Colin a jeho žena Michelle Conlinová neměli ve zvyku si něco odpírat. Večeřeli v restauracích, jezdili taxíkem, nakupovali pro zábavu a sledovali reality show. Teď v nich tento životní styl vyvolává špatné svědomí, ale chápou, že bude třeba najít zlatou střední cestu.
Dcerce Isabelle byly dva roky, když se doma zhaslo a začalo se experimentovat. Byla zvyklá, že jídlo ráno i večer přinášeli poslíčci a že se pak mexická nebo čínská jídla konzumovala u televize. Poslíčky dokázala poznat na ulici a volávala: "To je ten pán!". Novinářka Michelle měla slabost pro reality show a jednou si uvědomila, že Isabella sedí vedle a spolu s ní pořad pozorně sleduje. To ale nebyla budoucnost, jakou si pro dceru představovala.
Colin se živil psaním o historii kriminálních případů a kritizoval řeči o globálním oteplování, ale když se vracel ze schůzek, zjistil třeba, že nechal doma zapnutou klimatizaci. Začal se sám sebe ptát, zda má právo si stěžovat. Rozhodl se proto pro ekologický experiment. Michelle nebyla proti a smířila se s tím, že první z odepsaných věcí budou nákupy, televize a filmy.
Skončilo také těšení na "toho pána", začalo se žít vegetariánsky a nakupovat u zemědělců. Večer se trojice scházela u stolu a povídala si. Toho se nehodlá vzdát ani teď. Stále nakupují u farmářů, ale když dojdou zásoby, je třeba zajít i do samoobsluhy.
V době experimentu rodina naplnila za čtyři dny jenom jeden pětilitrový sak na odpadky, teď už je to čtyřnásobek, ale pořád daleko pod 341 litry, které vyhazovala před experimentem. V kuchyni je znovu lednice, ale nikoli mrazák. Nenakupují se už výhradně potraviny pocházející z nejbližšího okolí, ale třeba olivový olej. Chodí se k přátelům na večeře a znovu se používá toaletní papír, i když jen z recyklovaného materiálu.
Nikomu se ale nestýská po původní televizi s metrovou úhlopříčkou, když je nálada, pustí si rodina film na počítači. Uvykli si na bicykl s přívěsem, v němž se dobře vozily Isabella i nákupy, ale teď, když prší, jedou občas metrem. Zjistili taky, že když se doma nezapínala klimatizace, chodilo se víc do parků a mluvilo se sousedy.
Některé podmínky experimentu, v němž rodina měla omezit využívání energetických zdrojů na minimum, byly ale příliš přísné. Když se jednou Isabelle udělalo v noci špatně a vyzvracela se do postele, nedokázal si Colin představit, že by povlečení pral ve vaně, sebral ho a šel vyprat do prádelny. A pak už u praní v elektrické pračce zůstal.
Ani Michelle nezůstala bez viny. Káva nepatří k rostlinám pěstovaným na východoamerickém pobřeží, ale bez kofeinu se podle ní žít nedá. Nechávala si však kávu servírovat do vlastní přenosné termosky, takže nepoužívala kelímky, které končí v koši.
Některá rozhodnutí v "poexperimentálním" období nebyla jednoduchá. Michelle se s Isabellou vydala letadlem do Kalifornie za rodiči na Den díkůvzdání, ale nikoli bez výčitek. Ta cesta letadlem anulovala energetické úspory z minulého roku. Colin s nimi nebyl, protože odmítl letadlem cestovat. O Vánocích se chtěli vydat vlakem do Minneapolisu, ale jízdenka pro všechny tři by stála ve srovnání s letenkami dvojnásobek. Colin zaťal zuby a vydal se na letiště taky.
Teď létá několik týdnů se svou novou knihou po Spojených státech, ale žádá od sponzorů, kteří cesty platí, aby podpořili nějaký projekt obnovitelné energie. S Michelle cestují za příbuznými méně často, a když už se pro cestu rozhodnou, zdrží se déle.
Vydalo ČTK/AP. Převzato z Ekolistu.
