Studie autorů L. Björkmana a G. Sandborgh-Englunda v roce 1997 se zaměřila na zjištění, jak je to vlastně s podezřením na uvolňování rtuti do organismu z amalgámových zubních výplní. Výzkum probíhal tak, že osobám s výplněmi bylo měřeny množství rtuti především ve slinách a stolici. Následně jim byly amalgámové výplně odebrány a opět byly měřeny hladiny rtuti v organismu. Výsledky jasně prokázaly významný úbytek rtuti v organismu po odebrání výplní.
Deseti pokusným osobám byl v průběhu testů odebrány amalgámové výplně. Předtím i potom jim byl měřen obsah rtuti ve slinách, stolici, ale i v krvi, plazmě a moči. Okamžitě po odebrání amalgámových výplní těmto osobám obsah rtuti v organismu značně stoupl, což bylo zřejmě způsobeno uvolněním rtuti ze zbytků amalgámu v zubech. Následně po dvou dnech obsah rtuti v organismu všech pokusných osob významně poklesl. Studie tak jasně prokázala, že u osob, které mají v zubech amagámové zubní výplně, se z těchto výplní uvolňuje rtuť do organismu.
Rtuť je vysoce toxická a pro svou schopnost ničení či poškozování struktury bílkovin v buňkách představuje nebezpečí jak pro organismy živočichů i rostlin. Toxicita je závislá na způsobu, jakým se rtuť do organismu dostává (požitím, inhalací nebo difusí pokožkou), a na formě, ve které je organismem přijata.
Údaje použity ze studie: Björkman, L., G. Sandborgh-Englund, et al. (1997). "Mercury in saliva and feces after removal of amalgam fillings." Toxicology and Applied Pharmacology 144(1): 156-162.
Další informace:
Informace o projektu EMAS pro nemocnice, jehož jedním z cílů je také omezení výskytu rtuti v prostředí nemocnic a jiných zdravotnických zařízení.
Projekt byl finančně podpořen z prostředků Státního fondu životního prostředí České republiky částkou 1 987 000 Kč.
