Dlouhodobá studie, provedená na moderní spalovně v Nizozemí, upozorňuje na nedostatky v měření plynných emisí vypouštěných ze spaloven odpadu do ovzduší. Dvouleté měření ukázalo, že krátkodobé a nárazové testování, jaké se pro spalovny v současné době používá ve většině evropských zemí včetně České republiky, je nepřesné a značně podceňuje skutečné hodnoty nebezpečných látek unikajících do ovzduší. Na tuto skutečnost upozorňuje nizozemský odborník Abel Arkenbout z organizace ToxicoWatch, který shrnul v několika studiích výsledky měření z let 2015 až 2017, z nichž poslední publikoval na vědecké konferenci Dioxin 2019. Výsledky ukazují značný rozpor mezihodnotami měřenými běžnými metodami a skutečností.
Při spalování odpadu ve spalovnách vzniká odpadní plyn, který je vypouštěn do ovzduší. Ten obsahuje mix různých chemických látek, podle toho, co je vstupním materiálem pro spalování. Mnohé z vypouštěných škodlivin jsou zdraví a životnímu prostředí škodlivé látky jako jsou dioxiny, furany a další perzistentní organické látky. Ty pak obyvatelé z okolí spaloven dýchají, nebo dostávají do svého těla skrz potravní řetězec, například z vajec nebo mléka vyprodukovaných v sousedství spalovny odpadů. I když se emise ze spaloven kontrolují pravidelným měřením, nizozemská studie dokazuje, že to nestačí pro zachycení reálných emisí těch nejvíce škodlivých látek.
V roce 2013 provedla organizace ToxicoWatch studii, jejíž výsledky ukazují překročení limitů koncentrace dioxinů a furanů ve vejcích slepic pocházejících z okolí spalovny v Harlingen, nebo také závodu na energetické využití odpadů (ZEVO), jak se dnes spalovny označují. V reakci na zjištění ToxicoWatch se místní úřady rozhodly uskutečnit dlouhodobé měření plynných emisí. Nejmladší spalovna odpadů v Nizozemí z roku 2011, Reststoffen Energie Centrale, je tzv. kogenerační zařízení ve městě Harlingen na severu Holandska. To využívá k výrobě elektřiny a tepla komunální a průmyslový odpad, ale i kaly z čistíren odpadních vod a odpadní materiál z bioplynových stanic.
V současné době se emise dioxinů a těžkých kovů odcházející ze spaloven do ovzduší měří krátkodobým neboli jednorázovým měřením. Krátkodobé testování spočívá v měření emisí 6 až 8 hodin, nejméně dvakrát za rok, avšak s odstupem nejméně tří měsíců. V případě nizozemské spalovny bylo porovnáno krátkodobé měření, prováděné jednou za půl roku, s dlouhodobým měřením za dobu dvou let. Výsledky ukázaly, že jednorázové měření má velké nedostatky a značně podceňuje skutečnou hodnotu množství emisí dioxinů. Nejvyšší překročení limitů emisí se ukázalo při počáteční fázi spouštění spalovacího procesu, které se ale podle Abela Arkenbouta z ToxicoWatch při krátkodobém měření vůbec netestuje. Ze zákona jsou spalovny v České Republice také povinny provádět pouze krátkodobé testování jejich emisí a tak se lze domnívat, že i u našich spaloven by dlouhodobé sledování dioxinů zjistilo nepřesnosti a podhodnocení jejich emisí.
Výsledky dlouhodobého měření dioxinů za 30 měsíců. Žlutá linie je hodnota naměřená při jednorázovém měření dioxinů. Všechny červené sloupce ukazují překročení emisního limitu.
Zdroj: Arkenbout, A., et.al. Emission regimes of POPs of a Dutch incinerator: regulated, measured and hidden issues. Organohalogen Compounds, 2018.
Studie také poukazuje na nutnost změny v zákonech stanovující způsob měření emisí takovým způsobem, který umožní efektivněji a s vyšší přesností měřit skutečné hodnoty emisí dioxinů, ale i jiných škodlivých látek. M.Sc. Markéta Kadeřávková z Arniky dodává: „V ideálním případě by se provozovatelé spaloven sami měli zasadit o co nejpřesnější a transparentní měření jejich emisí, díky němuž by lépe mohli přijmout patřičná opatření na zlepšení technologií při zachycování nebezpečných látek. To by lépe chránilo obyvatele a přírodu v bezprostřední blízkosti spaloven a vytvořilo i otevřenější dialog a zlepšilo vztah mezi občany a spalovnami.“ Pokud to neučiní sami, nařídí jim to v dohledné době změny integrovaných povolení. Nová pravidla v EU totiž zavedení dlouhodobého sledování dioxinů v emisích ze spalování odpadů vyžadují.
I přesto, že v současné době vznikají nejrůznější technologie na lepší zachycování toxických látek, při spalování stále vzniká další toxický odpad, jako je popílek, struska a v neposlední řadě také oxid uhličitý, který velmi negativně přispívá ke klimatickým změnám. Proto nejlepší odpad je stále ten, který ani nevznikne.
Nespaluj, recykluj! S odvahou.
Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.
