Ze Spolany Neratovice jsme již před časem dostali e-mail obsahující následující připomínky k článku Český Agent Orange a rádi jej zveřejňujeme, protože jistě obohatí vaše informace o jedné z nejhorších událostí v chemickém průmyslu v České republice v uplynulých letech. U článku Agent Orange zveřejněného na těchto stránkách věnovaných dioxinům jsme, bohužel neuvedli, že vznikl v roce 1996 a v létě téhož roku také vyšel v časopise Alternativa. Za toto nedorozumění se omlouváme Spolaně Neratovice i vám jako čtenářům a uživatelům těchto stránek. K e-mailu ze Spolany jsme si dovolili připojit na vysvětlenou naše dvě poznámky.
Jinak budeme samozřejmě rádi, když nám čtenáři našich stránek budou i nadále psát své připomínky či příspěvky. Z toho následujícího jsme se například dozvěděli, že základ pro Agent Orange se opravdu dělal ve Spolaně. Původní název článku byl zvolen pouze symbolicky vzhledem k podobnosti látky vyráběné ve Spolaně a látky sloužící jako základ pro výrobu amerického Agent Orange. Z případu Agent Orange je vidět, že chemie chlóru má jistou podobnost s jaderným průmyslem ve snadné zneužitelnosti pro válečné účely. Ostatně celá chemie chlóru vyrostla původně pro válečné účely. To je však na diskusi přesahující rámec těchto stránek. to:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Vážený pane, seznámili jsme se s Vámi připravenou stránkou internetu nazvanou Český Agent Orange a máme k ní následující upřesňující připomínky : V roce1965 bylo ve Spolaně zavedeno zpracování tzv. "balastních isomerů", které vznikaly jako neúčinný odpad při výrobě gama isomeru hexachlorcyklohexanu obecně známého pod obchodním názvem LINDAN. Tento cyklický chlorovaný uhlovodík byl v zemědělské a lesnické praxi v ČR povolen k používání ještě v roce 1995. Zpracováním tohoto odpadu se získával trichlorfenol a pentachlorfenol resp. jejich sodné soli, které se dále zpracovávaly do finálních fungicidních přípravků. Jedním z těchto přípravků byl i Vámi citovaný Arboricid E postavený na účinné látce butylesteru 2,4,5-trichlorfenoxyoctové kyseliny ( dále BE 2,4,5-T ), v němž byla opravdu prokázána přítomnost TCDD. Po zastavení výroby vlastního BE 2,4,5-T se Arboricidy vyráběly dále až do konce 70. let z dovážené účinné látky. Vaše tvrzení, že Arboricid E byl totožný s látkou Agent Orange z vietnamské války není pravdivé. Arboricid E byl přípravek k ničení nežádoucích listnatých stromů a keřů, k ničení výmladků a potlačování výmladnosti pařezů. Obsahoval 400 g ekvivalentu kyseliny 2,4,5 - trichlorfenoxyoctové ve formě butylesteru v jednom litru přípravku. Agent Orange byl americký přípravek, který obsahoval směs butylesteru 2,4,5-trichlorfenoxyoctové kyseliny a butylesteru 2,4,-dichlorfenoxyoctové kyseliny v molárním poměru 1:1. Teprve synergický efekt obou složek činí z těchto arboricidních přípravků defoliant, který americká armáda používala ve Vietnamu. Shodou okolností americká armáda použila k přípravě Agent Orange butyl ester kyseliny 2,4,5 -trichlorfenoxyoctové vyrobený ve Spolaně. Vzhledem k tomu, že v inkriminované době čs. podniky obchodovaly se zahraničím výhradně prostřednictvím PZO, které často využívaly sítě dalších překupníků, uskutečnila se tato dodávka do Vietnamu (Agent Orange byl připravován přímo na leteckých základnách USA) bez vědomí Spolany. To, že byl výrobek Spolany zneužit k válečným účelům vyšlo najevo až po ukončení války ve Vietnamu. Spojování Spolany a Neratovic s touto nechvalně známou látkou je proto neopodstatněné a poškozuje dobré jméno naší společnosti v očích veřejnosti. Nepřesnost je i v jinak objektivním sdělení doc. Vejlupkové CSc. , že 80 hospitalizovaných představuje pouze jednu čtvrtinu až pětinu osob, které zde byly v průběhu výroby zaměstnány. V objektu A1420, kde