Stručná charakteristika
Halony je obchodní označení pro skupinu umělých organických látek podobných chlorofluorovaným uhlovodíkům, avšak obsahující atomy bromu. Halony se až do 70. let jevily jako ideální chemické látky, používané především v nejrůznějších požárních systémech a hasících aplikací. Z důvodu ještě větší schopnosti poškozovat ozónovou vrstvu než freony (odštěpení atomů chlóru vlivem slunečního záření), byly i halony v rámci Montrealského protokolu postaveny „mimo zákon“. Halony mají jen velmi nízkou toxicitu. Při vdechování může docházet k podráždění sliznic očí a horních cest dýchacích. Objevuje se i podráždění kůže, případně poruchy srdeční činnosti. Při vysokých teplotách mohou halony reagovat na vysoce dráždivé halogenované kyseliny (fluorovodíkovou a bromovodíkovou).
Označují se písmenem H a čtyřmístným číselným kódem. Halony jsou těžší než vzduch i voda a atomy bromu přímo zastavují radikálové reakce umožňující hoření. Své uplatnění nalezly v místech, kde hašení vodou nepřipadalo z bezpečnostních důvodů v úvahu (elektroinstalace, letectví, vojenství apod.). Riziko úniku do prostředí mohou stále představovat stará hasicí zařízení a systémy. Bezproblémová není ani likvidace ve spalovnách, popřípadě nevhodná manipulace s již vyrobenými látkami. Halony se v České republice nikdy nevyráběly.
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Halony samotné přímo nepředstavují příliš vysoké riziko pro zdraví lidí či zvířat. Z hlediska potenciální toxicity je halon 1211 nebezpečnější halon 1301.
Za vysokých teplot při hašení mohou halony reagovat na halogenované kyseliny (fluorovodíkovou a bromovodíkovou), které jsou vysoce dráždivé.
Nebezpečnost halonů spočívá však především v narušování ozónové vrstvy Země. Ta zabraňuje dopadu tvrdého UV záření na zemský povrch, což v podstatě umožňuje existenci života na Zemi.
Vyššímu procentu UV - B záření dopadajícího na zemský povrch se připisují tři efekty na lidské zdraví: nárůst rakoviny kůže, poškození zraku a oslabení imunitního systému. V roce 1989 publikoval UNEP informaci, že každé snížení koncentrace stratosférického ozonu o jedno procento povede ke vzniku 100 000 až 150 000 případů šedého zákalu ročně.
Vědecké výzkumy také prokázaly citlivost na zvýšené ozařování složkou UV - B u dvou třetin zkoumaných rostlin. Tyto rostliny vykazovaly nižší vzrůst, měly drobnější listy a nepříznivé bylo i opylování. U stromů byla zjištěna zvýšená citlivost vůči ultrafialovému záření zejména u borovice.
Z vodních organismů je na ultrafialové záření nejvíce citlivý zooplankton žijící blízko vodní hladiny, který nemá čidla, jež by ho varovala před ozářením. Toto záření také odbarvuje fytoplankton a zabraňuje tak u něj fotosyntéze.
Hlášení o počasí většinou obsahuje i informaci o stavu ozónové vrstvy Země s doporučenou délkou pobytu na přímém slunci.
Výskyt v životním prostředí
F. S. Rowland a M. J. Molina vystoupili v roce 1974 s domněnkou, že (halonům podobné) freony vypouštěné rostoucím tempem mohou v ovzduší dlouho přetrvávat a pronikat až do stratosféry. Zde se z nich působením ultrafialového slunečního záření odštěpuje chlór, který pak katalyticky rozkládá ozón. Jeden atom chlóru takto může rozložit až 10 000 molekul ozónu. Původní domněnka byla potvrzena a, jak se později ukázalo, ještě hrozivější účinky mají i bromo(chloro)fluorované uhlovodíky (halony).
