Mapování skokana skřehotavého (Rana ridibunda)
Snad nejúspěšnějším z nich je skokan skřehotavý. Ten je pozorován na vodních plochách od nejmladších výsypek až po jejich nejstarší vývojová stádia. Nepreferuje, narozdíl od většiny ostatních druhů, pouze biotopy určitého stáří. Na Radovesické výsypce však bylo při mapování prováděném J. Vojarem v letech 1998 a 1999 zjištěno rozdílné zastoupení juvenilních jedinců a dospělců tohoto druhu v závislosti na stáří výsypky. V mladších částech (do 5-7 let po nasypání) převažovali mladí jedinci. Ti byli pozorováni také v předpolí výsypky, a to zejména v mělkých terénních depresích bez vegetace. Na lokalitách starších se jejich poměr vyrovnává a na lokalitách starších 15 let už převažují dospělí jedinci. Na výsypce pravidelně probíhá rozmnožování.
Severozápadní Čechy (mimo jiné i Bílinsko) patří mezi centra rozšíření skokana skřehotavého v celé České republice. Zásadní a určující roli zde hraje jeho značná kolonizační schopnost a široká ekologická valence (rozpětí jeho výskytu v prostředí), která jej upřednostňuje před druhy silně vázanými na svá reprodukční stanoviště (jako je např. ropucha obecná či skokan hnědý) a druhy preferující pouze určitý typ stanoviště (např. ropucha zelená, která na výsypkových plochách upřednostňuje jejich iniciální stádia a čolek obecný, který dosahuje významného zastoupení až na lokalitách starých 12-15 a více let).
Skokan skřehotavý je navíc nejsnáze identifikovatelných druhem obojživelníka, a to díky svých hlasovým projevům. Ty jsou nejvíce zřetelné v době rozmnožování (v květnu a červnu), ale s menší intenzitou se projevují po celou dobu jeho aktivity (od dubna až do konce září). Navíc je aktivní převážně za dne a zdržuje se v blízkosti břehů vodních ploch. To jej činí na výsypce mnohem více nápadnějším než ostatní druhy a je i mnohem častěji zachytitelný.
Výskyt skokana skřehotavého na Radovesické výsypce do budoucna bude záležet na přítomnosti a kvalitě vhodných biotopů (tedy nebeských jezírek). Velmi zranitelných ho činí celoroční závislost na vodním prostředí. Důležité jsou pro jeho existenci nebeská jezírka různé velikosti v různě starých částech výsypky. V průběhu rekultivace však dochází téměř pravidelně k jejich destrukci. Někdy je ponecháno několik rozlehlejších vodních lokalit, častěji však je jich většina zasypána a místy vznikají nové retenční nádrže, jejichž počet je ovšem nedostačující. Na 1000 ha RV je jich plánováno pouze 4 na hraně výsypky a několik těch největší na samotné výsypce. Důležitou roli zde hraje absence úpravy terénu. Je zřejmé, že výsypkové plochy nelze ponechat pouze svému vývoji a je třeba zohlednit jejich potenciál i pro jiné způsoby využití, ale pokud se mají v této zdevastované krajině stát útočištěm řady organismů, pak je nutné rekultivační zásahy provádět citlivě a využívat možností, které nám jejich terén nabízí.
To, že je skokan skřehotavý nejpočetnějším druhem obojživelníka na RV potvrzuje i letošní průzkum. Během čtyř návštěv výsypky bylo zjištěno nespočet jedinců tohoto druhu (převážně juvenilů) na všech částech výsypky od nejmladších ploch až po ty úplně nejstarší. Celkem bylo při čtyřech návštěvách (od 13. května do 15. června) odchyceno 8 dospělých jedinců a bezpočet juvenilů (velké množství jich bylo navíc pozorováno bez odchytu).
Mapování ropuchy obecné (Bufo bufo)
Z průzkumů provedených J. Vojarem vyplývá, že ropucha obecná na ploše Radovesické výsypky nepreferuje žádný typ biotopu. Výskyt byl zaznamenán od nejmladších částí výsypky až po části nejstarší, přičemž mladší části výsypek jsou osidlovány především juvenilními jedinci. Rozmnožování ani vývoj pulců na sledovaných ani okolních vodních plochách zaznamenány nebyly.
