferenci ministrů životního prostředí regionu Evropské hospodářské komise OSN „Životní prostředí pro Evropu”. Úmluva má 40 signatářů a vstoupila v platnost 30. 10. 2001. Česká republika ji ratifikovala na podzim 2004, Evropská unie pak v únoru 2005. Veřejnost je v duchu Aarhuské úmluvy považována za partnera veřejné správy s právem získávat srozumitelné informace o životním prostředí, účastnit se rozhodování a mít zajištěnu právní ochranu. Úmluva klade důraz na aktivní přístup státních úřadů v poskytování informací s maximálním využitím internetu a elektronických médií.
