Jak uvedla MfDnes (3.3.2006), přestože se příroda po roce 1989 hodně zlepšila, v posledních letech byla její ochrana opět zanedbávána. Vinu na špatném stavu mají především zastaralé technologie a to, že lidé začali topit nekvalitními materiály.
Jak uvedla MfDnes (3.3.2006), přestože se příroda po roce 1989 hodně zlepšila, v posledních letech byla její ochrana opět zanedbávána. Vinu na špatném stavu mají především zastaralé technologie a to, že lidé začali topit nekvalitními materiály.
Řeka Bílina nebyla po desetiletí minulého století ani trochu bílá. Většinou červená, zelená, někdy i fialová... Ale nikdy kalně hnědavá jako ostatní toky, natož průhledná. Fenoly vypouštěné ze Spolchemie a Chemopetrolu vykonaly své. Při pohledu z ústeckého mostu Edvarda Beneše směrem k ústí Bíliny do Labe bylo vždy vidět, jak se pestrobarevná směsice špíny ředí ve větším toku... Dodnes se příliš nezměnilo: Bílina patří stále k silně znečištěným řekám v zemi. Svým způsobem „ukázkově reprezentuje“ české toky s mnohaletými usazeninami těžkých kovů a chlororganických látek. Patří k nim i Ohře, Lužická Nisa, ale i Labe. Bílina však byla, je a ještě dlouho bude „raritou“ - nejšpinavější řekou země, byť už nehraje všemi barvami. „Cestou do práce jsme se vždy sázeli, jakou bude mít Bílina barvu,“ vzpomíná třiatřicetiletá Alena Mácalová, která do centra Ústí nad Labem dojíždí za prací už deset let. „Dnes je to už sice lepší, ale velký rozdíl v barvě vody Bíliny a Labe je stále patrný,“ říká žena.
Ryby se tu lovit nedají
„Ryby bych tu tedy vážně nelovil,“ přiznává Martin Horák z Teplic, vášnivý a také poněkud otrlý rybář, kterého jeho koníček hnal k Labi dokonce i v lednu, když z Draslovky nad Kolínem unikl prudký jed kyanid, který na šedesáti kilometrech zabil v řece vše živé. „Tak moment! Bílina je přece jiné - silnější - ,kafe‘ než Labe. I když třeba vedení Spolchemie tvrdí, že jedy se dnes do Bíliny už nedostávají. Problém je ale v tom, že spousta jich zůstalo v bahně,“ míní rybář Horák. „A dobře dělá, že se Bílině vyhýbá. Lidé ji systematicky zamořují alespoň dvě stovky let,“ tvrdí exministr životního prostředí Ivan Dejmal. Znečišťování Bíliny kulminovalo v letech druhé světové války, když nacisté vyráběli z uhlí nedostatkový benzin a všechny vedlejší produkty vypouštěli do řeky. O nic lépe se později nechovali ani komunisté -i pro ně se stala Bílina odpadní chemickou stokou pro blízké fabriky. Informace o čistotě řek, ovzduší i půdy přináší nová Statistická ročenka životního prostředí 2005. „Odpadkový koš se stane z přírody vždy, když k ní lidé budou mít kořistnický vztah: vše, co je pod zemí se musí vytěžit a nepotřebné zbytky kamkoliv odložit,“ vysvětluje Dejmal mentalitu totalitních průmyslníků. S pádem nacismu a komunismu však z Česka podobné „kořistění“ podle ekologa ani zdaleka neodešlo. A kdy bude Bílina konečně čistá? Ředitel ekologického sdružení Arnika Jindřich Petrlík nabízí neradostnou perspektivu: „Bude trvat desítky let, než se ze dna řeky vyplaví či jiným způsobem odejdou jedovaté toxiny. Rybář Martin Horák se toho nedožije.“
Česko doplácí na zastaralé technologie
Ohře, Lužická Nisa, některé části Labe, Bílina, ale i další silně znečištěné řeky jsou na „černém seznamu“ nejnovější Zprávy o stavu životního prostředí. Černé na bílém v ní stojí, že voda těchto toků obsahuje nadlimitní množství rtuti, arzenu, a olova. Sedimenty Bíliny navíc oplývají i chlorovanými látkami, borem, mědí a dusíkem. Česko se sice může ve srovnání s rokem 1990 pyšnit nevídaným zlepšením čistoty řek, vzduchu i lesů, nicméně ve srovnání s vyspělými zeměmi Unie je jeho příroda stále nemocná. A příčiny? Česká ekonomika spotřebovává o osmdesát procent více energie než jiné vyspělé země. Nízká je i výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů (4 % domácí spotřeby). V produkci skleníkového plynu oxidu uhličitého patří dokonce Česku prvenství mezi třicítkou nejvyspělejších zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Na jednoho obyvatele ho ročně připadá dvanáct tun. Fakt, že ozdravení životního prostředí v Česku stagnuje a někdy se i zhoršuje (hluk, prašnost, nárůst rakovinotvorných polycyklických aromatických uhlovodíků) odborníci vysvětlují i prudkým poklesem ekologických investic. „Máme sice kvalitní ekologické zákony, ale zastaralé výrobní technologie, které zamořují vzduch, vodu i zem nejrůznějšími jedy,“ vysvětluje ustrnutí Čechů při zlepšování životního prostředí ředitel ekologického Hnutí Duha Martin Ander. Na jeho vkus se politici až příliš vytahují, co všechno podnikli pro zdravější život v zemi. „Jistě, už nás neobklopuje ekologické peklo, ale příroda je stále nemocná. Již deset let soustavně roste spotřeba chemikálií v zemědělství. V mnoha městech jsou překračovány limity výfukových plynů - zejména mikročástic prachu, na něž se vážou rakovinotvorné látky.“
Lidé spalují vše, co jim přijde pod ruku
A lesy? Ander tvrdí, že neodumírají jen vinou kyselých dešťů, ale i kvůli smrkovým monokulturám. Jen vloni bylo vysázeno dvakrát více jehličnanů než listnáčů. Na ustrnutí ve zlepšování čistoty přírody mají podle Bedřicha Moldana z Univerzity Karlovy značný vliv také domácí kotelny, které zamořují vzduch více než průmysl. „Lidé v nich spalují vše, co jim přijde pod ruku, protože plyn a elektřina podražily,“ tvrdí Moldan.
Komentář Arniky:
Statistickou ročenku životního prostředí České republiky 2005 si lze stáhnout zde.
Informace o stavu životního prostředí v jednotlivých krajích České republiky v roce 2004 si lze stáhnout zde.
