Alternativy ke spalování
Komunální odpady
Spalování odpadů se nám ve srovnání s jeho skládkováním může na první pohled zdát jako ideální řešení. Není tomu tak, mimo jiné proto, že spalovny se bez skládek neobejdou. Skládky na druhé straně v žádném případě nepovažujeme za alternativu ke spalování odpadů, a to ani komunálních, ani jiných. Za ideální způsob nakládání s komunálními (i jinými) odpady považujeme systémy nazývané „zero waste“, neboli, přeloženo do češtiny, „nulový odpad“. Jsou to systémy šité na míru danému místu. Jinak vypadají pro rybářskou vesnici, kde značnou část odpadů tvoří vedlejší produkty ze zpracování ryb, a jinak pro stotisícové město. Příklady takových systému najdete v části zaměřené na „zero waste“. Obecně tyto systémy zahrnují především třídění odpadů s návazným kompostováním jejich kompostovatelné složky a recyklací dalších odpadů (například skla, plastů, kovů a dalších složek). Důležitou součástí takových systémů je i opětovné použití některých výrobků po jejich opravě, vyčištění anebo úpravě. Samozřejmě vždy zbude nějaká část, kterou bude těžké takto využít, většinou odpady obsahující například toxické látky anebo těžko či vůbec nerecyklovatelné výrobky. Ty by měly být pokud možno zakázány, protože tvoří obecný problém (například výrobky z nerecyklovatelného PVC).
Nebezpečné odpady
Ve spalovnách odpadů končí také široká škála nebezpečných odpadů. Pro většinu z nich existuje jiný a často ekologičtější způsob naložení s nimi, ať už je to recyklace anebo likvidace jejich nebezpečných vlastností cestami, při nichž nevzniknou nové toxické látky v takových kvantech jako při spalování.
Například odpadní oleje lze upravit a regenerovat. Je možné je zpracovávat na průmyslové oleje či obráběcí emulze. Regeneraci transformátorových olejů prováděly v roce 2001 dvě mobilní regenerační jednotky. Zpracované oleje byly znovu použity jako transformátorové oleje. Jedná se o víceméně bezodpadovou technologii, kdy nedochází k úbytku oleje.
Na zpracování odpadů s přítomností perzistentních organických látek (POPs), tedy látek poměrně stálých a odolných rozkladu, existuje řada osvědčených nespalovacích technologií. Jedna z nich byla například použita k vyčištění staré ekologické zátěže ve Spolaně Neratovice. Daleko širší škálu těchto technologií pak používají k čistění průmyslových zátěží například v Japonsku. Nespalovací technologie lze s výhodou použít i při čištění zemin kontaminovaných ropnými látkami, přestože různé společnosti dnes preferují jejich spalování. Právě spalováním odpadních zemin vznikají velká množství nebezpečných odpadů ze spalování.
Zdravotnické odpady
Odpady ze zdravotnictví představují specifickou část nebezpečných odpadů. Jejich nebezpečnou vlastností může být infekčnost. Společně s mezinárodní sítí Health Care Without Harm vydalo sdružení Arnika brožuru „Nespalovací technologie pro nakládání se zdravotnickými odpady“ , ve které jsou prezentovány technologie dostupné na evropském trhu, představující alternativu ke spalování zdravotnických odpadů. Jde například o technologie používající horký vzduch anebo horkou páru, případně krátkovlnné elektromagnetické záření (využívané také v mikrovlnné troubě) k tomu, aby zlikvidovaly choroboplodné zárodky a zbavily tak odpad infekčnosti. Tyto technologie mají rovněž srovnatelnou účinnost, co se týče snížení objemu odpadu. I ze spalovny vychází totiž po spálení cca 1 tuny zdravotnického odpadu 250 - 350 kg popílku, popelu a strusky, které obsahují nebezpečné toxické látky.
Kdyby se v našich nemocnicích zvýšilo procento třídění odpadů, snížilo by se celkové množství odpadu klasifikovaného jako nebezpečný pro jeho infekčnost. Infekční jsou jen například obvazy, použité infuzní sety, injekční stříkačky a další podobné zdravotnické materiály a pomůcky. Infekční však není papírový odpad, plastové obaly od nápojů a zbytky potravin mimo infekční oddělení a celá škála odpadů podobných těm, které vznikají také v domácnostech. Odhaduje se, že infekční odpad tvoří maximálně 17 % veškerého odpadu ze zdravotnictví.
Pro zpracování infekčního odpadu po vytřídění neinfekční složky (kterou lze recyklovat podobně jako v případě komunálního odpadu) by pak stačila daleko menší kapacita zařízení dezinfikujících zdravotnický odpad a snižujících jeho objem. Ten by stejně jako ze spaloven, šel na skládky odpadů, ale neobsahoval by přitom toxické látky vzniklé jeho spálením.
Infolist věnovaný dostupným nespalovacím alternativách likvidace POPs v odpadech najdete zde.