Začneme fakty – původně krásná lokalita pro bydlení v těsné blízkosti Klánovického lesa je totálně znehodnocena stavbou lisovny firmy ESSA Czech. Neuvěřitelná obludná hala, dunivé rány lisů procházející i zavřenými okny, přesypávání odstřižků plechu, sunutí kontejnerů po zemi, nakládání a vykládání kamionů, to je pouze malý výběr z nepřeberného repertoáru závodu firmy provozovaného na tři směny. V sousedství závodu leží více než sto stavebních parcel, několik desítek rodinných domů, vše nepoužitelné a neprodejné. Jak se to mohlo stát, kdo za to může? Ani se nemusíte ptát, no přece nikdo! Přehlídka lží, ztrát paměti, alibismu, svádění viny na všechny ostatní, obhajování neobhajitelného, to jsou reakce úředníků včetně nejvyšších představitelů města.
A kdo to byl? Vezmeme to od začátku. Koncem roku 1998 schválilo zastupitelstvo města prodej pozemku firmě ESSA Czech s.r.o. Jak jsme se dozvěděli na posledním zasedání zastupitelstva, jeho členové v té době ani nevěděli, co vlastně schvalují. Lisovna plechu jim totiž byla prezentována jako „naprosto nerušící továrna na výrobu náhradních dílů pro automobilový průmysl“. A kdo tento návrh do zastupitelstva předkládal? Starosta pan Černý. Takže pan starosta dává zastupitelstvu návrh na prodej obecního pozemku pro výstavbu továrny, která je v rozporu s územním plánem. Následně se věci ujímá firma Rebac s.r.o., respektive pánové Horák a Včelák, jinak členové minulého a současného zastupitelstva města. Tato firma jistě pouze náhodou zajišťuje realizaci stavby od samého počátku, tj. územního řízení. Město Úvaly, respektive odbor výstavby města pod vedením paní Reicheltové je účastníkem tohoto řízení. Ani ten si rozporu s územním plánem nevšiml, zpracovatele územního plánu architekta Durdíka se nenamáhal zeptat, ačkoliv za ním posílal i stavebníky kvůli tvaru střechy rodinného domku. Nevšiml si toho ani stavební úřad pod vedením paní Kloudové, který následně územní rozhodnutí vydal. Paní Kloudová zapomněla i na to, že v okolí předtím vydala územní rozhodnutí na rodinné domky, pro které je přeci lisovna plechu ideálním sousedem. Série omylů a přehlédnutí se rozšířila i na okresní úřad, kde na odboru životního prostředí paní Zemanová na více než půlhektarové hale nenapočítala více než 3.731 metrů čtverečních výrobní plochy, tudíž nenařídila posouzení vlivu na životní prostředí v procesu EIA. Ani okresní hygienik pan Matějka neměl žádné připomínky k umístění závodu těžkého průmyslu do bezprostředního sousedství obytné zástavby. Nedlouho po vydání územního rozhodnutí následovalo i stavební povolení. Co na tom, že v územním rozhodnutí bylo povoleno šest lisů, ve stavebním povolení je jich najednou dvanáct? Co na tom, že v době vydání stavebního povolení se už na Hodově tyčily betonové pilíře, stavělo se načerno? No přeci nic, všichni byli slepí a hluší, dosud stejně jako nadále. Továrna byla postavena a všichni se radostně sešli na jejím slavnostním otevření dne 12. května 2000. Vesele se vyrábělo a nikdo se nezajímal o to, že v té době nebyla ještě ani podána žádost o povolení zkušebního provozu. Naopak, když se o dva měsíce později zjistilo, že v hale je nesnesitelný hluk a horko a nelze ji v tomto stavu provozovat, paní Kloudová sedla a napsala souhlas se zahájením zkušebního provozu, na který továrna vyráběla skoro rok. Že takový souhlas je záležitost maximálně na několik týdnů také určitě nevěděla. V té době začaly stížnosti na hluk starostovi, na stavební úřad i na okresní hygienu. Výsledek – nicneříkající odpovědi, ze strany paní Kloudové ještě plné arogance: „Když se vám to nelíbí, přestěhujte se na Island“. A náš pan starosta? „Koupili si laciné pozemky u továrny, tak co si teď stěžují? Když si koupíte Trabanta, nesmíte čekat, že bude jezdit jako Mercedes“. A další a další, mnohdy necitovatelné nehoráznosti. Takto se nejvyšší představitel města chová k občanům? Ještě toho není dost?
Mezitím v okolí vyrostly další domy a počet postižených se zvyšoval. Následovaly podněty a stížnosti na nadřízených úřadech a vše vyvrcholilo na veřejném zasedání zastupitelstva. Tam konečně i pan starosta a zastupitelé pochopili, že se něco děje a oni se nemohou dále předstírat, že je vše v pořádku a o ničem nevědí. Takže se všichni začali tvářit, jaký je to složitý problém a jak jej řeší. A my se ptáme, o jakém mluvíte problému? Pro nás je to problém, ale pro vás výsledek vaší cílevědomé činnosti! Vy jste udělali co jste mohli, aby tady ta továrna byla, bez ohledu na zákony. Firma ESSA Czech si dělala co chtěla za vašeho přihlížení, ačkoliv o stížnostech jste věděli. Tak o jakém problému mluvíte, je to vaše práce a vaše vina! Nebo si už nevzpomínáte?
A co bude dál? Parcely zarůstají plevelem, lidé s vyřízeným stavebním povolení utíkají a továrna vesele bouchá. Všichni výše uvedení se shodují v jednom – za všechno může firma ESSA Czech. Ta ale pouze dokončila vaše dílo zkázy a zatloukla poslední hřebík do rakve obytné zóny. Ušetřila, na čem jen šlo a předvedla nám, jak se staví moderní evropské vetešnictví. Jak jinak nazvat patnáct let staré lisy Erfurt, vyrobené v bývalé NDR a údajně výhodně nakoupené v Rusku od firmy Moskvič. Tyto lisy jsou v ČR dobře známy neuvěřitelným hlukem, české podniky s nimi mají velké problémy, tak proč si je nenechat přivézt zahraničním investorem. Hlukovou studii předloženou firmou ESSA Czech nelze nazvat jinak než pohádkou, se skutečným provedením továrny má společné snad pouze jméno. Ušetřilo se i na opláštění haly, na vratech, světlících, tedy téměř na všem, co se týká hluku. Proč by firma investovala do těchto neproduktivních záležitostí, když má podporu všech odpovědných a nikdo nevidí a neslyší? A proč nevidí a neslyší?
A úplně nakonec, kdo nám lže? Lžou všichni, kteří tvrdí a zcela jistě budou i nadále, že výše uvedená fakta nejsou pravda a oni za nic nemohou. Zeptejte se přímo jich a nejen na toto. V Úvalech je rozhodně na co se ptát.
David Zapletal a Zdeněk Šolc
Autoři zastupují místní Občanské sdružení Nové Úvaly.
Psáno pro obecní zpravodaj Život Úval, 2001
