O víkendu 6. a 7. července si mnoho lidí v České republice připomnělo, že uběhlo již pět let od ničivých povodní na Moravě. Tato událost je příležitostí pro členy ekologického sdružení ARNIKA, aby se zamysleli nad tím, nakolik se lidé z povodní poučili a zda by jim byli nyní schopni čelit bez takových ztrát, jako před pěti lety.
Během povodní na Moravě v roce 1997 zahynulo 50 lidí a dalších 10 zemřelo na jejich přímé následky. Povodní bylo postiženo 538 měst a obcí ve 34 okresech. Celkové škody dosáhly 60 miliard korun. Zničeno bylo 946 km železničních tratí a 1 850 km silnic. Přibližně 200 tisíc domácností bylo bez elektrického proudu, zničeno bylo 90 tisíc telefonních stanic, 30 tisíc odběratelů zůstalo bez zemního plynu. Voda úplně zničila přes 2 100 domů a bytů, poškodila přes 5 600 bytů. Bez pitné vody zůstalo 52 obcí. Evakuováno bylo 26 500 osob, z toho 3 427 letecky. Nouzově ubytováno bylo přes 16 500 lidí. Zahynuly statisíce zvířat. Lidé se z hrůzné události během následujících měsíců vzpamatovali. Nejen díky podpoře státu, ale také s pomocí různých nadací a nezištných dárců mohli lidé opravit poničené domy a obnovit infrastruturu. Projíždíme-li dnes povodní postiženými vesnicemi a městy, nepoznáme, jak obrovské škody zde povodeň napáchala. Jenže obnova zničených hodnot je jedna věc a ochrana proti další ničivé katastrofě druhá. Málokdo je schopen si připustit, že za škody spáchané povodní v roce 1997 si můžeme především my sami. Na tragických následcích povodně se podílel především fakt, že většinu niv podél toků lidé zastavěli. Toky většiny řek byly regulacemi napřímeny a zkráceny, takže při zvýšených průtocích stoupla rychlost vody a tím i její ničivé následky. Na horních tocích došlo k obrovským škodám především vlivem eroze koryt, jejich zničením a destrukcí přilehlých objektů. Na středním a dolním toku převažovaly škody způsobené velkoplošným rozlivem vody z koryt. Ačkoli na tuto skutečnost po povodních upozorňovalo mnoho odborníků, většina lidí (a bohužel hlavně vodohospodářů) je stále přesvědčena, že proti velké vodě se ubráníme tím, že spoutáme vodu do koryta, aby rychleji odtekla pryč a nezaplavila nám domy. V tomto duchu také byla upravena většina koryt toků po povodních. Čím rychleji však voda odteče od nás, tím rychleji a ničivěji vtrhne do obcí pod námi. Nadále stavíme a opravujeme své domy v říčních nivách, aniž bychom respektovali záplavová území. V tomto směru jsme od roku 1997 příliš nepostoupili. Monstrózní podobu má například protipovodňová ochrana v okrese Bruntál. Místo toho, aby správce toku zkoumal, jakými prostředky lze zvýšit schopnost krajiny zadržet při deštích vodu, předložil po povodních projekt na vybudování protipovodňové přehrady v obci Nové Heřminovy, která by za cenu zatopení této vesnice měla chránit před velkou vodou několik níže ležících obcí a město Krnov. V těchto plánech se nikdo nezabývá protipovodňovou ochranou obcí a měst na horním toku Opavy a na Opavici. Pět let už představitelé Povodí Odry přesvědčují místní obyvatele o nezbytnosti přehrady místo toho, aby se začali zabývat ucelenou koncepcí protipovodňové ochrany v celém povodí. Jenže velké vodě je jedno, co si kreslíme u stolu do map. Ve chvíli, kdy přijde, je důležité to, co se skutečně udělalo. ARNIKA nemyslí na povodně jen v den jejich pětiletého výročí. O prosazování šetrných protipovodňových opatření na tocích usilujeme stále. Ve spolupráci s odborníky se snažíme jak zachovat dosud neponičené toky, tak vrátit již člověkem upravené toky k přírodě co nejbližšímu stavu, tak aby mohl říční ekosystém znovu začít fungovat. Usilujeme o to, abychom s přírodou žili v harmonii, ne v neustálém boji. Jak nám totiž naznačily povodně v roce 1997 - z takového boje člověk nemůže vyjít jako vítěz.
