Zaječí kopec (něm. Hasenberg, 452,3 m.n.m.) se nachází jihovýchodně od osady Razice na Bílinsku. Lokalita je ohraničena silnicemi vedoucími z Razic na Mrzlice a Mukov.
2. Geologie
Jedná se o těleso neovulkanických výlevných hornin (znělec, trachyt). V nižších polohách při úpatí kopce se vyskytují i vyzdvižené křídové horniny.
3. Charakteristika krajiny
Lokalita je z velké části zalesněna a zalesněna byla i v minulosti, což je patrné ze starých vojenských map z konce 18. a poloviny 19. století. Ještě dnes zde najdeme přírodě blízký les s převahou mezofilních smíšených doubrav. Teplomilná nelesní vegetace je zastoupena zarůstajícími zbytky širokolistých trávníků a teplomilných lemů na úpatí kopce. Původně se také, podle starých vojenských map, vyskytovaly na jižních a západních svazích Zaječího kopce ovocné sady, které tu dnes můžete najít už pouze ve zbytcích.
4. Vegetace
A) Původní vegetace Podle rekonstrukční geobotanické mapy se na Zaječím kopci a v jeho okolí vyskytovaly v minulosti vedle dubo-habrových hájů také subxerofilní doubravy, šipákové doubravy a skalní lesostepi. Podél Mukovského potoka bychom potom nalezli luhy a olšiny.
B) Současná vegetace
1) Širokolisté suché trávníky bez orchidejí a bez jalovce obecného jsou zastoupeny na jižním a západním úpatí Zaječího kopce, kde se zachovaly plošně omezené pozůstatky extenzivních sadů a pastvin zarůstajících expandujícími křovinami růží, hlohů, třešní a slivoní, ale i nálety dubu zimního ze sousedního lesního porostu. V bylinném porostu převládá zvonek boloňský, voskovka menší a pcháč bělohlavý. Z dalších ohrožených druhů je možné jmenovat lněnku obecnou, černýš hřebenitý, rozrazil klasnatý, černohlávek velkokvětý, řebříček panonský či hrachor horský.
2) Suché bylinné lemy se vyskytují na jižním a západním úpatí Zaječího kopce, kde se vyskytují v mozaice s širokolistými suchými trávníky bez orchidejí a bez jalovce obecného a místy jsou ovlivněny expanzí vikve tenkolisté. Charakteristický je pro tento typ biotopu výskyt rozrazilu ožankového, čilimníku černajícího a dalších druhů rostlin.
3) Mezofilní bylinné lemy najdeme na minerálně bohatých půdách hlavně na okrajích lesa. V závislosti na stanovišti mohou být v různé míře obohaceny teplomilnými prvky nebo ruderalizovány. Vyskytují se na úpatí Zaječího kopce. Z ohrožených druhů se zde pravidelně objevuje prvosenka jarní nebo svízel severní.
4) Hercynské dubohabřiny zde pravděpodobně byly původně nejrozšířenějším typem lesů. Květnaté dubové habřiny jsou dnes pěkně zachovalé především na severním svahu kopce. Lesním hospodářstvím je zpravidla potlačen habr obecný, naproti tomu zvyšuje se podíl lip (lípa širolistá) a javoru klenu. Z ohrožených druhů rostlin se běžně vyskytuje prvosenka jarní či lilie zlatohlavá. Dále bychom zde našli např. sasanku hajní, jaterník trojlaločný, ptačinec velkokvětý, svízel lesní, konvalinku vonnou, dymnivku dutou, lipnici hajní či plicník tmavý. Dnes jsou porosty smíšených doubrav nejvíce ohroženy šířením nitrofilních a pasekových druhů a invazní netýkavky malokvěté.
5. Ohrožení
Lokalita byla v minulosti vystavena negativním vlivům průmyslových aktivit v Podkrušnohorské pánvi. Nedaleko odtud se nacházela zrušená obec Hetov. Přítomnost dolů způsobila kromě přímé likvidace řady cenných a v rámci Českého středohoří unikátních biotopů rovněž velkoplošnou devastaci podmáčených luk a mokřadů v okolí Zaječího kopce. Významnou okolností ovlivňující lesní společenstva, především pak teplomilné doubravy, je eutrofizace způsobená atmosférickou depozicí NOx, přezvěřením a dále pokračující invaze netýkavky malokvěté. Teplomilná nelesní společenstva jsou zde vystavena sukcesním změnám v důsledku ústupu od tradičních forem hospodaření.
Použitá literatura:
Burian, T. (2003): Červený Újezd – Závěrečná zpráva z mapování NATURA 2000.
Zelený, V. (1999): Rostliny Bílinska, Grada Publishing. Praha.
www.geolab.cz
Fotografie Zaječího kopce naleznete: zde
