Zastrašit a vytvářet tlak na zastupitele – to podle Arniky stojí za neustálými výhrůžkami developerů, že budou žalovat Prahu za neplatné úpravy územního plánu. Tyto úpravy totiž byly nezákonné a zrušily je soudy. Přestože se zprávy o žalobách objevují v médiích už nejméně rok a půl, informace o tom, že by byla jakákoliv podobná žaloba podána, není možné z otevřených zdrojů potvrdit. Vyjádření mají zřejmě sloužit pouze odradit politiky, aby se pokoušeli čelit problematickým komerčním projektům.
Podrobně se tématu věnuje článek „Metropole“ od Hany Boříkové v dnešním vydání týdeníku Euro >>
„Developeři se snaží pohrůžkami žalob na náhrady neexistujících škod bezskrupulózně vydírat politiky, aby se báli udělat cokoli, co není stavitelům po chuti. Jsme přesvědčeni, že v případech, kdy nebylo pro příslušnou stavbu vydáno platné územní rozhodnutí, nemá developer na náhradu škod nárok, protože žádná škoda nevznikla. Územní plán nebo jeho úprava nepředstavuje souhlas s konkrétní stavbou – tím jsou až územní rozhodnutí a stavební povolení,“ říká vedoucí Centra pro podporu občanů Martin Skalský z Arniky.
Přečtěte si o nezákonnosti úprav územního plánu Prahy >>
Podle nevládní organizace zavinili současný chaos v územním plánování Prahy stejnou měrou úředníci, kteří prováděli nezákonné úpravy, a developeři, kteří se takových nezákonných úprav domáhali – a úředníky a politiky korumpovali. To potvrdil například bývalý primátor Prahy Tomáš Hudeček. Developeři si museli být vědomi, že vyřazením veřejnosti ze schvalovacího procesu dojde k překročení zákona, avšak taková situace pro ně byla výhodná. Developer musí nést teoreticky ušlý zisk jako riziko podnikání. Právní nárok na úpravu či změnu územního plánu jednoduše neexistuje.
Valná většina úprav územního plánu měla spekulativní charakter. Zatímco Institut plánování města (IPR) tvrdí, že problematických úprav bylo jen asi 20 %, podle odhadu Arniky to je minimálně 60 %. Developeři často kupovali pole a domáhali se jeho převodu na stavební parcely (to je třeba případ plánovaného satelitního městečka v Benicích Sebastiana Pawlovského). Pokud však někdo koupí pole a úřad mu na něm nepovolí výstavbu, nevzniká tím škoda – pouze se nenaplní spekulativní očekávání.
Další případy souvisely s navyšováním podlažní plochy – zjednodušeně řečeno se developeři domáhali možnosti stavět mnohem větší a vyšší budovy, než umožňoval územní plán. To se týká například „Ledního medvěda“ PPF na Vítězném náměstí nebo Florentina na Florenci skupiny Penta.
Případů, kdy jednotliví občané žádali formou úpravy územního plánu například o stavbu garáže nebo přistavění domku, bylo naprosté minimum. Kolem nich žádné spory neprobíhají: soudy je neruší, občanská sdružení ani městské části je nerozporují a korupci zde nikdo nehledá.
Podle Arniky by se magistrát developerů neměl bát a rozhodně by neměl vést soudní spory proti občanům, k čemuž nyní dochází. Poškozeným lidem se v řadě případů podařilo u soudu dosáhnout zrušení nezákonných a škodlivých úprav územního plánu, například v případech Sedlec nebo Roztyly (3).
Plán magistrátu znovu schválit nezákonné úpravy územního plánu v režimu změny je výsměchem všem lidem, kteří se snaží zabránit devastaci svých čtvrtí předimenzovanými stavebními projekty.
„Tvrzení, že v Praze dojde kvůli dodržování zákonů k zastavení výstavby, je směšné. Každý rok se otevírají nové kancelářské budovy a obchodní domy, přibývají bytovky i rodinné domy. Možná, že v Praze některé firmy přestanou podnikat. Pokud to budou společnosti, které staví svůj profit na korupci, porušování zákonů a přehlížení práva obyvatel města podílet se na rozhodování a o jeho podobě, Pražané rozhodně o nic nepřijdou,“ dodává mluvčí Arniky Vratislav Vozník.
