Kvůli pandemii onemocnění COVID-19 se spousta lidí ocitlo bez příjmu a nejsou schopni platit nájem nebo splácet hypotéky. Vládní opatření ke zmírnění dopadů pandemie nechrání dostatečně lidi s částečnými úvazky nebo agenturní zaměstnance a tedy paradoxně ty s nejnižšími příjmy. Bydlení se v současnosti stává nedostupné pro mnohem širší okruh lidí a krize se prohlubuje. Stát, města i banky by měly přijít s opatřeními, která nejohroženějším lidem pomohou nouzi překonat, aby neskončili v dluhové pasti a nakonec na ulici. Nabízí se například odklad placení nájemného i hypotečních splátek.
„Pandemie koronaviru prověří nastavení bytové politiky. Krize vyžaduje rychlé reakce ze strany měst, aby ochránila bydlení ohrožených skupin obyvatel. Na volném trhu ovšem velká část odpovědnosti leží na developerech a pronajímatelích, aby byli ochotni přistoupit na solidární řešení a umožnili například odklad nájemného nebo splátky hypotéky, pokud se jejich klient ocitne ve finanční nouzi,“ upozorňuje Václav Orcígr z Arniky.
Ve svízelné situaci je třeba si uvědomit, že bydlení je lidské právo a nikoliv finanční komodita. Z toho by měla vycházet i opatření, mezi nimiž by neměl chybět odklad placení, regulace výše nájmu nebo zastavení spekulací s byty.
Soukromí developeři se zaměřují hlavně na investiční bydlení pro bohatou klientelu. Krom toho velká část bytů ve větších městech je určena pro krátkodobé pronájmy typu Airbnb. Na tyto služby tvrdě dopadl útlum cestovního ruchu v důsledku pandemie a stovky bytů v lukrativních čtvrtích majitelé nabízí za doslova směšné nájmy. Nutno podotknout, že pouze na předpokládanou dobu trvání krize v řádech několika měsíců. Z toho lze usoudit, že soukromý sektor není schopen zajistit dostatečné množství dostupných bytů.
Zatím není jasné, jakým způsobem se zachovají banky. Některé slíbili odklad splátek všem klientům, další pak budou požadovat doložení zhoršení finanční situace v důsledku pandemie. Vláda by se měla připravit také na velké riziko, kdy neschopnost lidí splácet povede k poklesu cen nemovitostí, který bude lákat investory k jejich hromadnému skupování, čemuž by měla zabránit.
Česko a především Praha se dlouhodobě v dostupnosti bydlení propadá na spodní příčky evropských i světových žebříčků. V roce 2017 zde rostly ceny bydlení nejrychleji v EU (o 13,3 %), v loňském roce růst zpomalil, ale Česká republika stále zaujímá vysoké 6. místo mezi unijními státy.
