Sdružení Arnika své připomínky připravuje. Jako jeden z podkladů pro ně bude sloužit také včera zveřejněná studie "Toxický odpad ze spaloven - nebezpečný soused", která poukazuje na to, že s popílky ze spaloven odpadů v České republice se nezachází tak, aby se zabránilo únikům nebezpečných dioxinů do životního prostředí. K Národnímu implementačnímu plánu Stockholmské úmluvy s také vztahuje několik požadavků petice Budoucnost bez jedů-II.
Více informací o Stockholmské úmluvě, dioxinech a PCB
Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – htt://www.chpr.szu.cz - „Dioxiny v potravinách“)
Polychlorované bifenyly (PCB) byly vyráběny od roku 1930 jako chemické látky pro průmyslové využití. Jsou to velice stabilní chlororganické látky. Nerozpouštějí se ve vodě, zato se vážou na tuky. Používaly se do transformátorových a kondenzátorových olejů, do barev, plastifikátorů, ale třeba také na propisovací papíry a do inkoustů. Dokonce i do rtěnek. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba i v tehdejším Československu (v Chemku Strážské na Slovensku). Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jsou nejspíše nejproblematičtější látkou v odpadech. V již velice nízkých koncentracích poškozují hormonální a imunitní systém člověka. Lidé, kteří přicházeli pravidelně do styku s vysokými koncentracemi PCB onemocněli tzv. chlorakné, dysfunkcemi jater, měli dýchací potíže a řadu dalších zdravotních problémů.
Stockholmská úmluva – mezinárodní dohoda, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejvýznamnějších persistentních organických látek (konkrétně: aldrin, DDT, dieldrin, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen, chlordan, mirex, polychlorované bifenyly, polychlorované dibenzo-p-dioxiny, polychlorované dibenzofurany a toxafen). Úmluva vstoupila v platnost dne 17. května 2004. K 15. 7. 2004 ji ratifikoval již 71 stát. ČR tuto mezinárodní dohodu ratifikovala dne 6. srpna 2002. Jakých problémů se týká konkrétně v České republice lze nalézt například v článku na webových stránkách Arniky: http://www.arnika.org/odborne-clanky/stockholmska-umluva-a-kraje. Český překlad tiskové zprávy UNEPu ke vstupu úmluvy v platnost najdete na této internetové adrese: http://www.arnika.org/odborne-clanky/stockholmska-umluva-o-perzistentnich-organickych-latkach-pops-se-stava-soucasti-mezinarodniho-prava-a-zahajuje-celosvetovou-kampan-za-eliminaci-12-nebezpecnych-chemickych-latek. Původní Návrh Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy pro Českou republiku lze nalézt na internetových stránkách TOCOENu (http://www.tocoen.cz). Ministerstvem životního prostředí přepracovaný návrh je na této adrese: http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPMVF5N8HC6.
