Čína čelí dalšímu úniku jedů do řek

Kadmium uniklo při opravě V půlmiliónovém Šao-kuanu byly v úterý po většinu dne přerušeny dodávky pitné vody. Lidé žijící na dolní části toku obdrželi přes televizi úřední varování, aby nepili vodu z vodovodu. Množství kadmia v řece nyní desetkrát přesahuje bezpečnou úroveň. Příčina znečištění zatím není úplně jasná. Místní tisk obvinil zinkovou huť. "Bylo potvrzeno, že šaokuanská huť nezákonně vypustila odpad obsahující kadmium při opravě zařízení," napsal státní Kantonský deník. Úřady nařídily zinkové huti zastavit provoz. Ta je třetí největší v zemi a ročně vyrobí zhruba 180 tisíc tun zinku. Kadmium, které do řeky uniklo, je kovový prvek, který se používá v bateriích. Může poškodit játra a ledviny, způsobit onemocnění kostí a neplodnost, poškodit imunitní systém, centrální nervovou soustavu a vyvolat rakovinu. Zamořený tok Pej-ťiang, dlouhý 470 kilometrů, se vlévá do Perlové řeky, které protéká desetimiliónovým Kantonem. O tom, že chabá ochrana životního prostředí je nebezpečím nejen pro Čínu, ale i pro okolní svět, se v těchto dnes přesvědčuje ruské město Chabarovsk. Benzenová skvrna, která se v říčním systému vytvořila v polovině listopadu po explozi v chemičce v Ťin-linu, se dostala s vodami řeky Amur až k Chabarovsku. Únik benzenu v listopadu ohromil Čínu i svět, protože kvůli němu 3,8 miliónu obyvatel čínského města Charbin bylo pět dnů bez dodávek pitné vody. To nyní sice Chabarovsku nehrozí, obyvatelé jsou ale přesto znepokojeni. Benzen je karcinogen a v Číně jej uniklo více než sto tun. Třebaže většina ruských expertů tvrdí, že skvrna bude mít jen zanedbatelné důsledky pro obyvatele Chabarovsku, všichni se shodují v tom, že jde o velkou ekologickou katastrofu, s níž se životní prostředí podél řek Sung-chua a Amur bude vyrovnávat dlouhá léta. Peking je zatím bezradný Ohromné úniky benzenu, kadmia a dalších jedů nejsou pro znalce čínských poměrů překvapením. Překotný hospodářský růst, rozšířená korupce a decentralizovaný politický systém zplodily ekologickou krizi nebývalých rozměrů. Tu si uvědomuje i ústřední vláda v Pekingu, která má k dispozici znepokojivé statistiky. Centrální úřady vědí, že znečištění prostředí a nemoci také stojí peníze a vlastně omezují ekonomický růst. Dale Jorgenson z Harvardské univerzity ztrátu odhadl až na pět procent HDP. Pokud Peking nic nepodnikne, toto číslo do roku 2030 stoupne na 15 procent, varoval. Vláda ale zatím marně hledá recept na řešení potíží. Kritici jí vyčítají, že na ochranu přírody dává mnohem méně než 2,2 procenta HDP, které by podle čínských vědců byly nezbytné, aby se zhoršování životního prostředí zastavilo. Pokuty za znečišťování jsou tak nízké, že podniky raději platí, než aby investovaly do nových technologií. Voda je mnohem levnější, než kolik činí náklady na její získávání, což odrazuje od její ochrany. Vinu má i politický systém, soudí Elizabeth Economyová z americké nevládní Rady pro zahraniční vztahy. "I když činitelé v Pekingu běžně přijímají zákony na ochranu prostředí, místní úředníci spolupracují s řediteli podniků na jejich obcházení. Mnoho továren a měst tak sebevědomě ignoruje předpisy, že i když mají čističky odpadních vod, nevyužívají je, protože se tak vyhnou provozním nákladům," řekla HN Economyová. Účet za znečišťování ale přijde dříve nebo později. "A cenu zaplatí i zbytek světa," podotkla. Neutěšený stav životního prostředí v Číně, a co s tím Peking chce dělat 75 % říčních vod ve městech se nehodí k pití či lovu ryb. 30 % všech říčních vod se nehodí ani pro zemědělství a průmysl. Každý den pije kontaminovanou vodu 360 miliónů Číňanů. Každý rok umírá 30 tisíc čínských dětí na průjem způsobený znečištěnou vodou. Znečištění řek stojí čínskou ekonomiku každý rok 1,9 miliardy dolarů. Více než sto měst trpí velkým nedostatkem vody. Rozšiřování pouští postihuje čtvrtinu čínského území a nutí statisíce lidí k vystěhování ze svých domovů. Spalování uhlí je příčinou zhruba poloviny všech emisí oxidu siřičitého, způsobujícího "kyselý déšť" ve východní Asii. Čína je po USA druhým největším producentem tzv. skleníkových plynů a podle expertů v příštím desetiletí USA předstihne. V roce 2001 bylo 16 z 20 nejznečištěnějších měst světa v Číně a v roce 2002 zhruba dvě třetiny všech čínských měst nesplňovaly normy přijatelné úrovně prachu, který způsobuje nemoci dechového ústrojí. Vláda chce přírodu chránit mimo jiné stavbou dalších čističek odpadních vod a podporou využívání obnovitelné energie: do roku 2020 má její podíl na spotřebě vzrůst na deset procent; zároveň ale chce postavit stovky nových uhelných elektráren. Zdroj: čínská vláda, Světová banka