Tým asi čtyřiceti odborníků na toxické znečištění rtutí zahájil práci na směrnici, která má zajistit, aby do životního prostředí tento těžký kov neunikal. Úkolem panelu expertů je připravit směrnici o snižování emisí rtuti z elektráren a kotlů spalujících uhlí, z hutnictví neželezných kovů, cementáren a spaloven odpadů. Jako významné zdroje znečištění definovala tento průmysl nová globální Úmluva o rtuti. Z Česka se panelu zúčastnil vedoucí programu Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky, jehož jmenovala mezinárodní síť IPEN. Problémy se rtutí má i Česko.
Odborníci hned na začátku jednání otevřeli otázku, jaké jsou souvislosti mezi globálními změnami klimatu a znečištěním toxickou rtutí. „Elektrárny spalující uhlí zatěžují životní prostředí jak skleníkovými plyny, tak vysokým množstvím rtuti. Některé technologie ke snižování emisí skleníkových plynů přispívají i ke snížení úniků rtuti a jejich instalace může pomoci hned na dvou pomyslných frontách," vysvětluje český zástupce v panelu expertů RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky.
„Při řešení úniků rtuti do ovzduší se však nesmí zapomínat na popílek zachyceným na filtrech. Arnika například pomáhala svým thajským kolegům poukázat na silnou kontaminaci ryb rtutí, která unikala z úložiště popílku jedné z uhelných elektráren. Připravovaný dokument by měl pomoci především vládám rozvojových zemí se takovýmto problémům do budoucna vyhnout," přiblížil Petrlík další z problémů, kterým se bude mezinárodní expertní skupina v nejbližších dvou letech věnovat.
„Pohled do dat v českém Integrovaném registru znečišťování ukazuje, že také české elektrárny vypouštějí do ovzduší velká množství rtuti. Hodně rtuti v odpadech produkují také například české spalovny odpadů. Dokument, který mají odborníci panel dokončit v roce 2015, bude užitečný také pro českou vládu, průmysl i nevládní organizace při práci na snižování úniků toxického kovu a jeho sloučenin," přiblížil užitečnost dokumentu pro Českou republiku Petrlík.
Jednatřicet expertů, kteří dorazili do kanadské Ottawy, aby zahájili práci na směrnici o nejlepších dostupných technikách a postupech k prevenci úniků toxické rtuti do životního prostředí, jmenovaly vlády států z Afriky, Severní i Latinské Ameriky, Asie, Austrálie i Evropy. Dalších osm nominovaly nevládní organizace i průmyslové svazy. Vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika byl nominován mezinárodní sítí IPEN (International POPs Elimination Network). Jednání pořádá Program OSN pro životní prostředí a sekretariát mezinárodní Úmluvy o rtuti.
Že je taková směrnice či příručka na mezinárodní úrovni potřeba, se lidé z Arniky přesvědčili, když se sítí IPEN pracovali na globálním monitoringu rtuti v rybách a lidských vlasech. V některých rozvojových zemích jsou vesnické komunity nebo i celé ostrovy závislé na rybolovu a ryby tvoří také podstatnou část jejich jídelníčku. To platí také pro rozvinuté Japonsko. Právě u Japonců jsou překračovány doporučené limity koncentrací rtuti ve vlasech, stejně jako tomu bylo u lidí z okolí zdrojů emisí rtuti v Thajsku, Rusku, Indonésii anebo Kamerunu. Připravovaná směrnice pomůže narovnat nastavení podmínek pro provoz průmyslových podniků v různých zemích. Bude však záležet na politické vůli a úřednickém aparátu jednotlivých stran Úmluvy o rtuti, jak vážně vezmou doporučení pro provoz elektráren, cementáren, hutí či spaloven odpadů v jejich zemi.
První jednání pořádané s podporou kanadské vlády a Evropské unie přineslo konkrétnější obrysy obsahu budoucí směrnice. Tu by měla v nejbližších letech schválit první schůzka signatářských zemí Úmluvy o rtuti. Kromě popisu nejlepších filtrů k zachycování emisí rtuti se bude věnovat také tomu, jak jim – například zavedením lepšího odpadového hospodářství především v rozvojových zemích, ale také důslednějším tříděním a recyklací, než se jednotlivé země rozhodnou odpady spálit. Nyní bude na nominovaných expertech, aby dokument naplnili konkrétními doporučeními a obsahem jak pro vlády budoucích stran Úmluvy o rtuti, tak pro průmysl.
