„O celém záměru neproběhla otevřená veřejná diskuse. Lidé žijící přímo v milionovém Čeljabinsku mají obavy z dalšího toxického znečištění. Diskusi o spalovně znovu rozvířil mezinárodní seminář pořádaný Programem OSN pro životní prostředí a moskevskou organizací Ekosaglasije počátkem března,“ řekl RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika, který se počátkem března zúčastnil mezinárodní konference. Dodává, že mu to připomnělo situaci v Liberci, kde také neproběhla při schvalování spalovny odpadů dnes stojící poblíž sídliště v Liberci - Rochlicích řádná veřejná diskuse. „Námitky veřejnosti byly smeteny se stolu,“ uzavřel Petrlík.
Úplná zpráva ČTK/Reuters z 2. dubna 2003: Husy a dobytek Raji Chamatovové se pasou podél břehů řeky Teči. V teplých měsících uralského léta její děti sbírají lesní plody a brouzdají se v křišťálově čisté vodě. Stráně okolo řeky však patří mezi nejradioaktivnější místa na zemi, píše agentura Reuters.
Od roku 1949 do roku 1956 uskladnil do řeky jaderný komplex Majak, ležící asi 30 kilometrů od vesnice Musljumovo, 76 milionů metrů krychlových vysoce radioaktivního odpadu.
V roce 1957 exploze v Majaku, která byla nejhorším sovětským jaderným neštěstím do katastrofy v černobylské jaderné elektrárně v roce 1986, zamořila radiací celý region na prahu Sibiře.
Poslední velká nehoda registrovaná v Majaku se stala v roce 1967, když Karačajská přehrada používaná k uskladnění odpadu, se částečně vypařila po suchém a horkém létě. Silné větry rozptýlily mraky radioaktivního prachu do rozsáhlé oblasti.
Dnes je úroveň radiace podél říčních břehů stále vysoko nad normálem. V některých částech je úroveň až tisíckrát vyšší než bezpečnostní limity. Žádné oficiální plány na přesídlení Chamatovové a ostatních vesničanů ale neexistují.
Sovětským úřadům trvalo téměř půl století než přiznaly nehody a skládku jaderného odpadu v tajném komplexu, ačkoli mnoho dělníků zemřelo na nemoci z ozáření.
Někteří vesničané byli vystaveni radiaci, která je srovnatelná s dávkami, kterým byli vystaveni lidé při svržení jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki za druhé světové války. Nikdo jim o nebezpečí neřekl.
"Zaznamenali jsme, že voda, kterou pijeme, začala divně chutnat," řekla 66letá Chamatovová nad hrnkem čaje. Do řeky byly shazovány tuny chemického odpadu společně s jaderným odpadem. "Mysleli jsme si, že na horním toku řeky došlo k nehodě a že do řeky vytekl benzín."
Ačkoli je od padesátých let v řece zakázáno rybaření a plavání, většina vesničanů se z neštěstí nepoučila až do politiky glasnosti sovětského vůdce Michaila Gorbačova koncem osmdesátých let.
Chamatovová, která trpí artritidou a vystřelující bolestí od radioaktivního stroncia-90, které se usadilo v jejích kostech, dostává měsíční kompenzace asi 40 rublů (asi stejně v korunách). Žije jen několik metrů od Teči.
Několik vesnic podél řeky bylo v padesátých letech přesídleno, avšak převážně tatarská vesnice Musljumovo nebyla nikdy přemístěna a nikdy se to ani oficiálně neplánovalo.
"Jednou mluvili o vybudování Nového Musljumova. Avšak nikdo ty plány nikdy neviděl," řekla Chamatovová, která pracuje v místním obchodě. "Zvykli jsme si na život v této vesnici. Pokud nás přemístí, nebudou tam žádné zahrádky a jak tedy přežijeme?"
Mnoho obyvatel stáhlo své žádosti na přemístění do vesnice s několika pětipatrovými domy, která vyrostla dál od řeky, protože by tak ztratili státní výhody, které dostávají. "Lidé, kteří se přemístili, zemřeli stejně," dodává Chamatovová.
Musljumovo si je dobře vědomo ceny radiace. Míra úmrtnosti je v této vesnici s asi 3200 obyvateli mnohem vyšší než míra porodnosti. V letech 1950 až 1954, kdy zde bylo uskladněno ohromné množství odpadu, měla polovina dětí narozených ve vesnici vývojové problémy.
V roce 1993 ruská vláda oficiálně přiznala nehody v továrně, která vyráběla plutonium pro první sovětskou jadernou bombu v roce 1949. Pak přiznala, že radiací bylo zasaženo asi 450.000 lidí.
Aktivisté však tvrdí, že se jen málo dělá pro to, aby se předešlo podobným neštěstím jako v Majaku. Továrna má sklady, které by mohly způsobit výbuch mnohem závažnější než ten, ke kterému došlo v Černobylu.
Na začátku tohoto roku uzavřel úřad pro jadernou bezpečnost továrnu Majak na regeneraci plutonia. O několik měsíců později dostala ale opětovně licenci s tím, že jeho využití bylo omezeno na skladování.
Oficiální představitelé popřeli, že by existovalo nějaké riziko, že by hlavní skladiště odpadu, Karačajské jezero, mohlo přetéci, nebo voda z něj prosáknout do pitné vody. Úroveň radiace v přehradě je desetkrát vyšší než ta, která zamořila oblast po výbuchu v Černobylu.
"Nejsou vůbec žádní rizika, dokonce ani teoretická," řekl mluvčí Majaku Jevgenij Ryžkov. "Naším cílem je jednou ukončit ukládání odpadu do Karačaje a uzavřít závod."
Problémem jsou však peníze, říká Ryžkov. Ruská jaderná lobby v touze po penězích vyvinula před dvěma lety tlak na zákonodárce, aby povolili dovoz zahraničního vyhořelého jaderného paliva. Velká většina odpadu k recyklaci bude uskladněna v Majaku. Oficiální představitelé tvrdí, že projekt přinese potřebné peníze.
Avšak lidé v Musljumovu jsou skeptičtí. "Peníze? Možná," říká Chamatovová. "Avšak oni dostanou peníze a my budeme trpět důsledky."
