Společnost Quail s.r.o. nadále nesmí přijímat ke zpracování popílky ze spaloven nebezpečných odpadů. Ty se pravděpodobně podílely na kontaminaci toxickými dioxiny a těžkými kovy, kterou Arnika odhalila v okolí zařízení v Hůrce u Temelína. Krajský úřad Jihočeského kraje totiž pro tuto provozovnu Quailu vydal změnu integrovaného povolení. Quail také musí zabránit prášení a splachování všech popílků mimo areál provozovny. S návrhem, jak toho dosáhnout ovšem přišla samotná firma už v průběhu řízení. Změna do značné míry vyhověla podnětu Arniky, která v loňském roce na problém upozornila ve své studii. Právě v souvislosti s jejím zveřejněním podala společnost Quail na Arniku žalobu. Spolek ale trvá na pravdivosti svých závěrů a v nejbližších dnech zveřejní i novou studii.
„Opatření, která je Quail nucen přijmout, rozhodně životnímu prostředí prospějí. K dokonalosti jim chybí pouze vyloučit ze zpracování popílky ze spaloven komunálních odpadů a metalurgických provozů. Ty se mohly na znečištění v Hůrce také nemalou měrou podílet,“ vysvětluje vedoucí českobudějovické pobočky sdružení Arnika Mgr. Jitka Straková.
Podezření z pochybení společnosti Quail předala Arnika i České inspekci životního prostředí. Ta v Hůrce provedla během roku 2016 několik kontrol, při kterých bylo zjištěno, že při manipulaci s materiálem dochází k prášení a úniku tuhých znečišťujících látek z odpadů mimo areál. Toto jednání ČIŽP vyhodnotila jako nezabezpečení odpadů před nežádoucím únikem, tj. porušení zákona o odpadech, ve kterém nyní bude se společností Quail s.r.o. zahájeno správní řízení.
Arnika během řízení o změně integrovaného povolení mimo jiné namítala, že společnost Quail přijímá odpady, které koncentrací dioxinů přesahují mez stanovenou mezinárodní Stockholmskou úmluvou o eliminaci perzistentních organických látek (1)(2).
„Quail se pokoušel ze své zákonné povinnosti vyvázat tvrzením, že dodržuje zákony. Mezinárodní úmluvy ratifikované parlamentem jsou ale součástí právního řádu a navíc jsou limity stanovené úmluvou do našeho právního řádu promítnuty nařízením Evropské unie. Quail by tedy měl dostát i povinnostem vyplývajícím ze Stockholmské úmluvy a nepoužívat technologie, které odpady s nebezpečnými persistentními organickými látkami pouze ředí do nižších koncentrací. Zásadní je zajistit nevratnou likvidaci těchto toxických látek,“ uvádí vedoucí programu Toxické látky a odpadu spolku Arnika, RNDr. Jindřich Petrlík.
„Proto vítáme, že se Krajský úřad rozhodl popílky, které překračují mez stanovenou Stockholmskou úmluvou, z hospodaření Quailu vyloučit,“ dodává Petrlík.
Studii, která popisovala znečištění v okolí provozovny v Hůrce u Temelína, Arnika zveřejnila na začátku roku 2016. Quail se v současnosti snaží Arniku soudní cestou přimět k tomu, aby svá tvrzení označila za mylná a společnosti se omluvila. Ekologický spolek ale trvá na tom, že jsou jeho zjištění pravdivá a relevantní. Rozhodnutí Krajského úřadu o změně integrovaného povolení pouze potvrzuje, že rizika zde nevidí pouze Arnika. Nehledě na žalobu i úřední rozhodnutí se odborníci z Arniky problému nadále věnují. V nejbližších také zveřejní novou studii o toxickém znečištění v blízkosti areálu v Hůrce.
Poznámky:
(1) Stockholmská úmluva
Mezinárodní Stockholmská úmluva spatřila světlo světa v roce 2001 na půdě UNEPu (Programu OSN pro životní prostředí). Její ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci nejvýznamnějších persistentních organických látek (POPs). Ratifikovala ji jak Česká republika, tak Evropská unie. Arnika pomáhá naplňovat závazky této úmluvy jak při regulaci provozů pro nakládání s odpady, tak jinými průmyslovými činnostmi v České republice i na mezinárodní úrovni.
http://arnika.org/stockholmska-umluva
(2) POPs
Perzistentní organické látky (POPs) mají na svědomí poškození imunitního systému a některé z nich způsobují rakovinu. V již velice malých dávkách způsobují hormonální poruchy a ohrožují reprodukci živočichů včetně člověka. Díky své chemické stabilitě setrvávají dlouho v prostředí a „putují“ proto i tisíce kilometrů od zdrojů svého původu. Nerozpouštějí se ve vodě, ale v tucích, na které se vážou - jsou tedy bioakumulativní.
http://arnika.org/pops
