Čemu se na vánoce určitě vyhnout? Například ubrusům z PVC a to hlavně u dětí. Dětský organismus je náchylný k negativnímu působení látek jako ftaláty nebo těžké kovy. Ty jsou výrazně omezeny ve výrobcích určených pro děti (jako hračky). Jak ale vyplývá z nové studie Arniky, ftaláty a těžké kovy na děti číhají i v mnoha jiných výrobcích, se kterým přicházejí denně do styku. V dětské obuvi nebo hrnečcích a sklenkách pro děti se toxické látky vyskytují v hojné míře, nicméně naše zákony je nelogicky nijak neregulují. To potvrzují i nejnovější analýzy dalšího segmentu trhu: ubrusů z PVC. U tří z pěti vzorků se prokázala přítomnost rizikových ftalátů. Vybrané nebezpečné látky by proto měly být omezeny celoplošně. Současná legislativa má mezery, které snahu chránit děti před těmito látkami do značné míry znehodnocují.
„Je nutné položit si základní otázku: proč by mělo být olovo, kadmium nebo ftaláty v dětské obuvi či nádobí bezpečnější než stejné látky v hračkách? Čím se taková expozice liší? Z logiky věci vyplývá, že by omezení těchto látek mělo být výrazně rozšířeno,“ říká Karolína Brabcová, vedoucí spotřebitelských projektů z Arniky.
Tyto otázky klade nová studie spolku Arnika „Toxické těžké kovy a ftaláty ve výrobcích pro děti – mezery v legislativě“. Ve svých závěrech požaduje, aby byly látky typu ftalátů a těžkých kovů legislativně omezeny nejen v hračkách a výrobcích určených pro děti, ale i ve všem ostatním zboží, se kterým děti přicházejí denně do styku. Studie cílí především na pracovníky státní správy a tvůrce legislativy jak na evropské, tak české úrovni.
Ve stejné logice se nesou i výsledky nejnovějších analýz, které Arnika zpracovala. Ty se týkají dalšího rizikového segmentu trhu: ubrusů a prostírání z PVC. Ty jsou stále populární a vzhledem ke svým vlastnostem (především snadné omyvatelnosti) často určeny právě dětem. U tří z pěti vzorků se zde ale prokázala přítomnost rizikových ftalátů. Jedná se především o bis(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP), který tvořil u jednoho ubrusu až 20 hmotnostních procent. DEHP je klasifikována jako látka narušující hormonální a reprodukční systém člověka. Podobné účinky má i di-isononyl ftalát (DINP), který se rovněž objevil v jednom vzorku.
„Oba zmíněné ftaláty jsou omezeny v hračkách, výrobcích pro děti. Už to ale neplatí pro ubrusy či prostírání. Přitom tyto výrobky téměř denně mohou přicházet do kontaktu s jídlem,“ upozorňuje Karolína Brabcová, vedoucí spotřebitelských projektů z Arniky.
„Ve studii jsme se zaměřili na některé skupiny výrobků, se kterými přichází děti do úzkého kontaktu, které ovšem „proklouzly“ legislativním sítem. Škodlivé látky jako olovo, kadmium či ftaláty jsou v nich omezeny v porovnání s jinými skupinami výrobků paradoxně velmi málo či vůbec. Takovým příkladem může být nádobí s barevnými potisky, kde se běžně objevují těžké kovy nebo ftaláty v případě dětské obuvi,“ vysvětluje Ing. Petr Válek, autor studie. „Evropská legislativa je v neustálém skluzu, co se týče zákazu jednotlivých látek. Po zákazu šesti nejčastěji používaných změkčovadel přišli výrobci s novými látkami – s jinými ftaláty či citráty, případně s tereftaláty – u nichž neexistují dostatečné vědecké důkazy bezpečnosti, a které se z výrobků mohou uvolňovat,“ dodává autor studie Petr Válek.
Ftaláty se přidávají do PVC jako změkčovadla. Zajišťují tomuto materiálu pružnost a ohebnost. Vzhledem k postupnému zákazu použití některých ftalátů jako je právě DEHP či DINP hledají výrobci PVC jiné alternativy. „Dva námi testované ubrusy obsahovaly di-oktyl tereftalát DOTP, což je relativně nově používaná látka k měkčení PVC, která se jeví být méně riziková, než už zmiňované DEHP. Ale jednotlivé vědecké studie se nezabývají tzv. kumulativním efektem, totiž kombinací efektů různých látek v našem těle. Spojení změkčovadel či látek s podobnou chemickou strukturou z různých zdrojů má na zdraví větší vliv než jeden ftalát působící samostatně,“ dodává Karolína Brabcová.
Poznámky:
Ftaláty (http://arnika.org/ftalaty ): Estery kyseliny ftalové, neboli ftaláty, jsou skupinou 40 chemických látek. Používají se hlavně ke změkčování PVC, ale nalezly se také v kosmetice či barvách. Některé jsou neškodné, ale část z nich působí negativně na zdraví (hormonální, reprodukční a imunitní systém). Proto bylo v EU zakázáno je používat v kosmetice, hračkách a výrobcích pro děti (konkrétně DEHP, DBP, BBP, DiNP, DnOP, DiDP).
DEHP: V plastových výrobcích se DEHP používá především jako změkčovadlo, setkat se s ním ale můžeme i v široké paletě dalších produktů (od tekutých mýdel po střelivo). 90% veškeré spotřeby DEHP v Evropské unii je použito k výrobě měkčeného PVC. DEHP může představovat až 40% (v některých případech i více) finálního produktu z PVC. DEHP má schopnost bioakumulace v potravních řetězcích; vazba na tukovou tkáň. Nejrizikovějším je pro člověka příjem DEHP v potravě. DEHP patří mezi podezřelé lidské karcinogeny (2B dle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny IARC), snižuje plodnost, poškozuje endokrinní systém a způsobuje mutace plodu.
http://arnika.org/bis2-ethylhexyl-ftalat-dehp
http://arnika.org/di-isononyl-ftalat-dinp
Kumulativní efekt: Většina vědeckých studií se zaměřuje na zkoumání zdravotního dopadu jedné chemické látky. Existuje přitom alespoň 40 různých typů ftalátů a předběžné studie svědčí o tom, že jejich účinky jsou kumulativní – kombinace ftalátů z různých zdrojů má na zdraví větší vliv než jeden ftalát působící samostatně. Proto např. Dánsko přišlo již před lety z legislativní iniciativou omezit zákonem použití ftalátů jako skupiny a ne jít jednotlivě po konkrétních chemických látkách. Problémem je, že průmysl následně začne používat látky s podobnou chemickou strukturou, u které ještě neexistuje dostatek vědeckých studií o škodlivosti, které však mohou působit podobně.
Tereftalát: Bis-2-ethylhexyltereftalát (DOTP) je uměle vytvořená organická sloučenina, která se v podobě bezbarvé viskozní kapaliny používá především jako změkčovadlo PVC, přidává se také do tmelů, lepidel, barev, inkoustů. Má velmi podobné chemické vlastnosti jako ftalát DEHP či DINP, které jsou pro své negativní působení na zdraví omezeny v řadě produktů. O DOTP se hovoří v této souvislosti jako o jejich bezpečnější alternativě a úměrně tomu také narůstá jeho produkce. Nutno podotknout, že množství studií zabývajících se působením DOTP na organismus je mnohem méně, než je tomu u DEHP či DINP. http://arnika.org/dotp
Realizováno za finanční podpory Ministerstva životního prostředí a hlavního města Prahy. Nemusí vyjadřovat stanoviska dárců.