Rovnoměrný výskyt tohoto druhu na ploše výsypky při pozorování prováděném J. Vojarem potvrzuje nevyhraněnost ropuchy obecné v požadavcích na charakter stanoviště. Vzhledem k absenci pozorování reprodukční aktivity nelze rovněž charakterizovat místa reprodukce na ploše výsypky. Relativní hojnost v okolí a naopak nízké počty jedinců odchycených na výsypce znamenají, že existují určité mechanismy, které masovějšímu rozšíření na tělese výsypky brání. Pravděpodobně se jedná o souhru několika faktorů. Svou úlohu zřejmě bude hrát výše zmiňovaná vazba na jedno rozmnožovací místo a tím pádem snížená schopnost osidlovat nově vzniklé prostředí výsypek. Různorodost vodních ploch co do velikostí, hloubek či charakteru vegetace a nenáročnost ropuchy obecné na stanoviště prakticky vylučuje jako důvod nevyhovující charakter biotopů výsypky. Z charakteru přirozených stanovišť a popisu Radovesické výsypky, či jednotlivých lokalit je zřejmé, že je zde v současné době vytvořeno množství biotopů vhodných k úspěšnému přežívání tohoto druhu. Dle výsledků z odchytu je ropucha obecná iniciálním druhem obojživelníka, osidlujícím nejranější stádia výsypek, kde je absolutně dominantním druhem a dochází zde i k reprodukci.
Většina jedinců ropuchy obecné byla v letech 1998 a 1999 odchycena na přelomu dubna a května. Pro všechny tyto jedince byla Radovesická výsypka pouze součástí jejich migrační trasy a na ploše výsypky se příliš dlouho nezdrželi, ani zde, jak už bylo řečeno, neprobíhají reprodukční aktivity.
Při mapování letošního roku zatím tento druh zaznamenán nebyl. Důvodem je jednak to, že není na RV příliš hojný (při mapování v letech 1998 a 1999 bylo zaznamenáno pouze 15 jedinců), jednak jsou pevně vázány na určité rozmnožovací místo a prostorem RV jen procházejí a mají nižší schopnost osidlovat tento typ prostředí, ale asi nejdůležitějším faktorem byl pozdní začátek průzkumu (polovina května), kdy už ropuchy byly nejspíše mimo plochu RV na svých tradičních místech rozmnožování.
Mapování čolka obecného (Triturus vulgaris)
Z výsledků odchytu prováděného J. Vojarem je patrné, že optimum výskytu čolka obecného je především ve starších částech výsypek (nad 10 let), ovšem s podmínkou, že se zde vyskytují vodní plochy s litorální (břehovou) a ponořenou vodní vegetací a hloubka vody alespoň v okrajových partiích jezírka nepřesahuje 30 - 50 cm.
S těmito údaji se shodoval i výskyt čolka obecného na ploše Radovesické výsypky. Výskyt na plochách s absencí litorální vegetace zaznamenán nebyl, pokud ovšem byla na lokalitě vytvořena částečně břehová vegetace, čolek zde byl zastoupen již relativně hojně. Vzhledem k počtu a rozmanitosti vodních ploch na výsypce je na poměrně značné části nerekultivované plochy bohatá nabídka vhodných stanovišť pro reprodukci tohoto druhu. Rozmnožování zde probíhá jednak v mělkých zarostlých nádržích s hloubkou okolo 20 cm a také v hlubších menších až středně velkých jezírkách.
Tento druh byl pozorován i v roce 2006. Odchycen byl ve všech částech výsypky. Konkrétně šlo o čtyři jedince odchycené v prostřední ploché části výsypky (většinou samci s ještě dobře patrným hřbetním lemem) a o dva jedince odchycené v levé části výsypky. Kromě toho bylo pozorováno množství dalších čolků obecných., kteří již ale nebyli odchytáváni. Jejich prostředím se staly vodní plochy silně zarostlé břehovou a ponořenou vodní vegetací.
Mapování blatnice skvrnité (Pelobates fuscus)
Vzhledem k nízkému počtu odchycených jedinců v letech 1998 a 1999 je možné pouze konstatovat, že blatnice skvrnitá se na sledované části Radovesické výsypky vyskytovala v její střední a starší části. Těžištěm jejího výskytu jsou ale především starší části výsypky. Zde je vytvořen souvislejší travní porost, vegetace litorálu a ponořená vegetace. Pokud prostředí tyto podmínky nesplňuje, tak se zde blatnice skvrnitá nevyskytuje. Přítomnost vegetace vodní plochy je podmíněna řadou faktorů a je charakteristická pro středně staré až starší plochy výsypek (6 - 8 let a více). V těchto místech, v nádržích o hloubkách 70 - 130 cm byl také tento druh na Radovesické výsypce nejčastěji odchytáván. Na ploše výsypky je tedy dostatečné množství lokalit vhodných i pro suchozemské období života blatnice skvrnité.
