Zítra nastane historický průlom v informování obyvatel České republiky o tom, jak průmyslové podniky ze sousedství ohrožují jejich zdraví a životní prostředí. Po několika letech lobbyistických bojů Ministerstvo životního prostředí zveřejní na internetových stránkách http://www.irz.cz dlouho očekávaný Integrovaný registr znečišťování (IRZ). Lidé se tak konečně dostanou k informacím jaké toxické látky a v jakých koncentracích vypouštějí průmyslové podniky do vzduchu, do vody či do půdy. Vůbec poprvé v historii si tak lidé budou moci udělat představu o tom, jak moc je znečištěno místo, kde žijí.
„O tyto informace je mezi lidmi z průmyslových oblastí velký zájem. Dosud o ně museli složitě žádat na úřadech a často se toho moc nedozvěděli. Informace o řadě toxických látek vypouštěných do vod anebo v odpadech totiž podniky utajovaly jako součást obchodního tajemství anebo je vůbec nesledovaly. S tím je dnes konec a průmyslové provozy budou muset s pravdou ven,“ řekl vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů RNDr. Jindřich Petrlík ze sdružení Arnika. Spuštění IRZ vítá například Iva Fuková z Kralup nad Vltavou (1), která bojuje proti vypouštění škodlivých látek z tamního provozu Spolchemie. „Jsem moc ráda, že tento registr existuje. Konečně budu mít přehled o tom jak moc chemička otravuje ovzduší v našem městě. Továrna již nebude moci tajit informace o těch nejdůležitějších škodlivinách, které vypouští a já nebudu muset složitě pátrat po tom, jak moc poškozuje naše životní prostředí,“ sdělila Iva Fuková na dnešní tiskové konferenci Arniky. Za nesprávné ohlášení anebo uvedení nepravdivých údajů může být průmyslovému podniku udělena pokuta do výše 0,5 milionu Kč. S podezřením na nepravdivost údajů se lidé mohou obrátit na Českou inspekci životního prostředí. Arnika o zavedení IRZ usiluje od doby svého vzniku (2001). „Snažili jsme se prosadit co nejpřísnější podobu IRZ. Chtěli jsme, aby podniky informovaly veřejnost nejméně o 121 škodlivých látkách,“ uvedl Petrlík. Průmysl se zavedení IRZ zarputile bránil a snažil se o jeho úplnou likvidaci. Průmysloví lobbyisté při schvalování zákona o integrované prevenci v roce 2002 usilovali o zrušení anebo alespoň omezení paragrafů v zákoně, které vytvořily základ pro registr. Pak se snažili IRZ co nejvíce okleštit při tvorbě prováděcího předpisu na Ministerstvu životního prostředí. Nakonec se prostřednictvím poslanců ODS pokusili v červnu 2003 (2) znovu dostat IRZ ze zákona o integrované prevenci. Arnika IRZ mnohokrát bránila a za jeho zavedení vděčí i 9 320 signatářům petice Budoucnost bez jedů, kteří registr požadovali. Když průmysl prohrál svůj boj o zrušení IRZ, začal se přetahovat o počet látek, které by měly podniky zveřejňovat. Původní seznam chtěli průmysloví lobbyisté omezit ze 121 na pouhých 50 látek a neohlašovat jejich množství v odpadech. Díky petici, mnoha informačním kampaním a po řadě jednání se finální podoba registru ustálila na 72 látkách (3). Zavedení IRZ vítají také lékaři, hygienici a vědci, kteří se na semináři Arniky „Toxické látky versus zdraví“ shodli na tom, že informace z registru využijí ve své praxi (4). Narozdíl od zahraničních obdob registru český průmysl nebude muset zveřejňovat informace o tom, jaké toxické látky vstupují do výroby. Lidé se tedy nedozvědí, co může která továrna ukrývat například v případě povodní. Přitom v roce 2002 bylo právě množství skladovaných látek velkým problémem ve Spolaně Neratovice a nakonec došlo k jejich únikům ve vysokém množství. Průmyslu se také i nadále podaří tajit například to, které provozy používají například nebezpečné bromované zpomalovače hoření, jež se už našly i v mateřském mléce českých matek. O tom, že je IRZ efektivním nástrojem ochrany životního prostředí svědčí řada zahraničních zkušeností. V USA začali s podobným registrem úniků toxických látek od roku 1986. Uzákonění práva na informace o toxických látkách tam přineslo celkové snížení nebezpečných látek vypouštěných továrnami do životního prostředí. Emise toxických látek do ovzduší, vody i půdy se v průběhu pěti let (za období 1988 - 93) snížily o 46 %. Stačilo k tomu přijmout zákon o registru znečišťování a volném přístupu k informacím v něm. Podniky, nežli by snášely kritiku veřejnosti, raději samy začaly hledat díry, kudy jim unikají nebezpečné látky do prostředí. Překvapivě tak samy ušetřily nemalé prostředky. Zpočátku se však takovému zákonu bránily s odůvodněním, že "to bude stát moc peněz". Historie se v tomto ohledu opakuje podobně v České republice, kde IRZ dodnes leží průmyslu v žaludku. Svědčí o tom skutečnost, že se integrovaný registr znečišťování ocitl na seznamu legislativních opatření, která Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Svaz průmyslu a dopravy navrhují z naší legislativy vyčlenit jako finančně náročný požadavek vůči průmyslu. „V horizontu dvou roků však lze očekávat, že podobný registr bude povinný v celé Evropské unii. Proto by bylo nanejvýš nehospodárné a nesmyslné jej nyní rušit. IRZ je spíše potřeba na základě zkušeností rozšířit o další látky a upravit limity pro ohlašování látek, protože některé jsou nesmyslně benevolentní" okomentoval situaci předseda Arniky RNDr. Jindřich Petrlík.
