V letech 1965 – 70 studoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V roce 1970 byl nejen vyloučen ze studia, ale pro tzv. „podvracení republiky“ dokonce do roku 1972 a pak znovu mezi lety 1974 -76 za angažování se v protinormalizačních aktivitách uvězněn. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a začal systematicky pracovat v její ekologické skupině, později založil a redigoval Ekologický bulletin. Po listopadu 1989 byl přijat s výjimkou pro formálně neukončené vysokoškolské vzdělání na nově utvořené Ministerstvo životního prostředí. Po rehabilitaci násilně přerušené studium na Vysoké škole zemědělské v Praze - Suchdole obhajobou a promocí úspěšně ukončil.
Ministrem životního prostředí se stal v roce 1991, kdy nahradil na tomto postu RNDr. Bedřicha Moldana, CSc. ve vládě premiéra Petra Pitharta. V letech 1993 - 94 byl ředitelem Českého ekologického ústavu (ČEÚ), v letech 1994 - 95 pak ředitelem Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP). Od roku 1995 až do své smrti púsobil jako nezávislý projektant zaměřený na krajinu a ochranu přírody v územním plánování.
Ivan Dejmal byl aktivní nejen v politice, ale také v nevládních ekologických organizacích. Na podhoubí ekologické sekce Charty 77 vznikla Ekologická společnost, která požádala o registraci 29. května 1989. Vydával samizdat Ekologický bulletin, který shromažďoval zajímavé a necenzurované články a informace z oblasti ochrany životního prostředí. Spoluzakládal Zelený kruh jako novou asociaci ekologických organizací 21. listopadu 1989 v Praze. V roce 1992 se spolu s Ing. Josefem Vavrouškem podílel na založení Společnosti pro trvale udržitelný život. Členem sdružení Arnika se Ivan Dejmal stal v roce 2003. Řady ochránců životního prostředí v jeho osobě ztratily významného odborníka.
Poslední rozloučení s Ivanem Dejmalem se koná v úterý 12. února 2008 ve 14 hodin v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí v Praze 7.
Čest jeho památce.
