Jak upozornil hned na počátku Ivan Obrusník z ČHMÚ, celkové znečištění ovzduší od počátku 90. let pokleslo, a to zejména pokud se jedná o oxid siřičitý. Nyní však situace již několik let stagnuje a k dalšímu poklesu již nedochází. Problém znečištěného ovzduší je podle Obrusníka vážný. Typ znečištění ovzduší dnes se navíc v mnoha ohledech od toho v osmdesátých letech liší, navíc se tehdy neprovádělo měření částic polétavého prachu (PM10 a PM2,5), který je dnes jedním z hlavních problémů.
Fakt, že znečištění ovzduší má významný negativní dopad na zdraví, potvrdila Helena Kazmarová ze Státního zdravotního ústavu. „K některým škodlivým účinkům dochází i při velmi nízkých koncentracích, které byly dříve považovány za bezpečné,“ uvedla Kazmarová.
„Lednová epizoda znečištěného ovzduší byla nejhorší v tomto tisíciletí“, řekl ve svém příspěvku Jan Kužel, ředitel odboru ochrany ovzduší MŽP. Upozornil na nutnost nezabývat se pouze emisemi z jednotlivých zdrojů, ale propojit problematiku emisí a imisí. Současný zákon totiž reguluje emise, které jsou však ve většině případů plněny. Imisní limity však bývají překračovány. Proto je nutné přistupovat ke zdrojům znečištění jinak než doposud – individuálně, a ne pouze aplikovat plošné zpřísňování.
Česko neplní limity, hrozí sankce ze strany EU
Již od roku 2005 platí závazný imisní limit Evropského společenství pro částice PM10, který ČR není schopna naplňovat. Kvůli neplnění norem kvality pro ovzduší v letech 2005 až 2006 byl zahájen ze strany Evropské unie s Českou republikou tzv. infringement - řízení o porušení evropského práva. Infringement má dvě fáze, první probíhá u Evropské komise, která v druhé fázi může dokonce žalovat stát u Evropského soudního dvora (ESD). ESD může třeba jako sankci zastavit veškeré platby z fondů EU směrem do ČR.
Nový zákon měl přinést zpřísnění
Mezi hlavní změny v návrhu zákona patří nové limity pro PM2,5, poplatky za nevyhovující spalovací zdroje v domácnostech, možnost obcí stanovit zónu s omezením provozu vozidel na základě emisní třídy vozidla, či zapojení MŽP do zpracovávání plánů na zlepšení kvality ovzduší (PZKO), které nyní zpracovávají kraje. Jak uvedla Jana Šestáková z MŽP, analýza současných PZKO ukázala, že nejsou efektivní, mimo jiné i kvůli tomu, že plnění opatření uvedených v PZKO je těžko vymahatelné. Jednou z důležitých změn v novém zákoně jsou kompenzační opatření – při umisťování nových zdrojů v oblasti s překračovanými imisními limity bude nutné tento nový zdroj emisí kompenzovat například utlumením jiného zdroje (bude nutné doložit smlouvou) či jinými způsoby, jinak nebude možné tento nový zdroj postavit. Jak Kužel dodal, stavět nové zdroje znečištění v již postižených oblastech vlastně nedovoluje již současný zákon, proti tomu však stojí rozvoj krajů. Kompenzační opatření by tento rozpor měla vyřešit.
Návrh nového zákona zárověň počítá se zjednodušením určitých administrativních částí – např. snížením množství poplatků za znečišťující látky na 4 základní (oxid siřičitý, těkavé organické látky, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky). V rozmezí let 2016 až 2021 by měly poplatky za znečišťování vzrůstat, aby to znečišťovatele motivovalo raději investovat do snížení znečištění.
Pohled průmyslu: znečištění už klesat nemůže, blíží se nule
Zástupcům průmyslu se další zpřísňování podmínek nelíbí. Petr Baranek z firmy ArcelorMittal, která patří k nejvetším znečišťovatelům ovzduší v Moravskoslezském kraji, na semináři uvedl, že vidí zákon jako nereálný. Individuální přístup ke zdrojům a tedy větší regulace či sankcionování průmyslových zdrojů znečištění podle Baranka povede k tomu, že se tyto podniky budou přesouvat do oblastí s méně znečištěným ovzduším, kde na ně nebude vyvíjen takový tlak. Kompenzační opatření podle něj jsou také zbytečná, neboť již nyní jsou uplatňována v rámci posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).
To ovšem není zcela pravda. Stanovisko procesu EIA má pouze doporučující charakter a rozhodně nemá takovou váhu, jako kompenzační opatření, která by byla nařízena zákonem.
Baranek také nezapoměl opět připomenout, že při lednové inverzi fungoval závod údajně na 1/3 běžného provozu a stejně to nezabránilo dalšímu zhoršování situace, čili regulace tohoto zdroje podle něj nemá smysl. Znečišťováním ovzduší firmou ArcelorMittal se přitom dlouhodobě zabývá Ekologický právní servis, který podal i několik žalob.
Doslova perlou by se dal nazvat výrok Vladimíra Novotného ze Svazu průmyslu a dopravy ČR, který v reakci na Ivana Obrusníka řekl, že důvodem, proč míra znečištění ovzduší v ČR stagnuje a již dále neklesá, je to, že se znečištění blíží nule.
Svaz průmyslu a dopravy podle něj s návrhem zákona nasouhlasí – vadí mu poplatky, kompenzační opatření a celkově jej shledává neefektivní i v oblastech regulace dopravy či topenišť - návrh Moravskoslezského kraje na možnost kontroly topenišť dokonce označil jako zoufalý krok. Novotný vidí řešení znečištění v efektivním spalování a to dle svého výroku „uhlí do elektráren, plyn do domácností.“
Zde je zajímavé upozornit na výsledky Studie města Ostravy o kvalitě ostravského ovzduší, kterou zpracoval Zdravotní ústav. I pokud by byly lokální topeniště zcela plynofikována, oblasti s překročením ročního imisního limitu PM10 by stejně zůstaly v blízkosti významných průmyslových zdrojů znečišťování ovzduší (Vítkovice a Radvanice a Bartovice) a v místech s intenzivní automobilovou dopravou. Podíl průmyslového znečištění je tak značný.
Finance na čistější technologie byly, podniky neinvestovaly průběžně
Lékař Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, který provádí v současné době v Moravskoslezském kraji výzkum vlivu znečištění ovzduší na zdraví v diskuzi řekl, že opatření, která byla zavedena na počátku 90. let v severních Čechách by měla inspirovat zejména Moravskoslezský kraj. Zároveň dodal, že i pozaďové koncentrace pro polétavý prach a benzo(a)pyren, které se některým zdají nedosažitelné, jsou ještě stále koncentracemi, které významně poškozují zdraví.
Závěrem diskuze upozornila Eva Tylová z inspekce životního prostředí, že investice do ekologických opatření velkých podniků často brzdí jejich majitelé a že podniky, které se nyní ohánějí krizí, měly v předchozích letech dost vysoké zisky na to, aby mohly investovat do opatření na snížení emisí průběžně, namísto toho však půjčovaly peníze do zahraničí.
Ačkoliv by MŽP rádo projednalo a přijalo nový zákon o ochraně ovzduší ještě v roce 2010 (11.6.2010 je termínem pro transpozici některých nařízení k ochraně ovzduší z EU), podle názoru senátora Ivo Bárka, předsedy výboru Senátu pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, se tak zřejmě nestane.
Přepis celého semináře naleznete na stránkách Senátu.
