Toto zjištění je významné také vzhledem k právnímu sporu mezi Evropským parlamentem (EP) a Evropskou komisí (EK) o budoucím používání chemických látek při výrobě elektroniky (více informací zde). Uvedená zpráva měla být dokončena až v závěru tohoto roku, ale Generální ředitelství EK pro životní prostředí se rozhodlo zveřejnit ji už během léta.
Zákaz používání uvedených chemikálií při výrobě elektroniky, zahrnutý ve směrnici “Omezení týkající se nebezpečných chemických látek” (Restrictions on hazardous substances (RoHS) directive), zrušila EK v roce 2005 částečně také proto, že vyhnout se používání těchto látek je “technicky neproveditelné”. Toto rozhodnutí bylo napadeno ze strany EP a Dánska a spor nyní probíhá na půdě Evropského soudního dvora.
Zveřejnění zprávy k tomuto případu znovu přivádí pozornost. “Myslím, že [ze strany EK] je to konečné uznání nejen skutečnosti, že tyto chemické látky existují, ale také toho, že jsou na trhu,” uvedl Christian Farrar-Hockley ze skupiny HEAL, která vede ekologicko-zdravotní kampaň, usilující mimo jiné o odstranění zpomalovačů hoření z výrobků.
Ale i přes onu zdůrazňovanou existenci bezpečnějších, ekologičtějších alternativ zpráva neposkytuje příliš podrobností o tom, jak k tomuto zjištění autoři došli. Některé z uvedených náhradních možností jsou navíc představovány rovněž bromovanými zpomalovači hoření, i když jde o látky, které nejsou na seznamu výše zmíněné směrnice RoHS.
Jedna z lobbistických skupin, firma Ebfrip vyrábějící bromované zpomalovače hoření, přiznala, že látky bezpečnější než deka – bromované zpomalovače byly dostupné, ale žádná z nich nebyla na téže úrovni testována. Firma dále uvedla, že odhadci rizik z řad EU dosud nijak neupřesnili, jaká ekologická a zdravotní rizika deka látky představují, a uvedla, že tyto chemikálie “jsou nyní lépe kontrolovány prostřednictvím výrobního dodavatelského řetězce. než jakékoli alternativy.”
(podle zprávy ENDS z 8. srpna 2007, překload Jarmila Přibylová, redakční úprava Jindřich Petrlík)
