Zátěž, jakou pro Tchajwance představuje ftalát DEHP (di-2- etylhexylftalát), odráží skutečnost, že jsou v jejich regionu intenzivně využívány plastové materiály a je nezbytné provést regulaci používání PVC (polyvinylchlorid)
jako obalu na potraviny. Tento závěr uveřejnil ve své studii kolektiv
tchajwanských vědců (Chen a kol., 2007), který testoval migrační
schopnosti ftalátů z potravinových obalů a posuzoval míru zatížení
obyvatel Tchajwanu těmito změkčovadly.
Potraviny byly zabaleny do materiálu z PVC a ohřáty v mikrovlnné troubě. Výsledky ukazují, že po tří minutovém zahřátí tohoto materiálu se hodnoty ftalátu DEHP v exponované potravině výrazně zvyšují. Dojde-li k ohřátí a následné konzumaci čtyřsetgramové porce takto zabalených potravin, tak příjem ftalátů (DEHP) organizmem a podíl přípustné denní dávky (tzv. TDI založené na tělesné váze 60 kg) dosahuje 1705.6 μg tzn. 92.2% TDI. Nález močových metabolitů ze 60 subjektů odhaluje, že u více než 90% vzorků je prokazatelný monometylftalát (MMP), monobutylftalát (MBP) a monoetylhexylftalát (MEHP).
Významná je skutečnost, že střední hodnota odhadované denní dávky DEHP dosáhla 91.6% přípustné denní dávky stanovené evropským Vědeckým výborem pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí (CSTEE) (1998). 37% osob zahrnutých do této studie přípustnou denní dávku překročilo a 85% jich překročilo referenční denní dávku stanovenou americkým Úřadem pro ochranu životního prostředí (EPA). DEHP a DBP (di-n-butylftalát) totiž vykazují mezi ftaláty největší potenciál jako látky poškozující reprodukční ústrojí.
Zdroj: Chen et al., 2007. The internal exposure of Taiwanese to phthalate-An evidence of intensive use of plastic materials. Environment International. Article in Press.
