Další nepříjemné překvapení nám připravila studie amerických vědců, kteří zkoumali vliv dipentylftalátu na vývoj pohlavních orgánů. Výsledky neukázaly dipentylftalát zrovna v přívětivém světle. Je to další varovný signál, že nemáme podceňovat nedostatečné znalosti u rizikových chemických látek. S dipentylftalátem stejně jako s mnoha dalšími ftaláty se můžeme setkat prakticky denně, neboť se vyskytují v mnoha výrobcích kolem nás.
Existuje velké množství studií o toxicitě některých ftalátů na vývoj plodu a dětí (zejména di(2-ethylhexyl) ftalátu – DEHP). Ftalátů je však kolem čtyřiceti a o možné toxicitě mnohých z nich nemáme zatím dostatečné informace. To se týkalo do nedávné doby také dipentylftalátu (DPP). Dřívější studie z let 1980, 1982 či 1983, které zjišťovaly vliv dipentylftalátu na pokusné hlodavce, již přinesly výsledky svědčící o jeho nepříznivých účincích na pohlavní ústrojí savců. Nedávná studie vědců ze Spojených států zjistila, že toxicita DPP je mnohem větší, než se dosud soudilo, a v kombinaci s dalšími ftaláty má na vyvíjející se organismus dokonce výraznější účinky než jednotlivé nejtoxičtější ftaláty samy o sobě.
Autoři studie se zaměřili na vliv DPP na savčí pohlavní orgány, konkrétně u laboratorních hlodavců. Zajímala je reakce organismu na různé dávky ftalátu. Podávali tedy tuto látku březím samicím v potravě a u narozených samců pak sledovali účinky fatlátu. Ti měli nižší obsah testosteronu a také zvýšené množství morfologických vad pohlavních orgánů. Z výsledků studie dále vyplynulo, že DPP má oproti snad nejtoxičtějšímu ftalátu DEHP mnohem silnější negativní účinky na pohlavní ústrojí. Například oproti DEHP vykazuje přibližně osmkrát vyšší působení při snižování produkce testosteronu plodem a má dvakrát až třikrát vyšší množství malformací reprodukčních orgánů u samců krátce po porodu.
Uvedená studie je dalším varováním nepodceňovat nedostatečné poznatky o vlivu chemických látek na organismus. U ftalátů by měla být obezřelost na místě, už z toho důvodu, že některé z ftalátů jsou prokazatelně toxické, takže možnost, že objevíme toxické účinky dalších ftalátů, je vysoká. Ftaláty jsou používány jako změkčovadla ve výrobcích z polyvinylchloridu (PVC). Výrobky z měkčeného PVC nalezneme v mnoha domácnostech, v kancelářích, ale třeba i v nemocnicích. S ftaláty tak přicházíme do styku každodenně. Nejlepším řešením, jak se rizikům s ftaláty vyhnout, je výrobky z PVC vůbec nepoužívat. U mnoha výrobků z měkčeného PVC existují bezpečnější náhrady, naleznete je např. v databázi sdružení Arnika.
(Údaje použity ze studie Hannas, B. R., J. Furr, et al. (2011). “Dipentyl phthalate dosing during sexual differentiation disrupts fetal testis function and postnatal development of the male Sprague-Dawley rat with greater relative potency than other phthalates.” Toxicological Sciences 120(1): 184–193.)
Další informace naleznete na webu sdružení Arnika:
Informace o projektu Řízení ekologicky šetrné nemocnice s důrazem na eliminaci toxických látek a nakládání s odpady, jehož jedním z cílů je také omezení výskytu PVC a ftalátů v prostředí nemocnic a jiných zdravotnických zařízení.
Projekt byl finančně podpořen z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR a Ministerstva životního prostředí ČR (částkou 1 987 000 Kč), Global Greengrants fund a The International POPs Elimination Network (IPEN).