Ve druhé polovině osmdesátých let 20. století se na družicových snímcích jižního pólu objevily vysoké úbytku ozónu. Reakcí na tato zjištění byl vznik mezinárodní úmluvy na ochranu ozónové vrstvy Země, pro niž se vžil název Montrealský protokol. Ten stanovil data postupného nahrazování ozón poškozujících látek méně problematickými alternativami.
Úhrnné množství ozónu ve sloupci vzduchu nad určitým místem se měří pomocí absorpce ultrafialového slunečního záření a vyjadřuje se v tzv. Dobsonových jednotkách. Jeden Dobson odpovídá vrstvě ozónu (při normální teplotě a tlaku) o síle jedné setiny mm. Průměrné úrovně stratosférického ozónu se pohybují v rozmezí 300 - 400 Dobsonových jednotek.
Přestože je halony v České republice již zakázáno vyrábět a používat, stále se zde nacházejí nebezpečné zdroje jejich úniků. Jsou jimi především staré hasicí přístroje a požární systémy.
Bez problémů není ani likvidace halonů. K jejich spalování se využívají spalovny odpadů. Hořením halonů stejně jako dalších bromorovaných látek mohou vznikat nebezpečné polybromované dibenzodioxiny a dibenzofurany. Kromě toho mohou halony při neopatrné manipulaci a skladování unikat do ovzduší.
Limity pro ovzduší
Systémy požární ochrany a hasicí přístroje obsahující halony měly být nejpozději do 31. prosince 2003 vyřazeny z provozu. Použití halonů v hasicích zařízeních je povoleno pouze v případech kritického použití, které jsou vyjmenovány v příloze VII nařízení.
První zákon na ochranu ozónové vrstvy přijala ČR už v roce 1993, na jeho přípravě se významně podílely ekologické organizace. V roce 1995 jej nahradil zákon nový a od roku 2002 je ochrana ozónové vrstvy začleněna do zákona o ochraně ovzduší. Tato problematika je v současné době upravena nařízením ES č. 2037/2000 v platném znění (dále jen nařízení), dále pak zákonem č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, v platném znění.
Ostatní limity
Pracovní prostředí
trifluorbrommethan (halon 1301):
PEL (přípustný expoziční limit): 4 000 mg/m3 (pro dlouhodobou expozici) (nařízení 361/2007 Sb.)
NPK-P (nejvyšší přípustná koncentrace: 6 000 mg/m3 (nařízení 361/2007 Sb.)
dibromdifluormethan (halon 1202):
PEL (přípustný expoziční limit): 800 mg/m3 (pro dlouhodobou expozici) (nařízení 361/2007 Sb.)
NPK-P (nejvyšší přípustná koncentrace: 1 300 mg/m3 (nařízení 361/2007 Sb.)
Integrovaný registr znečišťování:
Ohlašovací práh pro emise do ovzduší: 1 kg/rok
Ohlašovací práh pro přenosy mimo provozovnu: 100 kg/rok
Mezinárodní úmluvy a legislativa
Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země.
Tabulka
Tabulka: Zařazení látky v seznamu látek pro integrovaný registr znečišťování dle Nařízení Evropského parlamenu a Rady (ES) č. 166/2006, dle Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. a dle Nařízení vlády č. 450/2011 Sb.
| č. | číslo CAS | ohlašovaná látka | ohlašovací prahy v kg/rok | více informací | |||
|
A (ovzduší) |
B (voda) |
C (půda) |
D (odpady) |
o seznamu najdete | |||
| 16 | halony | 1 | zde | ||||
Vysvětlivky:
A = ohlašovací práh pro emise do ovzduší
B = ohlašovací práh pro emise do vody a pro přenosy do vody
C = ohlašovací práh pro emise do půdy
D = ohlašovací práh pro přenosy v odpadech
Literatura
1) Jech, Č. 1992: V zájmu života ochraňujme ozónovou vrstvu. Děti Země, Brno, červen 1992.
