K přerušení provozu by spalovny měla donutit Česká inspekce životního prostředí, pokud bude důsledně dohlížet na dodržování zákona. To se týká i dvou třetin spaloven, které Arnika zařadila do desítky těch nejhorších z hlediska emisí dioxinů (1).
„Souhlas s plánem snižování emisí měl být vyvěšen na internetu po dobu třiceti dnů, aby se k němu mohla vyjádřit i veřejnost. Teď je zřejmé, že tuto lhůtu nemohou desítky spaloven stihnout, protože úřady na internetu informace dosud nezveřejnily. Limity Evropské unie pro ně tedy začínají platit od 1. ledna,“ vysvětlil vedoucí programu Arniky Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík.
Zároveň ovšem podotkl, že úřady možná nebudou v tomto případě postupovat striktně podle litery zákona a spalovny od nového roku zavřít nenechají. „Patrně jim spíše umožní doplnit dokumentaci a legalizují tak další znečišťování životního prostředí. S tím však zásadně nesouhlasíme,“ sdělil Petrlík.
Podle něj naprostá většina českých spaloven vypouští do ovzduší tak velké emise dioxinů, že by tyto spalovny měly být okamžitě zavřeny. Limity Evropské unie totiž plní pouze 7 z nich.
Petrlík poukázal také na další kličku, díky níž se spalovny úspěšně vyhýbají přísným normám. Tou je způsob měření emisí dioxinů. „Pokud se měření provádí jednorázově, jsou hodnoty velmi nízké. Kontinuální měření (v rozmezí dnů či týdnů) však ukazuje třicetkrát až padesátkrát vyšší průměrné emise. Rozdíl se za rok pohybuje až v gramech dioxinů a to je u těchto látek velmi mnoho,“ uvedl. Připomněl přitom, že za bernou minci v Česku platí jednorázové měření. „Kdyby se přihlíželo ke kontinuálnímu, splnila by limit jen málokterá spalovna,“ uzavřel Petrlík.
Nejvíce dioxinů za rok 2001 vyprodukovaly spalovny Termizo a.s. - Liberec, Malešice – Praha, ICN a.s. - Roztoky u Prahy(1). Nejvyšší jednorázové koncentrace dioxinů pak byly naměřeny u spaloven ČKD Praha DIZ a.s., SPL - Jablonec nad Nisou, ICN a.s. - Roztoky u Prahy(2). Data za rok 2002 zatím nejsou k dispozici.
Poznámky:
Dioxiny jsou prudce jedovaté škodliviny vznikající při spalování odpadu obsahujícího chlorované látky či jako vedlejší produkty v chemické výrobě chlorovaných látek (například při výrobě pesticidů nebo bělení papíru chlorem). Jsou nebezpečné již ve stopovém množství a hromadí se v těle člověka. Působí poruchy hormonálního a imunitního systému.