Při mapování prováděném letošní rok nebyl zatím tento druh zjištěn a potvrzen. Příčinou je zcela jistě skrytý způsob života. Mapování je prováděno ve dne, zatímco blatnice skvrnitá je noční živočich, které během dne žije v úkrytech a je velmi obtížné ho spatřit.
Mapování ropuchy zelené (Bufo viridis)
Výskyt ropuchy zelené je vázán především na nejmladší sukcesní stádia výsypek, kde jsou společně s ropuchou obecnou jedinými druhy obojživelníků na Radovesické výsypce, kteří jsou schopni tyto biotopy osidlovat. Během průzkumu v letech 1998 a 1999 zde bylo prokázáno rozmnožování tohoto druhu i následný vývoj pulců.
Výskyt tohoto druhu obojživelníka na Radovesické výsypce potvrdil i průzkum Týmu Bořena v roce 2006 (konkrétně 6. června). Odchycen byl dospělý jedinec na ploché části temene výsypky se spoustou jezírek. Lokalitou byla mělká vodní plocha na jílovitém podkladu s minimem vegetace.
Mapování čolka velkého (Triturus ctistatus)
Při průzkumu v letech 1998 a 1999 bylo zjištěno jen několik mále jedinců čolka velkého, na jejichž základě není možné blíže charakterizovat prostředí výskytu tohoto druhu na Radovesické výsypce a jeho případné srovnání se stanovišti přirozenými.
Při mapování v roce 2006 se výskyt čolka potvrdil. První exemplář byl odchycen při průzkumu 13. května v jezírku silně zarostlém vegetací v pravé temenní části výsypky při vstupu od Kostomlat pod Milešovkou. Potvrzení tohoto druhu se opakovalo i při další návštěvě, kdy v podobném typu jezírka ve stejné části výsypky byli odchyceni dva jedinci čolka velkého. K tomu se přidalo ještě několik jedinců odchycených v ploché prostřední části v silně zarostlém jezírku a jeden exemplář v levé části výsypky.
Mapování užovky obojkové (Natrix natrix)
V letech 1998 a 1999 byla užovka obojková mapována pouze na dvou lokalitách jižně od tělesa Radovesické výsypky. Jednalo se o větší vodní plochy na hranici předpolí výsypky a okolní krajiny s vyvinutou břehovou a ponořenou vegetací (jednou z nich byla nádrž Jih).
V roce 2006 byl zachycen jeden mladý jedinec užovky obojkové přímo na Radovesické výsypce – zarovnaná plocha se spoustou jezírek na temeni výsypky mezi dvěma vyvýšenými částmi při vstupu od Kostomlat pod Milešovkou a druhý v jezírku na patě výsypky nedaleko nádrže Kostomlaty.
Závěr
Až na ropuchu obecnou a blatnici skvrnitou byly potvrzeny všechny druhy mapované J. Vojarem. Navíc byla zjištěna přímo na ploše výsypky i užovka obojková. To ovšem neznamená, že se uvedené druhy na ploše výsypky nevyskytují. Problémem blatnice skvrnité je, že je aktivní pouze v noci, zatímco průzkumy byly prováděné ve dne. Ropucha obecná se na výsypce nerozmnožuje, pouze tudy v časném jaře prochází a příliš dlouho se tu nezdržuje. Pro tento druh je výsypka pouze částí jejich migrační trasy. Jelikož výzkum začal poměrně pozdě, je možné, že ropuchy už přes výsypku prošly a nebyly proto zachyceny.
Použitá literatura:
1)Vojar, J., Doležalová, J. (2003): Rozšíření skokana skřehotavého na výsypkách Ústeckého kraje, In.: Fauna bohemiae septentrionalis, TOMUS 28, Ústí nad Labem, str. 143-152.
2)Vojar, J.(1999): Sukcese obojživelníků na Radovesické výsypce (DP), ČZU, Praha.
Fotografie z průzkumu naleznete: zde
