Dlouhodobému úniku polychlorovaných bifenylů (PCB) mohou být vystaveni obyvatelé stodvacetitisícového města Ekibastuz v Kazachstánu. Nakolik je situace vážná, budou zjišťovat specializované laboratoře ze vzorků, které na místě odebírají odborníci z Arniky a Vysoké školy chemicko technologické. Průvodce jim dělají lidé z kazachstánské nevládní organizace EkoMuzeum. Látka může unikat z kondenzátorů nikdy nezprovozněné rozvodné elektrické stanice nedaleko města.
Aktuální dění a fotky z expedice je možné průběžně sledovat zde >>
PCB u lidí způsobují dlouhodobou únavu, zvracení, nepříjemná kožní onemocnění, prokázána byla i souvislost s rakovinou tlustého střeva.
Tým má za úkol zjistit, nakolik je touto látkou kontaminována půda a voda. Vzorky tým odebral přímo u polozbořené stanice a u několik kilometrů vzdáleného jezera, které by mohlo být touto látkou zasaženo. Důvodem je mimo jiné fakt, že v jezeře chytají místní lidé ryby, existuje i riziko, že vodu používají k zalévání zahrad. Navíc jen přes silnici stojí řada stovky rodinných domů.
Odborníci expedice se zaměřili hlavně na bývalou elektrickou stanici, kde se používaly kondenzátory s polychlorovanými bifenyly, které mohly kontaminovat půdu. Obrovská Ekibastuzská stanice bylo zařízení na přeměnu stejnosměrného proudu na střídavý, nikdy však nezačala fungovat. Přesto potřebovala hodně kondenzátorů s polychlorovanými bifenyly.
„Kazachstánská expedice má za úkol zmapovat toxické znečištění na vybraných místech v Karagandské a Pavlodarské oblasti. Zatím odběry probíhají podle stanoveného harmonogramu. Pokud by ale přišly velké deště a rozbahnily by se cesty, mohl by nastat problém s dopravou na místa, na kterých chceme odebrat vzorky,“ říká vedoucí programu Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky
V tuto chvíli rozvodna patří společnosti Naryk a objekt nevykazuje žádné stopy jakékoli činnosti. S výjimkou částečně zničené hlavní budovy rozvodny byly všechny další části bývalé stanice zbořeny a zlikvidovány. Podle předběžných zpráv z roku 2010 jsou na pozemku evidovány 4 oblasti zamoření, jejichž celkový povrch přesahuje 120 tisíc metrů čtverečních.
Ekibastuz se nachází v severovýchodním Kazachstánu v Pavlodarské oblasti a patří mezi hlavní průmyslová města státu. Žije zde přes 120 tisíc obyvatel. Deset kilometrů od města protéká Irtyšsko-karagandský kanál, jehož hlavním úkolem je zásobovat vodou města Ekibastuz, Karaganda a Temirtau, slouží ale také jako zavlažovací kanál.
Město se nechvalně proslavilo také gulagem pro sovětské odpůrce, který zde byl vybudován v 50. letech 20. století. Jeden z vězňů byl například spisovatel Alexandr Solženicyn, autor knihy Souostroví GULAG popisující vězeňský systém SSSR. Ten byl v 50. letech perzekuován sovětským režimem a v roce 1970 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Tento projekt je podpořen Evropskou unií.
