Potom už na nás čekala modrá turistická značka vedoucí na již zdálky dobře viditelný čedičový vrchol Raná. Nejprve jsme vystoupili na zalesněný Lenešický chlum, jakýsi předvrchol Rané. Možná stojí za to připomenout, že tento kopec nebyl zalesněný vždy, ale ještě před 2. světovou válkou bychom zde nalezli louky a pastviny.
Další cesta nás vedla po úpatí jižního svahu Rané, kde byla nižším vrcholku (tzv. „Malé Bouli“) vyhlášena v roce 1951 národní přírodní rezervace, až k letišti Hrádek. Právě zde se poměrně hojně vyskytuje ohrožený sysel obecný. My jsme však bohužel mohli pozorovat pouze jeho nory, ale samotného sysla se nám spatřit nepodařilo.
Od letiště jsme se vydali prudkým svahem nahoru až na samotný vrchol Rané (tzv. „Velká Boule“), který slouží jako startovní místo pro sportovní létání. Nejen při naší cestě na vrchol, ale skoro na celé Rané, jsme se setkávali s trsy kavylů, na jižních svazích tvořících celá pole. Porosty kavylů na Rané jsou totiž plošně největšími v celé České republice. Na samotném vrcholu Rané kolem nás čile poletovalo několik otakárků ovocných, které se nám podařilo rovněž nafotit.
Poté, co jsme si nabažili krásného výhledu, jsme se už vydali krkolomnou cestou dolů na parkoviště pod Ranou a odtud k hlavní silnici spojující Bílinu s Louny. Hned za ní jsme narazili na zelenou turistickou značku, kterou naše mapy neznaly a která vedla přímo na vrchol dalšího nádherného čedičového kopce - Oblíku. Vydali jsme se tedy po ní a asi po hodině cesty jsme stanuli na jeho vrcholu. Cestou jsme procházeli hustými porosty kavylů, ale potkávali jsme se i s dalšími chráněnými druhy rostlin, typickými pro tuto část Českého středohoří (bělozářka liliovitá, len rakouský atd.). Z vrcholu se nám potom otevřel nádherný výhled do okolí. Navíc se nám zde podařilo vyfotit krásně zbarvenou ještěrku obecnou.
Z vrcholu Oblíku jsme se vydali na sestup dolů do údolí, abychom následně opět vystoupali na sousední vrch Srdov pokrytý četnými skalními výchozy s kvetoucí bělozářkou liliovitou a četnými trsy kavylů. Tímto způsobem (sestup do údolí a opětovný výstup na vrchol) jsme ještě zdolali vrchy Brník (kavylová step s kvetoucí bělozářkou liliovitou), Křížové vršky, Malý vrch a Šibeník než jsme se dostali na silnici vedoucí do obce Libčeves, cíle naší nedělní cesty.
Na závěr bych chtěl říci, že zajímavé na většině kopců, které jsme prošli, je ostrý přechod mezi stepní vegetací (tvořená především kavyly) na jižních svazích kopců a křovinnou či dokonce lesní vegetaci (trnky, hlohy, růže, borovice atd.) na jejich severních svazích. Ta tvořila místy neprostupnou zelenou hradbu, kterou nebylo možné projít vůbec nebo jen s velkou námahou. Naopak na některých místech byly patrné zásahy v podobě ořezaných keřů, které jsou součástí péče o tyto stepní lokality doplněné rovněž extenzivní pastvou koz a ovcí, které byly v minulosti běžnou součástí této krajiny a díky nimž získalo toto území svůj výjimečný charakter.
Jak už jsem tedy naznačil. V neblaze proslavené Libčevsi naše cesta skončila. Tady jsme večer nasedli do vlaku směrem na Most a Teplice a vrátili se bohatší o nové zážitky a vědomosti zpět domů.
Fotografie z výletu naleznete: zde