byla výroba provozována se ve směnovém provozu střídalo 4 až 5 pracovníků na směně. V průběhu provozování při poměrně silné migraci přišlo do styku s výrobou uvedených 80 pracovníků, tj. všichni pracovníci, kteří zde byli zaměstnáni, byli zahrnuti do lékařského sledování. Situace kolem kontaminovaných objektů je následující : - byly kontaminovány 3 objekty ( A1030, A1140, A1420) - v červnu 1992 byla na žádost Spolany vypracována firmami ICF Incorporated- USA AQUA TEST - ČSFR CHEMOPROJEKT - ČSFR EKOHYDROGEO - ČSFR studie,zabývající se všemi starými ekologickými zátěžemi podniku a zahrnující mj. i tři výše uvedené objekty. Smlouva s FNM ČR č. 33/94 zahrnuje účast FNM na financování řešení všech starých ekologických zátěží až do výše 4,329 mld. Kč, nikoliv jen na asanaci objektu č. 114, jak uvedla Petra Stypová v odstavci nazvaném "Betonový náhrobek a dobrá vůle" . Na asanaci jednoho z kontaminovaných objektů označeného jako " budova 114" (přesněji A1140 ) byla v srpnu 1995 firmou Aquatest vypracována studie. Na základě této studie byla zpracována E.I.A tj. posouzení vlivu stavby na životní prostředí podle zákona 244/92, Chemoprojektem Praha vypracován projekt asanace a veřejnoprávně projednán. Realizaci stavby provedla firma Vodní stavby Praha, jako generální dodavatel v průběhu roku 1998. Celkové náklady na asanaci objektu A1140 činily 66 mil. Kč. připomínka Dětí Země : - údaje ve zmíněném článku a citované na této www stránce jsou poplatné době svého vzniku a pocházejí od pracovníků Spolany. Kromě toho způsob, jakým byla asanace objektu A 114 ve Spolaně posouzena podle zákona č."244/92"Sb. nelze označit jinak nežli jako frašku. Veřejného projednání se nezúčastnila žádná veřejnost - nepodařilo se nám bohužel zjistit, zda o něm nevěděla anebo neměla zájem. Ovšem samotný proces EIA byl celý produktem poplatným praxi odboru posuzování vlivů na životní prostředí MŽP ČR v té době (vedoucím odboru byl ještě ing. Václav Obluk, snaha o zapojení veřejnosti byla v té době minimální). Možné je obojí vysvětlení. Kromě toho zvolený způsob asanace a především jeho zhodnocení dokumentací EIA má četné trhliny. Například velice jednostranně podává zalití do betonu jako jedině správnou cestu řešení problému zamoření budovy dioxiny. Při zastavení výroby v roce 1968 zůstaly v objektech zbytky surovin a polotovarů. Tyto byly soustředěny do 200 l ocelových sudů s PE vložkou a v průběhu času podle fyzického stavu obalů znovu neadjustovány. Poslední přečerpání proběhlo v r .1995 do speciálně upravených kontejnerů ( po souhlasném stanovisku KHS Praha a Okresního úřadu v Mělníce) splňujících podmínky pro skladování nebezpečného odpadu. Prázdné obaly po přečerpání zbytků do kontejnerů byly asanovány, slisovány, přechodně uloženy zpět do objektu A1420 a při asanaci objektu A1140 v roce 1998 v souladu s projektem definitivně uloženy do betonového sarkofágu. V rozporu s Vaší citací bývalého generálního ředitele Přemka Hlavničky pro MF Dnes z 15.04.1996, nebyly do sarkofágu uloženy sudy s toxickým odpadem, ale pouze prázdné slisované sudy. Způsob zneškodnění zatím bezpečně uložených toxických zbytků nebyl ještě definitivně určen. připomínka Dětí Země : - v případě citace Přemysla Hlavničky jsme převzali jeho prohlášení pro denní tisk. Pravděpodobně v té době sama Spolana neměla vyjasněný konečný způsob naložení se sudy, anebo byl jeho výrok podán zkresleně. Vzhledem k tomu, že citovaná Internetová stránka byla zveřejněna 28.06.1998, tedy v době kdy betonový náhrobek byl již skutečností, bylo možné při zachování objektivity a respektování skutečností výše uvedeným nesrovnalostem předejít. Staré ekologické zátěže v ČR jsou obecně velmi složitým a tíživým problémem, tím spíše by informace o nich měly být objektivní a pravdivé.
