V Hoříně na Mělnicku má být vybudováno zařízení na pyrolýzu plastového odpadu provozované firmou ProfiOdpady s.r.o. Pod hlavičkou recyklačního centra by zde tak vzniklo zařízení, které rozkládá plasty na nízkohodnotné suroviny, jako je pyrolýzní olej, místo aby je recyklovalo na nové plastové výrobky, což není v souladu s principy cirkulární ekonomiky. Hrozí navíc znečištění životního prostředí toxickými látkami, jako jsou bromované zpomalovače hoření, „věčné chemikálie“ (PFAS), těžké kovy nebo dioxiny. Jde o neověřenou technologii, pro kterou nejsou dostupná žádná reálná provozní data a přenos toxických látek lze tak jen těžko kriticky vyloučit. Nelze také vyloučit potenciální zneužití procesu pro spalování nebezpečných odpadů, což by znamenalo další negativní dopady.
Vývoj kauzy
Záměr byl nejprve zveřejněn v únoru 2025, po tom, co k němu byly podány připomínky však byl ze strany oznamovatele z neznámého důvodu stažen. Znovu byl pak (v téměř totožné podobě) zveřejněn znovu, a to v březnu 2025. Nyní je možné se k oznámení záměru zaslat své připomínky, a to do 24. dubna 2025. Následně bude rozhodnuto, zda je k záměru nutné vypracovat kompletní dokumentaci EIA a zda k záměru proběhne také veřejné projednání, kde se k němu může vyjádřit široká veřejnost.
Všechny dokumenty zveřejněné v rámci procesu EIA k novému záměru najdete zde.
Vyjádření Arniky k oznámení záměru (prozatím pouze starého) najdete zde.
Studie
Chemická recyklace: Odvedení pozornosti, ne řešení (Chemical Recycling: Distraction, Not Solution)
Studie odhaluje, že takzvaná chemická recyklace (depolymerizace, pyrolýza nebo solvolýza) znečišťuje životní prostředí, je energeticky náročná a má technické nedostatky. Označovat tyto technologie "recyklací" je navíc ve většině případů naprosto zavádějící, protože jen malá část takto zpracovaného odpadního plastu se ve skutečnosti stává novým plastem. Naopak, mnohem spíš jde o cestu, jak udržet v chodu plastikářský průmysl, zatímco zásadní by měla být redukce vzniku odpadů a jeho znovupoužívání a recyklace.
