Jak si poradit s barevnými kontejnery

JSOU ZNAČKY NA OBALECH POTRAVIN PRO ZÁKAZNÍKA SKUTEČNĚ RÁDCI PŘI TŘÍDĚNÍ ODPADŮ? Deník Právo 23.08.2005 Prodejní obal potravin sice hlavně chrání zboží před nežádoucím poškozením, ale stává se navíc i zdrojem informací, z jakého materiálu byl vyroben a jak s ním po vyprázdnění naložit. To lze ovšem jen za předpokladu, že člověk rozumí grafickým značkám, zkratkám a číslům na něm uvedeným. Obec je podle zákona o odpadech povinna postarat se o odpad vznikající na jejím území. Proto vydává pokyny, jak s ním mají občané nakládat, jakým způsobem zajistí jeho sběr, třídění a využití. Předpokládá se, že se spotřebitel postupně naučí rozeznávat podle značky a identifikačních kódů základní druhy obalových materiálů a sám si pak už poradí při jejich likvidaci. * Plasty Pokud jde o druhy plastů, které lze dávat do kontejnerů určených na tento typ odpadu, stanoví je firma, jež se v obci stará o svoz a likvidaci separovaného odpadu. Kontakt na ni bývá uveden přímo na těchto nádobách. Např. v Brně je možné dávat sem pouze PET láhve, zatímco v Praze všechny plasty - včetně polystyrénu. * Kompozity Kompozitní materiál je složen ze zástupců různých materiálových skupin (plast, papír či lepenka, kov), které nelze od sebe ručně oddělit. Jsou značeny C/převažující materiál. Například identifikační kód nápojových kartonů C/PAP ve spojení s číslicovým kódem 84 vypovídá, že je obal kombinován z více materiálů, převažuje papír, a to skládačková lepenka. Pokusy o recyklaci nápojových kartonů (hliník, papír, PE fólie) se v současnosti začínají objevovat spolu se zvláštními kontejnery na nápojové kartony. Obce zkoušejí sbírat nápojové kartony s označením C/PAP s číselným kódem 81 či 84 spolu s plasty PET do žlutých kontejnerů. U kompozitů je třeba zmínit i pravidlo 95/5. Skládá-li se obal z několika materiálových skupin a minimální podíl jedné z nich činí 95 hmotnostních procent, pak se pro potřeby značení nepovažuje za kombinovaný a označí se podle té převažující. A co výjimky? Právní předpisy říkají, že identifikačním kódem se označují až součásti obalů (láhve, víčka, etikety atd.), jejichž hmotnost přesahuje pět gramů. Nemusí se ovšem deklarovat ani na těchto následujících: * součásti obalů s plochou po rozložení menší 200 cm2, * etikety, štítky, visačky, * víčka, uzávěry, zátky, záklopky, krytky atd. s hmotností nižší (rovnou) 5 gramů, * dávkovače, aplikátory, rozstřikovače s objemem menším (rovným) 50 mililitrů, * vnitřní fixační prostředky, proložky a vložky, nejsou-li potištěné či označené etiketou, prolisováním nebo vyražením, * nepotištěné flexibilní fólie, pokud nejsou označeny etiketou. Také u obalů, které tvoří dárková balení, existuje výjimka. Proč (ne)značit? Tlak na zavedení kódů a grafických značek vychází z dobrých úmyslů ochrany životního prostředí, jež obalové odpady významně zatěžují. Evropské předpisy doslova říkají: "Aby se usnadnil sběr, opakované použití a využití, včetně recyklace, obaly se označí, aby je příslušný průmysl mohl identifikovat a třídit podle typu použitého materiálu." Materiálová identifikace má samozřejmě velký význam, i když se u nás tříděný sběr může v každé obci lišit a místní vyhlášky upřesňují, co do kterých kontejnerů odkládat. Současné sběrové systémy ale nedávají spotřebitelům možnost třídění podle kódů či grafických značek uváděných na obalech, jak ukazují dva následující příklady z praxe. * Je lhostejné, zda obal nese kód 21(hladká lepenka) nebo 22 (papír). Oba se dávají do modrého kontejneru na papír. * Kelímek od jogurtu má stejný kód 06 PS jako vložka z pěnového polystyrénu, ač se pro recyklaci nutně separují. A to nemluvím o tom, že v obci, kde žiji, mi nezbývá nic jiného, než oba plasty odhodit mezi slupky od banánů k ostatnímu komunálnímu odpadu, neboť do žlutého kontejneru lze umístit jen PET láhve či nápojové kartóny od vína, mléka, mléčných výrobků a ovocných šťáv. K usnadnění sběru a využití obalových odpadů schválila Evropská unie předpisy s cílem zavést jednotný systém pro označování obalů. Materiálům přiřadili literní a číselné kódy, ale nestanovili povinnost takto označovat obalové materiály. Jejich užívání je dokonce dobrovolné. V České republice jsme správně pochopili, že je nesmysl zavést jiné systémy značení než v EU, nicméně povinné zavádění některých ze zmíněných kódů stanovené našimi národními právními předpisy je v rozporu s platným evropským právem, jde nad jeho rámec, a není tedy podle existujících výkladů evropského práva na fyzických či právnických osobách státem vymahatelné. TABULKA IDENTIFIKAČNÍ KÓDY PLASTŮ Materiál Písmenný kód Číslicový kód Polyetyléntereftalát PET 1 Vysokohustotní (lineární) polyetylén PE-HD (HDPE) 2 Polyvinylchlorid PVC 3 Nízkohustotní polyetylén PE-LD (LDPE) 4 Polypropylén PP 5 Polystyrén PS 6 Ostatní * 7 *Poznámka: Obaly vyrobené z ostatních druhů plastů podle číslicového označení 7 se označují literními zkratkami podle zvyklostí výrobce, například písmenná zkratka plastu ze směsi polyamidu (PA) a polyetylénu (PE) je PA/PE. Mohou to být například ABS (akrylonitril-butadien-styrén), PBT (polybutyléntereftalát), PC (polykarbonát či makrolon), PC/ABS (kopolymer polykarbonát a ABS), PMMA (polymetylmetakrylát), POM (polyoxymetylén), PPO (polyfenylenoxid). ZNAČENÍ DALŠÍCH OBALOVÝCH MATERIÁLŮ Materiál Písm. Čísl. kód kód Vlnitá lepenka, PAP 20 papír Hladká lepenka, PAP 21 papír Papír PAP 22 Ocel FE 40 Hliník ALU 41 Dřevo FOR 50 Korek FOR 51 Bavlna TEX 60 Juta TEX 61 Bílé sklo GL 70 Zelené sklo GL 71 Hnědé sklo GL 72 O autorovi| Miloš Kavka, (Autor pracuje na ústředním inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce)