Úřady poskytují informace nerady a pozdě. Česká republika porušuje mezinárodní úmluvu.

„Zkušenosti s naplňováním zákona o svobodném přístupu k informacím jsou dlouhodobě špatné,“ říká vedoucí Centra pro podporu občanů sdružení Arnika Martin Skalský. „Úřady mají hezké webové stránky, tisknou zpravodaje, vydávají informační publikace a letáky. Když chce ale člověk získat kopii konkrétního úředního rozhodnutí nebo záznam z důležitého jednání, většina úřadů svou vstřícnou tvář ztrácí.“ uvedl Skalský. Podle něj je nejhorší to, že nefungují ani kontrolní mechanismy. „Ani nadřízené úřady se s otevřeností příliš netrápí a nedokáží správně řešit stížnosti a odvolání. Přestože utajování informací je nezákonné, člověk je vůči libovůli úředníků prakticky bezmocný a nezbývá, než se obracet na soudy.“ Arnika nominovala do soutěže o nejméně vstřícnou instituci Úřad vlády, jenž odmítnul sdělit elektronické adresy členů kabinetu s absurdním odůvodněním, že e-maily nejsou jeho majetkem. Pražský magistrát Arnice opakovaně znepřístupnil detaily o výstavbě mrakodrapů na Pankráci. Městský úřad v Úvalech dodnes nevyřídil žádost o kopii územního rozhodnutí pro tamní lisovnu plechů, podanou v roce 2002. Případ zkomplikoval Krajský úřad Středočeského kraje, který měl podle zákona vydání informací vynutit, místo toho se ale protiprávně jednajícího úřadu zastal a ignoroval i rozhodnutí soudu. Radnice v Golčově Jeníkově chtěla za každou okopírovanou stránku dokumentu o kácení dřevin žadatelům naúčtovat patnáct korun, ačkoliv podle zákona je možné chtít jen běžné ceny, tedy kolem dvou korun za stránku. Zřejmě největší kuriozitou je vyjádření ředitele Útvaru rozvoje hlavního města Prahy, který tvrdí, že na jeho úřad se zákon o poskytování informací nevztahuje. Ministerstvo kultury pak soutěží o cenu „Zavřeno“ kvůli své elektronické podatelně, která není funkční, ačkoliv úřad vyzývá občany k elektronické komunikaci. Právník sdružení Arnika Mgr. Lukáš Matějka tvrdí, že nominované úřady tvoří jen špičku ledovce. „Podobných případů zaznamenáme každý rok desítky. Pro letošní kolo soutěže jsme vybrali pár typických ukázek porušování zákona, které se bohužel v různých variacích opakují po celé České republice, od nejmenších obcí až po úřad vlády.“ Podle Matějky je častým prohřeškem pomalost úřadů a překračování lhůty pro odpověď, kterou stanoví zákon na patnáct dní. Úředníci také neradi vydávají kopie dokumentů, které dokazují špatné rozhodování ve správních řízeních a porušování předpisů. Velké rezervy jsou i ve fungování elektronických podatelen. „Vždy je velké štěstí, když úřady vůbec žádost o informace vyřídí a neporuší při tom zákon,“ říká Matějka. Vychází přitom ze zkušeností Arniky i dalších sdružení a jednotlivců, kterým tato organizace pomáhá ve sporech s úřady. Zákon o přístupu k informacím platí na všechny instituce placené z veřejných zdrojů. Ty jsou povinny poskytovat veškeré informace vyjma státního a obchodního tajemství a osobních dat, a to do patnácti dnů a zdarma. Vedle toho musejí úřady každý rok zveřejnit, kolik žádostí přijaly, kolik jich odmítly a v kolika případech se s nimi lidé o informace museli soudit. „Jak ukazuje příklad pražského magistrátu, nemají úřady problém jen s vyřizováním dotazů, ale i s jejich evidencí,“ uvádí právník Lukáš Matějka. „Podle oficiální statistiky vyřídil magistrát loni 62 dotazů, navíc prý všechny kladně. V milionové metropoli ale jednoduše není možné, aby se na magistrátu za celý rok ptalo jen šedesát lidí. Úřad nejspíše eviduje jen část agendy. Také případů utajení informací je ve skutečnosti zřejmě mnohem více,“ domnívá se Matějka. Česká republika ratifikovala mezinárodní Aarhuskou úmluvu v roce 2004. Zavázala se tím zajistit občanům přístup k informacím, účast na rozhodování ve veřejných záležitostech a nezávislý přezkum sporných případů. V roce 2005 se úmluva stala také součástí právního řádu Evropské unie. Nevládní organizace kritizují špatný přístup k informacím v ČR již řadu let. „Náš stát není dlouhodobě schopen zajistit bezproblémový přístup občanů k informacím, a Aarhuskou úmluvu tím porušuje,“ říká vedoucí Centra pro podporu občanů sdružení Arnika Martin Skalský. „Ačkoliv z toho nevyplývají žádné finanční sankce nebo jiné postihy, snižuje to mezinárodní kredit České republiky,“ řekl Skalský.