Arnika požadovala poskytnutí kopie územního rozhodnutí na stavbu lisovny ESSA Czech a vyjádření hygienika, aby mohla pomoci místním občanům. Lisovna vyrostla v rozporu s územním plánem těsně vedle vilek, znehodnotila je a znemožnila klidné bydlení. Těžkotonážní lisy totiž vydávaly v nepřetržitém provozu neúnosný hluk. Městský soud v Praze (1) nyní posuzoval rozhodnutí středočeského krajského úřadu, který zamítl odvolání Arniky proti názoru stavebního úřadu v Úvalech, že sdružení nemá na požadované informace nárok.
„Již v roce 2004 jsme vyhráli soudní spor o poskytnutí informací (2). Jenže stavební úřad v Úvalech rozsudek nejprve ignoroval, pak si vymyslel nezákonný důvod pro neposkytnutí informací. Krajský úřad jeho rozhodnutí nejenže nezrušil, ale vymyslel si zase jiný nezákonný důvod. Jedinou možnou obranou tak byl nový soudní proces,“ vysvětluje právní expert Centra pro podporu občanů sdružení Arnika Lukáš Matějka. „Na začátku prosince krajský úřad přikázal úvalskému úřadu informace poskytnout - do konce roku, po šesti a půl letech, bychom tak mohli mít teoreticky dokumenty na stole. Pro normálního člověka je však za situace, kdy se úřady rozhodnou něco tajit a ignorovat zákon, prakticky nemožné se k informacím dostat,“ dodal právník.
Podle advokáta Ondřeje Tošnera, který Arniku v soudním sporu zastupoval, úřady v tomto případě překroutily výklad zákonů. „Stavební úřad v Úvalech i krajský úřad argumentují tím, že běžný občan nemá právo nahlížet do spisů týkajících se staveb. Je to častá záminka pro utajování informací. Ve skutečnosti se ale tzv. informační zákon vztahuje i na spisy stavebních úřadů a ty musejí informace z nich na požádání zpřístupnit,“ vysvětlil advokát.
Arnika chce ve sporech s úřady pokračovat a dokumentovat tak slabiny české úřední a soudní praxe. Zároveň se ale obává reakce zákonodárců na tyto snahy. „Současná právní úprava je celkem slušná a i přes dlouhé čekací lhůty jako v případě úvalské kauzy jsou pro nás rozsudky soudů příznivé. Přesto, nebo právě proto, navrhuje Ministerstvo vnitra informační zákon okleštit. Navrhuje novelu, která by přístup k informacím na úřadech razantně zúžila, protože by byly nedostupné informace o správních řízeních,“ upozorňuje Lukáš Matějka. „Po ročním ujišťování, že ke zmenšení standardu přístupu veřejnosti k informacím nedojde, navrhlo české ministerstvo zákon, který je v lecčems porušením evropských směrnic. A to pár dnů před zahájením českého předsednictví v Evropské unii“.
Poznámky:
(1) Podrobný popis kauzy nelegálně postavené lisovny v Úvalech je dostupný na stránce /kauzy/uvaly.
(2) Rozsudek Městského soudu v Praze o přístupu k informacím Vám v případě zájmu zašleme e-mailem (PDF, 6 stran).
(3) Šest let čekání na informace – shrnutí informačního sporu
V roce 2000 vyrostla na okraji Úval u Prahy lisovna automobilových karosérií společnosti ESSA Czech. Firma při stavbě nerespektovala územní plán, nezpracovala povinné hodnocení vlivů na životní prostředí a porušila další zákony. Situaci měl napravit stavební úřad v Úvalech, ten se ale tvářil, že je všechno v pořádku. Svou roli v tom jistě sehrál fakt, že ESSA koupila pozemky v Úvalech od města a stavbu tovární haly prováděla firma vlastněná tehdejšími zastupiteli.
Problémy nastaly hned po zahájení provozu. V těsném sousedství továrny totiž stály rodinné domky a jejich majitelé očekávali podle územního plánu výstavbu nákupní zóny, drobných výrobních podniků a služeb. Těžký průmysl všechny překvapil. Lisy na výrobu karosérií vydávaly ve dne v noci hluboké dunivé údery, doplňované přesypáváním kovového šrotu na dvorku za továrnou. Lidé nemohli spát, pokud by otevřeli okna, nemohli by spolu v nesnesitelném hluku ani mluvit.
V roce 2002 představila společnost ESSA Czech plán čtyřnásobného rozšíření problematického závodu v obytné části městečka. Aby se občanské sdružení Arnika a místní sdružení Nové Úvaly mohla kvalifikovaně vyjadřovat a účastnit povolovacích procedur, požadovala od místního stavebního úřadu kopii územního rozhodnutí k továrně. Na žádost z roku 2002 stavební úřad v Úvalech vůbec neodpověděl. Arnika postup žalovala a v roce 2004 u soudu vyhrála. Celá věc se pak vrátila do Úval.
Stavební úřad od roku 2004 zase nereagoval. Arnika se proto odvolala, jenže úřad nepředal celý spis k vyřízení odvolacímu orgánu, kterým byl Krajský úřad Středočeského kraje. Ten sehrál v celé věci rovněž negativní roli. Nejprve celý půlrok zcela neúčinně vyzýval úřad v Úvalech k vyřízení věci. Poté co Úvaly pokyny svého nadřízeného konečně splnili a vydaly rozhodnutí o odepření informací, nejen že rozhodnutí pro nezákonnost nezrušil, ale rozhodnutí v roce 2006 pouze „opravil“ tak, že jej opřel o jiný nezákonný důvod pro odmítnutí žádosti o informace. Tvrdil, že před úpravou informačního zákona má přednost ustanovení o nahlížení do spisu ve správním řádu, ačkoli Arnika o nahlédnutí do spisu nikdy nežádala. Ani po podání žaloby proti rozhodnutím krajského úřadu (říjen 2006) se zatím Arnice požadované informace nepodařilo získat. Po rozsudku Městského soudu v Praze (říjen 2008), došlo ke zrušení nejprve rozhodnutí středočeského krajského úřadu a 9. 12. 2008 krajský úřad zrušil i rozhodnutí úvalského úřadu. Ihned po doručení rozhodnutí krajského úřadu do Úval měla začít plynout nová 15denní lhůta pro poskytnutí požadovaných dokumentů Arnice.
Za celou dobu byla pro porušení zákona o svobodném přístupu k informacím potrestána pouze vedoucí stavebního úřadu Ing. Helena Bulíčková, a to půlročním snížením osobního příplatku k platu, o kterém rozhodla Rada města Úvaly na základě stížnosti Arniky v roce 2006.
(4) Kompletní informace o záměru ministerstva vnitra jsou dostupné například na stránkách Otevřete.cz.
